Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Moje babička

24. 04. 2019
13
23
1641
Autor
bixley

Tak trochu navazuje na miniaturu Můj děda.

 

Přece jen jsem závěr upravila.

Moje babička s dědečkem žili v malém hanáckém městečku Tovačov, proslaveném písničkou Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek. Jako děti jsme s bratrem po zdejší zámecké zahradě běhali, byla tehdy bohužel dost zpustošená.

Babička s dědou měli velkou zahradu, kde pěstovali zeleninu a ovoce, před zahradou byl ještě dvorek, který lemovaly domečky připojené k hlavnímu domu, v jednom byla prádelna alias prádelka, v dalším měl děda ponk a složené zásoby dřeva na topení, proto mu říkal dřevník. A jeden domeček sloužil jako kurník pro slepice.

Babičku ve vzpomínkách nejčastěji vidím, jak přikládá do sporáku, na kterém je spousta hrnců, nebo jak sedí s velkou mísou mezi koleny a zpracovává kynuté těsto. Než se dala do vaření, vždy nejprve obešla zahradu. Její drobná postava se po zahradě pohybovala nesmírně hbitě. Brzy měla plný kýbl zeleniny. Vytrhla mrkev, petržel, pažitku a okurku, nakopala brambory. A potom nastal v kuchyni její kuchařský koncert. Dala vařit maso na polévku a nakrájela do ní zeleninu. Do dalšího hrnce dala vařit oškrábané brambory. Potom naklepala a osolila vepřové řízky a obalila je. Než se uvařila polévka a brambory, připravila si těsto na domácí nudle  a rozválela ho na stole u okna na tenký plát. Zkušenými pohyby potom velmi rychle nakrájela nudličky do polévky. Dala smažit řízky a přitom ještě udělala okurkový salát. Příprava oběda tak trvala skoro celé dopoledne. Ráda jsem babičku nejen sledovala, ale taky jí s přípravou jídla pomáhala, přestože jsem to nedělala tak šikovně jako ona.  Nachystaly jsme s babičkou na stůl talíře a babička zavolala: „Dědó, oběd!“ Potom nalila polévku. Děda nešel. A stále nešel. „Dědó, pojď k obědů!“ volali jsme s bratrem. Děda konečně přišel a snědl jednu lžíci polévky. „Vždyť je to studený!“ protestoval. Odešel zpátky na zahradu okopávat brambory. Babička vzdychla a šla polévku ohřát. My s bratrem jsme se do polévky s domácími nudličkami s chutí pustili. A děda po chvíli taky.

Kromě běžných jídel jako řízky či vepřová se zelím a s knedlíkem měla babička i svoje speciality. Například čočkovou polévku a bachance. Bachance byly vlastně jakési slané lívance, které s čočkou dokonale chuťově ladily. Také si vzpomínám na bramborovou omáčku. Byly to brambory uvařené v tenkých plátcích s bobkovým listem a poté zahuštěné jíškou a dochucené trochou octa. K bramborové omáčce se jedlo uzené maso nebo párek. Toto jídlo mám ráda dodnes právě proto, že voní dětstvím a vzpomínkou na babičku.

Babička samozřejmě pekla výborné buchty a koláče. Nejradši jsme měli ty, kterým se dnes říká valašské frgály. Pro nás to byl prostě velký koláč. Dovnitř babička dávala tvaroh a nahoru povidla. Pekla i povidlové buchty a ovocné koláče, které se na Moravě nazývají táč. Zbožňovala jsem její jablečný závin z kynutého těsta.

Zahrada byla plná ovocných stromů, jabloní, švestek, rynglí. Nás jako děti nejvíc přitahovala hruška zvaná praška s malými hruštičkami. A samozřejmě rybízové a malinové keře, které rostly podél celého plotu. Často jsme od rybízu měli pusu celou kyselou a odřený jazyk. Kyselá byla i rebarbora, ze které babička dělala skvělý kompot.Z rybízu, bílku a trošky cukru šlehala výbornou rybízovou pěnu, chutnala nám i pěna z malin. Dávali jsme si do ní kulaté piškoty a byla to pro nás nevídaná pochoutka.

Zeleninu i ovoce babička různě zpracovávala, kromě marmelád a nakládaných okurek si pamatuju na nakládaná zelená rajčata s cukrem, která chutnala jako kandované ovoce. Často jsme měli i křížaly, protože na zahradě rostlo několik jabloní.

Kromě toho byla babička vášnivá bylinkářka. V horní části zahrady pěstovala bylinky, hlavně diviznu, kterou potom sušila pod okny na novinách. Měla i knížku o bylinkách a vyznala se v tom, na co která bylina pomáhá. Nevzpomínám si, že by kdy babička byla nemocná.

Babička se celý život pohybovala na čerstvém vzduchu, než v Tovačově zavedli vodovod chodila pro vodu do studny, pracovala na zahradě, jedla čerstvou zeleninu a ovoce. Vychovala tři děti a pomáhala s péčí o čtyři vnuky. Ještě na svoje devadesátiny plánovala, že si na zahradě zasadí jabloně polokmeny, aby na ně dosáhla a nemusela volat příbuzné a sousedy na česání jablek. Zemřela v 98 letech stářím.

Někdy přemýšlím, proč mám s babičkou spojené tak šťastné vzpomínky, navíc plné laskomin. Možná byla tak dobrou babičkou proto, že ona sama vyrostla s dědečkem a babičkou, maminka jí zemřela v útlém věku. Pro ni to ovšem byli stařeček a stařenka, tak jim říkala. Stařenka byla navíc nevlastní. Ale určitě jí dali hodně lásky, kterou potom dokázala sama jako babička předávat nám, svým vnukům.

 

 

 


23 názorů

bixley
16. 03. 2021
Dát tip

Ráda na ni vzpomínám.


Jamardi
16. 03. 2021
Dát tip

Pěkná vzpomínka na blízkého člověka.


bixley
13. 02. 2021
Dát tip

Na babičku vzpomínám ráda.


....děkuji za tvé vzpomínky......*/*********************


fialka...
25. 04. 2019
Dát tip

Pěkné čtení :-)

 


Umbratica
25. 04. 2019
Dát tip

Moje babička byla profesionální kuchařka a vařila jaklo Magdalena Dobromila, takže mi tyhle tvé vzpomínky opravdu něco připomínají. Jednou jsem dokonce byla v Tovačově v zahradnictví kupovat broskvoně. Takže tip.


bixley
25. 04. 2019
Dát tip

:-)


srozumeni
25. 04. 2019
Dát tip
***

Lerak12
25. 04. 2019
Dát tip

Pěkná vzpomínka. Rodiné stříbro.


Kočkodan
24. 04. 2019
Dát tip
Renato, musím uznat, že tvoje babička měla do Jagy naštěstí zatraceně daleko. Jen drobná výtka na adresu jejího chotě – počet stupňů Celsia polévky byl zcela jistě ještě dostačující, akt odložení lžíce považuji za přehnaný.

K3
24. 04. 2019
Dát tip

To jo:).


bixley
24. 04. 2019
Dát tip

Díky, Karle. Máš pravdu. Ale jistě jsi měl v příbuzenstvu jiné hodné lidi, kteří Tě měli rádi. :-)


K3
24. 04. 2019
Dát tip

Ze svých prarodičů si trochu pamatuji jenom babičku, tátovu maminku. A  i ta byla nemocná a brzy zemřela. Bohužel. Hrozně rád bych je všechny poznal. Při výchově vnoučat jsou nenahraditelní, protože tolik nespěchají a mají na ně čas. Nemluvě o rozmazlování, kdy zase vracejí vnoučatům to co vlastním dětem dát nestihli.

Hezké vyprávění.


bixley
24. 04. 2019
Dát tip

Maminka nebo babička, hlavní je, že jsme měly někoho, kdo nám vařil dobroty a měl nás rád. :-)


To jsou krásné vzpomínky. Takové babičky jsem neměla, ale mamku vidím jak dnes u okna, jak tam pokládá nudlové těsto. Hodně věcí dělala tak, jak píšeš, ale učila se sama, aby mohla učit mne. /T


bixley
24. 04. 2019
Dát tip

Děkuji, Bystroočko. Tak to bylo myšleno. :-)


Bystroočko
24. 04. 2019
Dát tip

Páči sa mi to. Zmysel je aj v opise. Je na každom jednom, ako s tým naloží.  A zmysel to dá do  života niekomu  inému.


bixley
24. 04. 2019
Dát tip

Díky všem, hlavně za hezké hodnocení mé babičky!

Ireno, ten závěr opravdu ještě promyslím. :-)


Gora
24. 04. 2019
Dát tip

Bavilo mne, babička skoro jako z Babičky!

Ale nějaký ten náhled v závěru by dal vzpomínání o třídu výš.


zvedavec
24. 04. 2019
Dát tip

:) mala si skvelú babičku


revírník
24. 04. 2019
Dát tip

To byl stručný životopis jedné skvělé babičky. Měli jste s bratrem vzácnou příležitost užívat si jí. To je velké štěstí, jaké všechny děti nemají.


bixley
24. 04. 2019
Dát tip

Díky, Lakrove. Popřemýšlím o tom.


Lakrov
24. 04. 2019
Dát tip

Čte se to dobře a ta vzpomínová nálada (která by někomu mohla připadnou  jen jako prosté "ohlédnutí se") je hezky dokreslena drobnovtmi ze života  prostých lidí. Chybí výraznější konec, jakési vyústění, které by tomu dávalo  vyšší smysl, než je stručné shrnutí životní cesty.  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru