Ve stínu ozáření

Pro mě je nejsilnější poslední. Z toho ostatního se mi líbí otázka, jak člověk pozná, že je dobrým člověkem.

Ta první je asi nejvíc zaměřená dovnitřností a úspornosti, sem tam hříčka (pochyby, modrá fixa)... A celá je vlastně o strachu a slzách utopených v nějakých nadlidských silách, moře, vesmír, místo utínám dřív než by klidně mohlo být usínám dřív než... I ta hlava a tělo na mě v té básni působí jako něco vzdáleného, ztraceného ve vesmíru. Uvažuju, jak s těma velkýma slovama spolu s vnitřníma hrůzama pracovat. Si z toho textu říkám, že asi fakt ve chvílích, kdy je člověku blbě, moc psát nejde, respektive jde, ale nevzniká z toho nic kompaktního.

U druhé mě potěšila drobnost, jak vyvolává dojem, že se dívá na holčičku, a přitom se dívá na fotku holčičky-sebe, ale dál se to moc nerozvinulo.

Ty ostatní... Nevím, říkám si, že největší působnost tvých textů je v příběhu a vizuálu nebo smyslovosti obecně, a míň v nějakém úsporném popisu pocitů nebo vnitřních otázek a rozkolísaností. Že je dokážeš vyjádřit právě skrz ty konkrétní děje, místa nebo lidi, a zároveň je tím nepotřebuješ čtenáři předkládat. A že v tom příběhu nebo postavě, skrz kterou se ten příběh děje, si můžeš dovolit i nějakou ledabylost, obrazy se můžou rozvětvovat nebo prostřihávat... V Tamaře to takhle funguje, Tamara je pro mě nejkonkrétnější, nepotřebuje si na nic hrát. Líbí se mi, jak se k ní dostáváme přes jízdu v krajině. Je to zase takový filmový náběh. I tu krajinu můžu brát jako součást postavy. Ty miniatury na mě tolik nefungují, u nich mi to přeskakování nebo prostřihy přijdou spíš jako nedůslednost. Miniaturu vnímám jako něco, kde autor z malýho prostoru vytěží co nejvíc, nevtíravě, skoro neviditelně, a zároveň tím celý ten prostor zvětšuje a zpomaluje a koncentruje zároveň. (Nedokážu to přesně vystihnout).

/*

haha, byla to fuška! :D

To je krásné. Každý pochybuje a tápe, ale ty na to jdeš dobře. /T

tá prvá na mňa nejako "rozbehovo " a poeticky mierne krčovo na mňa, vadila mi asi aj farebná vizuálizácia modrej, ,- . ale všetko ostatné už bolo naozaj veľmi pekne vystavané, podané, páči sa mi ten proces prežívania, poznávania, a konštatovania,  je to poetické, je to výpovedné, ženské, emociálne, ... veľmi pekné.

zaspat strach, zacpat prázdno

to jsem ani netušila

kolik je v duši volného prostoru

Dobré věcičky, nejvic Chybná,  Příchod, Tamara