Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Alegorie dětství nás do očí někdy přímo bije

02. 03. 2019
11
7
851
Autor
LGarra

 

 

LP: 1987

Kolik tváří měla "Škola U Opic"?

Člověk tak snadno zapomene: 

Na to významné a hezké. 

 

A za třicet let

Vprostřed noci,  zchvácený

se budí.... 

Že: jakoby to bylo včera

 

"Jsem nevinná!"

Ale ta hradba Zla a Dobra ...

(a cejch, co ti slovem  vypálili.)

tenká je, jako průklepový papír. 

 

Proč jsi kradla? 

Víš že je to krádež? 

Chápeš?  

Malá? 

 

Došlo mi až na Zelené míli

"Prosím, odpusťte mi."  

Ale ruce měli svázány

A jiní?  

Zlověstně si je mnuli ... 

 

 

 

Co nás to  ková?

Do podoby

kterou máme , 

když,  čas od času uleháme:

 

                                 Zjemnění

                                  Zjitření

                                  Otráveni ránem...   Zpitomnělí...  ??? 

 

 

Vždycky jsme chtěli víc?

 


7 názorů

LGarra
03. 03. 2019
Dát tip

Atkij: prosté... Někdy jsme odsouzeni za věci, které byly možná naprosto jinak ... 

 

Ysslandia: já to taky tak vnímám, a nejen u téhle.... Jsem "měkká". 


atkij
03. 03. 2019
Dát tip
Nápadité. Trochu skoky jak přes tři schody, v závěru chápatelná otázková deziluze. Přemýšlím, jak tam zapadá Kingova Míle.

ysslandia
03. 03. 2019
Dát tip

S týmto mám ja problém. Ak si to čítam po častiach, úsekoch, vystupujú mi tam výborné miesta, ak si to čítam celé, nejako to na mňa nefunguje-akoby to chcelo spevniť, výrazovo, 


vždycky *


Lerak12
03. 03. 2019
Dát tip

Já naivní chtěl určitě. Povedené verše, LGarro.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru