Dozví

Jsme stíny křídel v ulicích,
jsme světlo a tma též, 
jsme ticho svící hořících, 
jsme pravda jak a lež. 

Jsme sami sobě trávou 
v níž Ikarův vosk spad
a slov prázdnou slámou 
s níž mluví vodopád.

Jsme špetkou hořké soli
když stíny letních vran 
na polích čímsi bolí
jak pepř do prvních ran.

A nehojí se jizvy 
ty, které víčky jsou
o světle tak se dozví
i slepý mojí tmou.