Ženatá

Ženatá

Poprvé jsem se potkala,

to v útlém bylo věku

Ve snu zástěrku dostala…

To bylo pláče, jeku!

Ne, že bych ji snad nechtěla,

však ve školce – co řeknou kluci –

no, prostě jsem se styděla,

vždyť v tepláčcích tam chlapci musí!

Proběhla školní docházka

a čí to byla vina –

mne netrápila otázka –

byla jsem prostě jiná

A jak puberta sílila,

já stále více čouhala

a z obleku jsem šílela,

když měla jsem jít do „gala“

Mně líbily se dívky

a líbí se mi dosud

Buď za to Bohu díky,

že v tom mám dobrý osud!

Já zapřela se pro rodinu,

kterou jsem tolik chtěla

Teď jako žena jistě zhynu

a budu mužem – celá!

Nějaký čas mi fungovalo

to amatérské divadlo;

ženu stále víc trápívalo…

Až konečně ji napadlo,

že s bláznem tráví svoje žití

a už s ním dále nechce být

Mně nechá holé živobytí,

vezme si dceru, kočku, byt

Když naši dceru měla s lesbou,

teď pravdu říct už můžem,

zda zamyslela se nad sebou,

měla-li by jí s mužem…

Sama má „mužské“ rozhodnosti,

sžíravě věcné myšlení

Žít s chlapem v „ženské“ oddanosti

to pro mou ženu moc není

Tak v pokrytecké společnosti,

která nás nutí od mala

podrobit duši fyzičnosti,

rodina na frak dostala