Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milan - část 1.

29. 04. 2019
1
2
351
Autor
B.neboV.

 

'Je to láska?' Ptala se Milada sama sebe, když se pozorovala v zrcadle. Nebyly to zrovna šaty pro princeznu, ale na sklonku šedesátých let mohla být ráda, že je ráda.

 

'Byla to láska?' Uvažovala a přemítala nad svou předchozí známostí. Vídali se s Jiřím jen pár měsíců, když potkala Josefa a rozhodla se raději pro něj. Přemítala nad slovy své sestry, která jí to nemohla odpustit. "Mohlas mít budoucího doktora, a ty si místo toho vybereš nějakého sprostého dělníka z Vítkovic!"

 

'Možná dělník, ale je galantní, umí dobře tančit, je silný a vždycky se mě zastal - třeba jako posledně, když vyprovodil toho prasáka, co se na mě lepil, pěkně za límec ven!' Říkala si v duchu. 'Má mě moc rád. A taky, už je mi dvacet, nemůžu skončit jako stará panna. Co si budem nalhávat, modelka zrovna nejsem. Musím se už taky konečně vdát, nebo si na mě budou ukazovat.'

 

Milada byla mistryně republiky ve skoku do dálky. S krátkým sestřihem - aby jí vlasy při tréninku nepřekážely - a snad až příliš vysportovanou postavou opravdu nebyla prototypem křehké krásky. Ale věděla, že zatímco Jiří bral její závody jen jako dočasný koníček, Josef byl na každém závodě, jak mu to jen směny dovolily. Vždycky v první řadě, připravený podat jí vodu nebo ručník. Věděl, že se chce dostat dál, že sní o olympiádě. A ona věděla, že je připraven ji v jejím snu podpořit.

 

Naposledy si uhladila svatební šaty, nervózně se na sebe usmála a vyšla z pokoje. Omámeně vnímala všechny přiopilé tetičky, rodiče, sourozence a Josefa. Ten ji dojatě objal, políbil a odvedl do auta. 

 

„Uvědomte si, že vaše manželství je spjato těsně se štěstím a spokojeností celé naší společnosti. Čím lépe se bude dařit lidu této země, tím spokojenější a radostnější bude také vaše manželství.“


Promluva oddávajícího se zaměřovala spíše na blaho společnosti a republiky, než novomanželů před ním. Aby ne, spřátelená vojska tu byla jen pár měsíců a orgány dělaly co proto, aby se z nich nestala vojska znepřátelená. Ale nikomu to příliš nevadilo, věděli, že čím méně budou vyčnívat, tím lépe pro ně. 


Vyměnili si prstýnky i první novomanželský polibek, absolvovali povinnou oslavu v rodinném kruhu. Svou první společnou noc strávili ve společném pokoji spolu s Miladiným nevlastním mladším bratrem. 'Tak tohle je láska?' ptala se sama sebe, když strnule ležela na své staré dětské posteli tak, aby se s Josefem jakž takž vešli a poslouchala jeho chrápání. 


Naštěstí byl byt už rozjednaný a hned po svatební cestě v Tatrách se mohli stěhovat do přidělené 2+1 na nepříliš hezkém sídlišti v nepříliš hezkém domě, který se měl stát po zbytek života jejich domovem. 


A všechno klapalo. Milada trénovala a získávala medaile, Josefova podpora neochabovala. Naděje na místo v reprezentaci rostla a s tím i Miladino životní štěstí. Dokud nezašla na rutinní prohlídku ke gynekologovi.

 

"Čekáte miminko!" oznámil jí rozzářeně, ale Miladě se zbortil svět.

 

"Můžete s tím něco udělat?" hlesla.

 

"Ale proč? Jste přece vdaná - nebo to snad není otec?" zatvářil se lékař pohoršeně.

 

"Ale ano, je to otec. Ale já potřebuji závodit, musím do reprezentace!"

 

"Je mi líto. Jste v desátém týdnu - než se dostanete před komisi, bude už pozdě. Pokud nemáte důvod hodný zvláštního zřetele - jako zdravotní ohrožení a podobně, nemůžu vám pomoct." pokrčil lhostejně rameny.

 

Milada jen těžko zadržovala slzy cestou domů. "Říkal si, že si dáš pozor!" křičela na Josefa.

 

"Byl jsem na to snad sám? Víš moc dobře, že to není stoprocentní!"

 

"Všechno jsi zkazil!"

 

"Copak ty nechceš dítě? Jsme manželé, stejně bychom ho dříve nebo později měli. Tak co na tom sejde? Je to naše dítě a já se na něj těším."

 

"Ty víš moc dobře, co jsem chtěla! A teď jsi mě o to připravil!" 

 

Rozhodla se ho za to vinit a nikdy mu to neodpustit.

 

Když odešel na noční, podnikla poslední zoufalý pokus o záchranu své kariéry. Vylezla na stůl a skočila z něj dolů, ale samozřejmě dopadla na nohy. Zkusila tedy vyšplhat na skříň, ale ani to nepomohlo. Nepřišla už na žádný způsob jak vyvolat potrat, který by navenek vypadal samovolně. 

 

Za šest měsíců se narodil Milan.


2 názory

Gora
30. 04. 2019
Dát tip Prosecký

Tady mi chybí bližší nahlédnutí - je to "pouze" odvyprávěné, zdánlivě sice z atraktivního sportovního prostředí, ale o tom se nic nedozvídám,než:

A všechno klapalo. Milada trénovala a získávala medaile, 

a už je hrdinka těhotná a pravděpodobně se ke sportu nevrátí... také důvody, kdy se rozhoduje pro Josefa, jsou podané dost "zjednodušeně"

je galantní, umí dobře tančit, je silný a vždycky se mě zastal 

Je to takové antre, zakončené dramaticky:

Za šest měsíců se narodil Milan.

Jesem také zvědavá na pokračování... 


K3
30. 04. 2019
Dát tip

Nechtěné dítě, hrozné. Vím co je sport, taky jsem musel v nejlepším přestat, ale rodina musí mít přednost. Tahle dálkařka mi není moc sympatická. Možná budu číst dá, docela mě to zajímá. Psané je to dost dobře, i když je tam dost velký důraz na to co má zrovna přednost, ale vím, že se to stává.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru