Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

IX. Marco vs. Edwin

02. 04. 2019
0
0
194
Autor
Silvestr2009

Další díly již teď na: http://cms.muzudal.webnode.cz/

 IX· Marco versus Edwin

Život v Rakousku byl pro Lucii ze začátku jako z pohádky. Všechno ji jakýmsi zázračným způsobem vycházelo, čím dál tím více se jí zamlouvala Vídeň a čím dál více měla raději všechno, co k jejímu novému životu patřilo. Až ze začátku roku 1990 došlo k prvním výkyvům v doposud bezchybném, ilegálním, životě.

Do nového roku vstupovala Lucie již jako čerstvě zadaná. Těsně před Vánoci se totiž rozhodla vyrazit na legendární vánoční trhy v centru města. Bohužel ji trhy, jejich vzhled a úroveň trošku zklamaly. Všude bylo spousta lidí a ona nějak necítila z toho mumraje očekávanou vánoční atmosféru, na kterou se tolik těšila. Proto se po chvíli procházení v blízkosti radnice raději pokusila od toho shonu uniknout. V jedné malé uličce, stále ještě v blízkosti centra, objevila italskou restauraci, kde si sedla, objednala si pizzu a dvě deci bílého vína.

Celou dobu ji obsluhoval mladý italský číšník, který se choval profesionálně, ale souběžně s tím velmi mile, až trošku koketně. Při placení jí potom podal účtenku, na které bylo rukou dopsáno jméno Marco a telefonní číslo. Lucka se na účtenku podívala a pak se usmála směrem k snědému číšníkovi. Ten jí úsměv oplatil a dodal: "To je telefonní číslo, kdybyste si někdy chtěla objednat pizzu. Sám bych Vám ji dovezl. Anebo to je telefonní číslo, kdybyste chtěla jít někdy na rande, ale to bychom se mohli klidně domluvit hned, ne?"

Lucii se líbila jeho přímost, a tak se s Marcem domluvili na společný oběd hned druhý den. Jak se ukázalo, Marco nebyl číšník, ale majitel restaurace, který pocházel někde ze severu Itálie. Město, ve kterém žijí, dodnes jeho rodiče Lucie neznala, ale to nebylo nikterak překvapivé, protože z Itálií měla Lucka spojený jen Řím a ani u toho by nedokázala přesně určit polohu. Alespoň si tedy zapamatovala, že Marco pochází ze severní Itálie. Lucie se tímto setkání dostala do malinko schizofrenní situace, protože se Marcovi představila svým pravým jménem, ale pro úřady, práci a vše ostatní i nadále používala Biančiny doklady, které si pravidelně půjčovala. Naštěstí mladého Itala nikdy nenapadlo prohledávat Lucce věci, případně nějak více pátrat po jejím soukromém, dosavadním životě, takže to Lucie celkem v pohodě zvládala.

Nová láska Lucku naplňovala po všech stránkách. Život s Marcem byl neustále plný překvapení, nečekaných nápadů a zážitků. Také její sexuální život začal být více než naplněný a nově také velmi nápaditý. Vášeň a nasazení v posteli, na pračce, na kuchyňské lince a kdekoliv jinde, jakou do sexu dával Marco nikdy před tím a vlastně ani potom nezažila. A ještě jednu velkou výhodu měl život s mladým Italem. Kávu. Lucie měla kávu celkem ráda a ta ve Vídni ji učarovala. Učarovala jí ale jen do chvíle, než poznala italskou kávu, kterou dělal Marco. Jestli něco milovala více než Marca a sex s ním, byla to káva, kterou vařil.

Co naopak na Marcovi nesnášela, byla jeho výbušná povaha. Marco byl schopen se naštvat a ztropit velmi hlasitou hádku i kvůli drobnostem. Stačilo, že Lucka ve srandě řekla, že Marco má ve svém bytě větší nepořádek, než ona v tom svém a byla scéna. Když Marco poprvé na Lucii vybouchnul, bylo to proto, že se mu smála, když uklouznul na ledě. Trošku se ho i bála. Nakonec ale pochopila, že on se opravdu jen potřebuje vyzuřit a navíc zjistila, že když se naštve, tak mu to sluší, jeho oči hrají takovým zvláštním zápalem energie a že vždy po chvilkové scéně, přijde zajímavé udobřování, takže se rozhodla tento jeho neduh tolerovat.

Partnerství s Marcem, ale vedlo Lucii k přesvědčení, že by si měla ve Vídni najít lékaře. Když ne obvodního, tak alespoň toho přes ženské záležitosti. S tím jí opět pomohla Bianca, která ji doporučila doktora, na kterého měla dobré reference od svých kamarádek. Jednalo se o staršího muže, který byl vyhlášený svou poctivostí a tím, že nikdy nic nezanedbal. Bianca samozřejmě nemohla Lucku poslat ke svému lékaři, protože bylo jasné, že Lucka se zaregistruje k doktorovi na Biančiny doklady, a proto ji poslala za vídeňským doktorem svých známých. Později se ukázalo, že to celé nebylo dobré rozhodnutí, ale to Lucie nemohla ve chvíli, kdy se registrovala, vědět. Bohužel hned při první kontrole se ukázalo, že jedno velmi chybné rozhodnutí udělala Lucie už v minulosti.

Lucka byla fascinovaná čekárnou, i vybavením ordinace. Ne snad lékařskými přístroji a počítačem, to byly věci, kterým stejně příliš nerozuměla, ale tím, že bylo všude čisto, vonělo to a sestřičky, i pan doktor, byli velmi milí a vstřícní. Ordinace a její pracovníci mohli být ukázkou toho, jak správně by měly fungovat služby kdekoliv na světě.

Bohužel komplexní vyšetření a následné výsledky testů přinesly Lucce velmi smutnou zprávu. "Není možné, abyste ještě někdy měla děti," řekl jí lékař s příslušně empatickým tónem hlasu. Pravděpodobně to celé bylo vyvolané zákrokem, který Lucie podstoupila v minulosti v Československu. O něm ale lékař samozřejmě nevěděl. Chvíli kroužili kolem celé situace, ale protože Lucie nechtěla zákrok přiznat a neustále opakovala, že jen v minulosti samovolně potratila. Lékař již měl své zkušenosti a tak si udělal poměrně rychle vlastní představu o tom, co se asi stalo a nutno říct, že si ji udělal poměrně správnou. Lucii, která pro něj stále byla Biancou, zapsal do záznamů zjištěné výsledky a skutečnost, že není možné, aby pacientka otěhotněla.

Pro většinu žen by tato zpráva byla velmi nepříjemným šokem, který by jim změnil dosavadní život a myšlenky na budoucnost. Pro Lucku to spíše byla překvapivá zpráva. O dětech doposud nepřemýšlela, krom situace, kdy o nich přemýšlet musela. Zatím ani necítila zájem si je pořizovat. I přesto ji doktorovo sdělení zaskočilo. Nevěděla jak na takou zprávu reagovat. Nebyla na nic takového připravena a cítila, že by ji jednou tahle skutečnost mohla mrzet. Navíc na malou chvíli zapochybovala o svém ženství. Bylo to i proto, že doma jí vždy Vendula říkala, že hlavní úlohou ženy je svého muže dobře osouložit a zplodit mu dítě, což byl z pohledu Lucie samozřejmě nesmysl, ale teď Lucce slova její kamarádky vytonuly na mysl. Naštěstí pro Lucii stále platilo, že o věcech moc nepřemýšlela a prostě je brala tak, jak přicházely, takže se snažila stejně zareagovat i na nově zjištěnou negativní skutečnost.

Večer po té, co se dozvěděla tuto smutnou zprávu, šla na večeři s Marcem. Byla celá ještě rozhozená, takže začátek toho večera byl malinko zvláštní. Mladý Ital to samozřejmě cítil, takže se snažil z Lucie dostat, co se stalo, ale ona se mu nechtěla svěřovat. Zatím si nebyla jistá, že v jejich vztah natolik věří, aby se svěřovala s tak zásadním problémem. Nakonec mu řekla jen, že byla u lékaře a že má nějaké drobné problémy, které ji překvapily. Marco si z toho celkem nic moc nedělal, protože on si obvykle z ničeho nic moc nedělal a nakonec Lucčinu mysl uvolnil svým humorem a vtípky, které z něj padaly po celý večer.

Když se potom po večeři vydali taxíkem k Marcovi domů, tak Lucce dokázal, že pro něj je žena se vším všudy a ona se znovu začala cítit lépe.

Ne všechny zkušenosti s horkokrevným Italem však byly příjemné. Na začátku února se povedlo sladit program Lucky a Marca a měli dva dny jen pro sebe. Obvykle se jim nedařilo mít na sebe více, než pár hodin, protože Lucie pracovala na směny a Marco, jakožto majitel pizzerie, trávil ve svém podniku většinu času. Tyhle dva dny ale měli pro sebe a měli naplánované, že budou u Lucie doma. První den a první noc v podstatě nevylezli z postele. "Láska v začátcích umí být tak krásná," řekl Marco druhý den ráno a Lucie s ním bez výhrad souhlasila.

Změna však přišla ještě během dopoledne, když se Lucka šla osprchovat a Marco chtěl nachystat snídani. Marco se vřítil za Luckou do sprchy celý brunátný a křičel: "Co to je? Co to je?" a mával před Lucií dopisy od Edwina. Lucie vypnula sprchu, nahá se otočila k Marcovi a zeptala se ho, zda ji prohrabává věci? Marco se zatvářil uraženě. "Neprohledávám, máš to v poličce, kde jsem hledal pečivo," vysvětlil. "Aha, tak proč, když jsi tam nenašel pečivo, si vytahoval dopisy a četl sis je?" zeptala se znovu Lucie. Marco na chvíli znejistěl. Pak ale znovu vybouchl. "To je teď jedno? Kdo to je? Jak se může takhle chovat k ženám? Tohle přece nemůžu napsat žádný chlap ženě!" křičel rozezlený Ital. "Hele, mě je to jedno, co mi napsal. Ani jsem nevěděla, že tu ještě jsou. Myslela jsem si, že jsem ty dopisy už dávno vyhodila. Je to prostě nějaký blb, no. Co se dá dělat," řekla Lucka a znovu zapnula sprchu. Marco ještě chvíli stál před sprchou, pak zakřičel: "Rozbiju mu hubu, takhle se k ženám nechová!" a odešel ze sprchy a následně i z Lucčina bytu.

Lucie byla překvapená, když vyšla ze sprchy a Marco u ní nebyl doma. Na lince zůstala nedodělaná snídaně a po jejím příteli nebylo ani vidu, ani slechu. Vzhledem k tomu, že už jej ale trošku znala, tak se prostě smířila s tím, že patrně opravdu šel Edwinovi "rozbít hubu" a rozhodla se, že počká, jak to celé dopadne.

Marco se ten den již k Lucce nevrátil. Většinu dne jí to bylo celkem jedno, ale navečer jí to začalo být nepříjemné, a dokonce se začala o svého přítele i trochu bát. Když jí druhý den ráno volal na pevnou linku, byla k němu hodně odměřená. "Rozbil jsem mu hubu," řekl jí hned Marco. "Našel jsem ho podle adresy, na kterou si mu ty dopisy psala, a normálně jsem ho zbil."

Lucii překvapilo, že ji samotnou nikdy nenapadlo profesora najít podle adresy, ale jinak se na Marca zlobila. Štvalo ji, že opravdu jednal jako uražený puberťák, ale zase ji trošku těšilo, že ji má tak rád, že se rozhodl bez rozmyslu pomstít její čest.

Zlobila by se ale určitě více, kdyby věděla, jak to bylo ve skutečnosti. Marco totiž opravdu vyrazil profesora Edwina najít a po nějaké době našel dům, kde profesor bydlel. Zazvonil, a když mu přišel otevřít muž, který by mohl odpovídat tomu z fotky, tak mu okamžitě jednu napálil a začal na něj italsky křičet, že je šmejd, který se neumí chovat k ženám.

Profesor po nečekané ráně upadl k zemi, rychle se ale oklepal, postavil se a italsky odpověděl, že neví, co přesně se děje a že pokud snad něco měl s Marcovou partnerkou tak se omlouvá. Ano, profesor žil poměrně prostopášným životem a na podobné výstupy byl už zvyklý. Čas od času mu někdo přišel říct, co si o něm myslí, nebo mu rovnou jednu vrazil. Marca překvapilo, že profesor umí Italsky a tak se s ním chvíli pustil do hádky, jak ale bylo zvykem u Lucčina přítele, postupně chladnul a z hádky se stala debata, z debaty rozhovor a z rozhovoru příjemné posezení u kávy.

Marco s Edwinem si notovali, protože do jisté míry měli podobný názor na ženy, akorát profesor uznával jen ty pěkné, zatímco Ital měl rád ženy úplně všechny a na rozdíl od profesora měl pocit, že ženám by měl člověk lichotit a nadbíhat, protože to je to, co chtějí. Z Italova pohledu pak pro ženu bylo mnohem snazší odpustit nevěru muži, který ženě dává každý den důvod a chuť žít, než prostě jen přežívat s věrným chlapem, který do života partnerky nepřináší nic nového a vzrušujícího.

Na Marca ze všeho nejvíce zapůsobila profesorova italština. Obdivoval každého, kdo se dokázal naučit jeho rodnou řeč. Edwinem byl nakonec tak okouzlen, že jej pozval k sobě do restaurace, kde poměrně zásadně pohnuli se zdejšími zásobami vína, které si Marco vozil z Itálie. Silně ovínění se potom vydali na procházku městem, až nakonec skončili v jednom z místních vykřičených domů. Edwin znal všechny lepší bordely ve Vídni, takže věděl, kam Marca pozvat. Společně si potom zaplatili mladou asiatku, které se přezdívalo vysavač, pro její výrazné rty a proto, co se svými ústy dokázala.

Tohle všechno ale Marco do telefonu Lucce říci zapomněl. Jeho příběh skončil tím, že dal profesorovi přes hubu. Na druhé straně telefonu bylo ticho. Marko tušil, že by Lucka mohla být naštvaná za to, jak včera zmizel a také kvůli tomu, že se pak celý den neozval. Po chvíli mlčení ji proto zkusil obměkčit jinak. Vytáhl už pár dní připravovaný trumf z rukávu, který chtěl Lucii naservírovat během naplánovaného, společného času v posteli, na který ale již nedošlo. Nebo alespoň na něj nedošlo s Lucií. "Volal jsem rodičům. Na červen nám u nich zařídí luxusní ubytování. Strávíme pár týdnů v Itálii u moře," řekl.

Tato informace na Lucku zapůsobila. V první fázi se vnitřně zaradovala, protože u moře nikdy před tím nebyla, hned po té si ale uvědomila, že přece nemůže přejet další hranice, když vlastně ani v Rakousku oficiálně neexistuje. Přesto Marcův tah vyšel. Vypršelo z ní veškeré naštvání a znovu se smířila s tím, že její Ital je prostě neřízená střela.

 

 

Další díly již teď na: http://cms.muzudal.webnode.cz/


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru