Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na život pozdě

08. 03. 2019
4
6
643
Autor
Abelquin

Možná jsem to měl nazvat indispozicí. Asi moc stojím o družnou kritiku, o lásku a porozumění a o konec samoty. Ale to jen přítelkyně byla chvíli z domu. :-)

Odporná melancholie, čím jsem si tě zasloužil, ledabyle. Mám za úkol se z toho všeho vypsat. Chlípné zvonečky jejích ňader, parazitické snění. A pak jako na potvoru budování vlastního já, připínáčky vlastností už sice trochu vyčvachtané, ale stále funkční. Kníže slabin a oproti němu opravdový kníže silných stránek, nevím, kterého si vybrat za svůj předobraz.

Potkal jsem Patricii, měla své nové šaty na sobě docela padnoucí a upnuté a já si prohlížel její ňadra a tekly mi všude slzy, byl jsem úplně hotový z toho, že jsem to s ní pokazil ještě v dobách, kdy jsem byl na tomto světě, kdy jsem byl připravený žít a přece tak neschopný, nikdy nevím, jestli něco mohlo být, zato moc dobře vím, že nikdy nebylo.

Pomalu najíždím ostrým předmětem, konkrétně jehlou, na svůj vnitřek a snažím se vše sešívat, aby to drželo hezky pohromadě, aby mě to nebolelo, sešívám to špatně, protože jinak bych musel do masa a do krve a to by příliš připomínalo koitus se skutečnou ženou z kostí a z masa a z vody a z něhy by se mi zatočila hlava, a to bych nerad, protože i tak už jsem dost závratný.

Berme toto malé představení někoho velmi ubohého jako svého druhu inzerát, říkám si sám pro sebe a opět potěšeně mlaskám, když jehla zajíždí jen do tuku a nesešívá hrubé kusy mně, ani když je napojená na stroj, se jí to nedaří, a tak si konečně beru krásný olověný revolver a natahuju ho jako velmi staré hodiny.

Potkal jsem Patricii, měla své nové šaty na sobě padnoucí a upnuté tak, že jí vystupovaly obláčky ňader a defilovaly před mýma očima jako připomenutí života dávno zaniklého. Nechci už být velikán. Nechci už být velikán. Píšu natisíckrát do notýsku samoty znovu přežvýkané a prosím boha o odpuštění za pýchu, kterou jsem byl.

Nic se neděje. To nic. To je v pořádku, říkám těm, kteří mě milovali, nebo nenáviděli, případně jsem jim byl zrovna lhostejný a oni mě nevezli do márnice ani do krematoria spálit, ne, byl to stát, co se mnou tak naložil a já ho teď žaluju o titul PHD.  


6 názorů

Gora
10. 03. 2019
Dát tip

opravdový kníže silných stránekTady mi připadá, že silných stránek by se dalo vyměnit třeba za - kníže slabin a proti /oproti bych nedávala/ němu skutečný kníže v pozici síly

Druhý odstaveček obsahuje jednu větu složenou z cca 14ti jiných:-) a ne vždy dobrých /tekly mi všude slzy/ - všude?? to mi přijde moc...

Další čtyři odstavečky, ačkoliv složitá souvětí, se mi hodně líbí.Ta tvá zvláštní poetika - když ji zvládneš po gramatické stránce, je moc zajímavá... buď tak hodný a koukni na ty drobnosti, co jsem ti nahoře vypsala...díky.

Tip.

 


Skarabea
10. 03. 2019
Dát tip

celkom fajn...myslela som, že to po prvej vete prestanem čítať, ale nakoniec ma to chytilo


K3
09. 03. 2019
Dát tip

Nejsem si docela jistý, chvíli postava mluví jako po životě, tedy ze záhrobí nebo z jiného světa, potom zase jakoby žila, protože kdyby nežila, necítila by bolest. Tak celkově trochu chaos.


ysslandia
09. 03. 2019
Dát tip

Ospravedňujem sa,ale vzdala som to po prvom odstavci. Mám pocit, že vety sú tak nejako až "hrôzostrašne" poskladané, Napr:Odporná melancholie, čím jsem si tě zasloužil, ledabyle..alebo A pak jako na potvoru-nemala by tam byť čiarka ?kníže slabín a kníže silných stránek...neviem, tie výrazy, celé mi to príde ať príliš snaživé, ťažkopádne, skôr ako také úmyselné participovanie slovnej exhibície, vety na mňa nečesané -ale ako vravím, zmohla som sa ina na jeden odstavec.


Lerak12
08. 03. 2019
Dát tip

Nejdřív pozdrav ze Šanova. Vykašlal bych se na jehly a připomenutí Patricie. Bude jaro, a začne být nadějně na Život brzy.

Rád jsem si přečetl.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru