Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
V Aspiku
datum / id25.03.2019 / 495068Vytisknout |
autorLGarra
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno190x
počet tipů13
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
V Aspiku
Tam by se mu mohlo líbit, malovala si Lenka, když objednávala na pololetní prázdniny víkend v Pohádce. 
A nespletla se. 
Na to ještě znala svého sedmiletého dobře. 
Dřevěné postele. 
Petrolejky. 
"A hlavně sprcha!!" radoval se, a hned poté se do ní málem nastěhoval. 
Je už takový.
Zapojila mu mobil do elektřiny, naladila programy na stařičké televizi, vybalila jídlo do zásuvek a sobě časopis. 
Byl to pak víkend jako každý jiný, jen v jiném městě. Ve městě, kde nikdo neví, že její syn má Aspergerův syndrom.  
 
Procházky, na které ho lákala každý den alespoň půl hodiny. 
Spousta nákupů nesmyslných suvenýrů: sliz, který ani nerozbalil, plastová pistole, kterou hned rozbil, sběratelská postavička, kterou už doma stejně má. 
Dětský koutek v kavárně pod penzionem je moc malý. 
Je tam moc lidí. Málo hraček. 
Na záchod ale chodí co deset minut.
 
"Ale stejně jsme si to užili, co, mami?" řekne v sobotu večer do tmy. "To víš,  že jo," odpoví Lenka, ale je unavená jako pes. 
 
Ráno chce syn ještě do toho "malýho" koutku. A ještě každých deset minut na záchod. A tak ano. Je devět ráno. Jediný spoj z tohoto bohem zapomenutého místa jede stejně až v jednu odpoledne. Venku mrzne až praští. Sem tam prolétne sněhová vločka. 
A tady mají ještě jednu snídani. Teoreticky se můžou zdržet až do jedenácti. 
Lenka usrkává turka, který chutná spíš jako čaj, a poněkud omluvně se usmívá na zasmušilou obsluhu. Žena středního věku, nacpaná do kostýmu Mařenky... . To asi nebude zrovna pohádka. 
 
"Horko je mi!" začne se najednou syn potit. 
"Tak se napij džusu, a chvilku si sedni. Lítáš sem a tam jako torpédo."
 
Protahuje rty a odfukuje si pod nos: "Nepomohlo."
Džus vyšplíchne na stůl. 
"Uklidni se."
"Ale je mi HORKO." 
Koulí nervózně očima. 
"Tak říkám, aby sis sedl a chvilku si odpočinul!"
"To nepomáhá!" rozkřikne se. 
A je to tady. 
Mařenka natáhne krk od pultu se zákusky. 
"Já ti říkám, aby ses uklidnil."
"Je mi horko. Strašně se potím.  Chápeš to, ne? Chci jít pryč."
"Venku mrzne. Autobus nám jede až za tři a půl hodiny. Nemáme kam jít. Je neděle. Všude je zavřeno."
Neposlouchá, vyběhne zchváceně  před kavárnu, aby se "ochladil."
"Zbláznil ses!" Lenka popadne bundy, kabelku, rychle se rozloučí, omluví,  a běží za synem. 
 
"Je mi strašná zima," řekne sedmiletý, a křupá nohama zamrzlou kaluž. 
Lenka sedí na lavičce. Dvě hodiny brouzdali liduprázdnými uličkami, teď už nemůže brouzdat. 
"Jak dlouho ještě?" 
Ani nemůže pořádně odpovědět, jak jí ztuhly zimou svaly ve tváři. 
"Hodinu a  půl." 
"Je mi zima." 
"Chtěl ses osvěžit. Se osvěžuj. Copak si vážně neuvědomuješ, že si za to můžeš sám?"
Vstane však, rozepne si bundu, a droboučké tělo svého syna přitiskne ke svému.
 
"To je ale pitomec, ten autobus. Vážně musí jet až za tak dlouho?", stěžuje si mámě do břicha.
 
Ještě jsou ve městě, kde nikdo netuší, že její syn má Aspergerův syndrom.  
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

25.03.2019 20:13:22dát kritice tipLGarra

Děkuji Vám, všem... 

25.03.2019 16:15:16dát kritice tipzvedavec

Napadlo mi, že niekedy je veľmi ťažké odhadnúť, ako dosiahnuť, aby sa naše dieťa netrápilo.

A navyše, je to ešte ťažšie rozhodnúť sa ideálne, ako sa má rodič zachovať:  dieťa vyrastie v dospelého. My, všetci ľudia, nech máme taký, alebo onaký (odhalený alebo neodhalený) syndróm, ale aj tí, čo možno nemáme nijaký, v detstve musíme zažiť aj trápenie, aby sme sa potom menej trápili ako dospelí.

Všetci asi robíme vo vzťahu k svojim blízkym to najlepšie, čo vieme.  Deti, aj dospelí.  A niekedy sa javíme ako chybujúci. Ale nakoľko je to len a len naša zodpovednosť? Nakoľko si môžeme vyčítať nezvládnuté situácie, či už sme v koži dieťaťa alebo aj rodiča?

pripomenula som si aj tento príbeh

http://pismak.cz/index.php?data=read&id=495017&akce=readavi&avi=6151608

 

25.03.2019 14:34:03dát kritice tipAlegna

ano, souhlasím s gabi, důležitý je Dan a ty, co si myslí ostatní je  jejich  věc, držím palce a hodně sil přeju

25.03.2019 14:23:36dát kritice tipgabi tá istá

s týmto nemám skúsenosť, len - na prvom mieste by malo byť, aby sa Dan netrápil, nie to, aby nikto nič nespoznal, ale to ty vieš a robíš, čo môžeš 

25.03.2019 14:17:44dát kritice tipLGarra

Já vím... Ale myslím, že se Dan trápí... Teď se to hodně zlepšilo... Když se vyhýbáme "spouštěčům", nikdo nic nepozná, ale ty spouštěče někdy neodhadnu... 

25.03.2019 13:46:28dát kritice tipgabi tá istá

Gara, to je taký obranný mechanizmus - jako by se to dělo někomu jinému, je to v podstate dobre, naše pocity sa vyvíjajú a prežijeme, vždy

25.03.2019 12:53:35dát kritice tipR. L.
*/tip
25.03.2019 12:47:46dát kritice tipLGarra

Když to teď čtu... Jakoby to ani nebyla pravda.... Jakoby se to dělo někomu jinému.... Ale jsem unavená jako... pes. 

25.03.2019 12:36:46dát kritice tipAlegna

nevím, co dodat, tak jen *

25.03.2019 11:01:12dát kritice tipMusaši

Myslím , že i my , kteří Aspergerův syndrom nemáme , můžeme mít často velké problémy s tím , když si chceme vzájemně porozumět .

Ale výhodou dětí s A. syndromem asi je , že jsou naprosto upřímné , tak upřímné , že se s tím mezi " normálními " dospělými může člověk setkat jen vzácně . Tip.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.