Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

v krabici

24. 04. 2019
14
16
634
Autor
agáta5

Kamkoli se natočím je světlo
cítím ho v ústech
lechtá mandle
dentální světlo zvracející smích…

 
čas zkracuje tvý šaty
každý den o cíp 
někým stržen na mžik odhaluje
průsvitnou chobotnici – nepatřičnej sen
o klínu
prstem rozoraným poli 
po kterým se vracím domů
            do pátýho patra
navzdory
            chrastím klíči
vítá mě panenka s chemlonovými vlásky
zadřená špína pouští zaručeně citrónem
dřu ti kolena
ty mně stín pod nosem
do krve a nudlí

náhle je minulost hmatatelná
z očí do očí čteme tátovu hlavu
na sporáku vře voda na kafe

ráno
s jizvou pod nosem
vyloudí náplast
ty se schováš do krabice od fáraček
ještě přelepku a den končí před obědem
na židli s třásněmi
u tří kouřících hrnků
z nichž jeden za chvíli spadne pod stůl

rozbije se
a jeden střep ti uvízne v oku
Gerto!


.

 

Zítra – je závan něčeho
co se musí utřít do máminy utěrky
vyhlížím její ruce
štěkající psy            na ohrádku s koňmi – imaginárními větry cloumá kuchyň
a stůl
pobryndanej kakaem
mezi námi     
slíznutej škraloup tátovým jazykem
         
navzdory teď

 

otevíráš víko a potichoučku lezeš ven

 

+
 

houpu tě na kostnatých kolenou
směješ se baculatými ústy na vysklený okno
kterým proudí vojáčci
odlití tátovou rukou
         jsi hubená jako koza…


padáš z nebe do monotónního ticha
 

hlídám tvý myšlenky
zlý blbý
rozpouštím pod jazykem

                                           vracíme se domů postavit hrad

.

 

Prší
v okoralých kruzích do písku
hradíš mě okem pstruha
a pak se schováš za vodu 

hledáme tě naposled

tancuješ v děravých punčoškách

 

 

Tvoje krabice
představuješ si
že je vystlaná klacíky a slinami ptáků
          jejich úsilím 
natahuješ krk
otvíráš ústa…
 


16 názorů

agáta5
14. 05. 2019
Dát tip

Přemku děkuju .. že si se začetl do mých veršů... tedy verše, no :))


lastgasp
13. 05. 2019
Dát tip

Čím pestřejší jsou tvé odkrývané slupky, tím vykřičenější je pocit touhy nebýt sama, prožít sametové teplo se světlem v ústech. Drsný povrch marně zakrývá snahu cítit se obklopená blažeností. Jsi opravdová.


Lnice
25. 04. 2019
Dát tip
!:)

Vrací se dávné vzpomínky....někdy to není jednoduché. /T


Čudla
24. 04. 2019
Dát tip

/*


Marcela.K.
24. 04. 2019
Dát tip

Těch krabic mám několik...chtěla bych je ještě srovnat tak, aby mělo smysl některou tu nechat... 


Alegna
24. 04. 2019
Dát tip

slovy maluješ*


revírník
24. 04. 2019
Dát tip

Jo, dnes asi ano.


agáta5
24. 04. 2019
Dát tip

o čem? víš, je to jako cibule, odloupneš jednu slupku..., u takových to ani jinak nejde, slupku po slupce a dobereš se :)  někdy... dnes by to i šlo :)


agáta5
24. 04. 2019
Dát tip

ůhaháá, neotrávil, pobavil


revírník
24. 04. 2019
Dát tip

Tak to má být: dobrá báseň útočí především na city. A to se ti u mě často daří, i když nevím nic z toho, o čem píšeš.


Kočkodan
24. 04. 2019
Dát tip
Co by za to starej Vávra dal, kdyby se mu rozbil hrnek s kafem... no, vlastne by dostal asi jen odklad... (Snad te muj pomerne málo hluboký rozbor tvého dílka neotrávil.)

agáta5
24. 04. 2019
Dát tip

aleši :)

revírníku, správně... jsem ráda, když vyjádřím věci, které nemůžete znát, ale můžete je se mnou cítit... skvělé :) děkuju


revírník
24. 04. 2019
Dát tip

Ach jo! Cítím stesk, smutek, lítost...


nechat se unášet tvými obrazy...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru