Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Ohně života a vrásky jara
datum / id02.05.2019 / 495957Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
upřesnění kategoriečrta
zobrazeno456x
počet tipů10
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

1. črta

Ohně života a vrásky jara

     Všechny čarodějnice už shořely. Viděl jsem jednu trčet na kůlu a trpělivě čekat na vrcholku hranice, až za noci vzplane, za té filipojakubské. Byl kvůli tomu mumraj. Malí i velcí slavili konec moci sil temna a zmaru. Plno lidí a stánků s maršmelouny, zbytečnými dobrotami a ničemnými cetkami, lákajícími pouťovou laciností a zároveň předražeností, svou sprostě řvavou blyštivostí a barevností. 
    Kolem úhledný park pohroužený do tmy, jenom odlesky světel dopadaly do nízké trávy, na hladinu potoka v uměle upraveném korytu a stříbrně a zlatě se odrážely od kůry stromů. Nalíčené a nahastrošené čarodějnice tu zatím jen přecházely, postávaly a dosud civilně okukovaly stánky, žvatlaly spolu a z jejich hovorů občas vytryskla sprška smíchu, než začnou svůj rej. To je něco pro ženské, namaškařit se a dovádět. Chlapi se spíš nalejvali pivem a medovinou. Čaroděje aby člověk pohledal.
     Nakonec zahořela a zazářila vatra jako prastarý signál vítězství jara nad zimou. Zlá kouzelnice smrti se vzňala ve smyslném požáru, zkroutila se a zmizela v dýmu a nicotě. Tak znovu jako každý rok zvítězil život, než opět síly chladu a tmy naberou sil a chopí se vlády, pod kterou duše zchřadnou. Myslel jsem na věčný koloběh a vtom si všiml čarodějnice u stánku s barevnými hadříky. 
    Krátila si čekání na zákazníky cigaretou, sálala z ní živočišnost a známky stárnutí i hrubost svých rysů marně skrývala pod nánosy šminek, které umocnily vulgárnost její vizáže, jak jsem pozoroval v plápolavém jasu, jenž sem zalétal od hranice naděje a střídavě ozařoval její tvář, aby ji vzápětí milosrdně skryl do stínu. Šel jsem radši pryč.
     Pak se dostavil máj, ten první, magický. Probral se do slunce, jako by vesmír i příroda chtěly člověku ukázat, že zpěvy o rozpuku, mládí a životě, o novém triumfu lásky nad nenávistí nejsou jen plané řeči. Záhy se však nebe zachmuřilo a za okny se plouhaly húlavy. Hlavou mi táhly ideje o časové souslednosti svátků Ježíšova zmrtvýchvstání a oslav jara a života, o spojení atavistických obyčejů s tradicí prozřelou, že pravda a láska nakonec přemůže škaredou masku podlosti, zla a prolhanosti.
     Avšak do všech těch dávných rituálů se poměrně nedávno vlomila oslava práce. Proč vlastně ne, práce je velkým projevem života. A ten je jedním z nejpodivnějších. Hned náramně chutná a zaplaví srdce štěstím, hned člověka přidusí a zhořkne mu v ústech. 
     Taxikář mi nadšeně vyprávěl, že mu mladá maminka, rozcitlivělá z děťátka, přinesla jeho peněženku s doklady a penězi, jež si zapomněl na střeše svého auta a vrátila mu ji dřív, než ztrátu zaznamenal. Sotva jsem vystoupil, dal jsem se do řeči se starou paní. Řekla mi, že onehdy od ní jakýsi vykutálený páreček vylákal čtyři tisíce korun, údajně na opravu porouchaného auta. Ti dva chtěli pět tisíc, ale stařenka doma tolik neměla. Do zástavy jí dali hodiny, prý švýcarské, a tak děsně vzácné, že se na ně neměla ani do krabice dívat, aby je nepokazila. Z drahých hodin se ale vyklubal bakelitový šmejd za pár kaček. Stejný šmejd, jako byli jeho majitelé, kteří se ztratili jak pára nad hrncem.
     Potom se v životě vyznejte. Šel jsem radši do háje sakur, stále ještě obalených něžnými květy, ačkoli tisíce jejich plátků ležely na zemi a rozprostřely pod korunami růžový koberec. Připomněl jsem si starou pravdu, že nádherné květy růží, i když omamně voní, nedovedou umírat. Jako člověk se scvrknou do ohyzdnosti. Japonské třešně ale znají umění skonu. Lístky okvětí se tiše snášejí k zemi, jako kdyby padal růžový sníh, který dole vytvoří rozkošnou pokrývku z prchavého kouzla.
     Opodál už začínaly kvést šeříky a brzy se probudí i magnolie. Mezi nimi se náhle zjevila stařenka s bakelitovými hodinami. Ve skutečnosti ale ani ty neměla, protože zůstaly na policii jako důkaz při ohlášení podvodu. Babička se teď ale usmívala a jako by se rozhodla popřít tvrzení o ohyzdnosti stáří růží i lidí, její obličej rozkvetl desítkami vrásek, které zdůraznily její jarní smích. 

https://kvaj.blogspot.com? 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.06.2019 22:07:50dát kritice tipLuzz

viz můj komentář ve 13.25, poslední věta.

20.06.2019 14:01:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslíš, že črta nemá koncepci?

20.06.2019 13:25:43dát kritice tipLuzz

no jo, jenže i obraz musí mít nějakou koncepci... jinak je to patlanina. ale ne, ne, nebudu se v tom raději vrtat.

19.06.2019 01:18:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Reaguješ na to velmi podobně jako Janina6. Není to však povídka, ale črta,a to je pocitová (dojmová) záležitost, děj a pointa jsou v črtě podružné.. Janině jsem to přirovnal k obrazu. A odkud kam vede obraz?

18.06.2019 23:04:27dát kritice tipLuzz

nevím. je tam toho hrozně moc, atmosféra by se dala vyjádřit úsporněji a podle mě by tak mnohem víc vynikla... asi bych vybrala dva tři motivy a ty rozvedla... třeba ten motiv čarodějnice na hranici a té druhé ježibaby... ten se mi docela líbil...

ale celkově jsou to spíš jen dojmy, dojmy, dojmy, text (pro mě) vede odnikud nikam.

18.06.2019 21:20:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Je to črta, tedy převážně pocitová záležitost, v které není pointa na rozdíl od povídky podstatná. Ony detaily a motivy, jak jsi to nazvala, jsou spíš vjemy, které tu nejsou proto, abych se jimi naléhavěji zabýval, ale aby jako kamínky v mozaice vytvářely celkový obraz. Proč člověk namaluje krajinu nebo kytici? Protože v něm budí nějaké emoce a vyvolává určitou náladu a doufá, že jeho nálada vstoupí i do diváka (v tomto případě do čtenáře) a že ji třebaže po svém přijme. Pokud divák obraz nepřijme, znamená to, že se s autorem nestřetl. Ptát se, proč člověk namaloval obraz, nedává moc smysl. Podobné je to u črty nebo u lyrické básně. U povídky otázka proč smysl dává.

S těmi pravopisnými chybami jsi měla pravdu a už jsem je opravil. Díky.

18.06.2019 15:17:45dát kritice tipJanina6

Ne že by tahle črta nebyla příjemná na přečtení, jen mi připadá, že jsi v ní nakupil příliš velké množství detailů a motivů, aniž by ses některým zabýval víc, naléhavěji. Po dočtení mi zůstal rozpačitý pocit, že nevím, proč mi to autor vyprávěl. Chybělo mi něco, čeho bych se zachytila, co by mě donutilo o textu ještě přemýšlet, vracet se k němu… Věřím, že napsat to právě tak „nahuštěně“ byl záměr, ale možná nejsem typ čtenáře, který ho dokáže ocenit.

Pravopis jsem původně řešit nechtěla, ale po přečtení komentářů mi to nedá a musím dát za pravdu Goře – „namaškařit se a dovádět“ je infinitivní konstrukce s platností vedlejší věty, takže od zvolání „to je něco pro ženské“ by se určitě měla oddělit čárkou. A ve větě „Čaroděje aby člověk pohledal“ opravdu čárka být nemá. Jsou to drobnosti (stejně jako filipojakubská noc, která se správně píše s malým f), které v jinak velice hezkém jazyce tvého textu nepovažuji za nic mimořádného, ale nerada bych, abychom se tvářili, že když se nám zlíbí, pravidla pro nás neplatí…

07.06.2019 10:28:07dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Celý text se mi líbí, má v sobě takové čarodějné kouzlo. Mám pocit, že opakování stejné přípony právě vyvolává dojem toho, že je to i jazykově jaksi zbytečné. :-) , T.

28.05.2019 11:54:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, byl.

28.05.2019 11:51:30dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Po delší době se vracím k tomuhle před časem odloženému textu.  Tenkrát mi tenhle text neříkal nic, úvodní odstavec mě dokonce vystrašil.  Dnes v něm nacházím zachycení rozpuruplných nálad oné noci, a tak doufám,  že takový byl i autorův záměr.  

21.05.2019 07:25:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tak jsem to nestihl. Noc jsem tomu nemohl obětovat. Myslel jsem, že je to do 28. května.

20.05.2019 23:01:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Máš na to celou noc:-))

20.05.2019 22:24:00dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Není zač. Avšak připomnělas mi, že jsem se ještě nevyjádřil k prózám v aktuální soutěži. Musím to napravit.

20.05.2019 21:25:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dík a avi PM

20.05.2019 21:23:48dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Určitě, Irenko.

20.05.2019 21:16:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, mohu nominovat do PM?

10.05.2019 23:18:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji. Avšak črta a reportáž není ani skoro stejné. Reportáž přináší a popisuje skutečnost a fakta na základě osobní účasti autora. Črta se spíš podobá povídce, ale je to nefabulovaná skica založená hlavně na dojmech, s jednoduchým dějem nebo bez děje. Je ale možné, aby reportáž v sobě obsahovala jako součást črtu, nebo i několik črt.

10.05.2019 22:27:22dát kritice tipzeleda

Črta, či reportáž, je to skoro stejné. Fejeton je přeci jen trochu jiný. Moc pěkně vystižená atmosféra. Je znát praxe. Ode mne taky tip

03.05.2019 21:31:09dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tohle je sice spíš črta, jak uvádím v "upřesnění kategorie", ale fejetony jsou dost moje parketa. Díky, Přemku.

03.05.2019 21:26:04dát kritice tiplastgasp

Fejeton? Bezva, gratuluji. Já se o to marně pokouším.

03.05.2019 18:25:55dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jasně. Pozorovat a poslouchat či pozorovat i ušima.

03.05.2019 17:37:01dát kritice tipK3
redaktor prózy

Ano pozorovat okoli kolem sebe.a poslouchat.

03.05.2019 16:02:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Denně píše fejetony málokdo. Znal jsem jen jednoho novináře, který to nějaký čas dělal. Jistý Karel Biňovec. Já jsem psával fejetony a sloupky (nazvané Na dvaceti řádcích) z týdne na týden. S fejetony jsem to takto dělal asi čtyři roky a se sloupky přes dva roky. Je to otázka cviku. Člověk s tím musí počítat, že to musí napsat a pak se naučit pozorovat a myslet fejetonově.

03.05.2019 15:10:41dát kritice tipK3
redaktor prózy

Máš pravdu, je to črta, vlastně jsem si nevšiml, že je uvedena. Mám tyhle "okrajové" žánry rád. Vždycky jsem novinařinu měl rád a bavilo by mě to. Neumím si ale představit psát na objednávku, třeba fejeton, denně. Jako trénink ale určitě dobré.

03.05.2019 12:27:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ok, Irenko. :-)

03.05.2019 11:57:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kvaji, jsou to prkotiny a nestojí za dohadování, prostě tyhle dvě tvé čárky vidím jinak, první bych nahradila pomlkou a druhou odstranila. Ale pokojně si je nech:-))

03.05.2019 11:38:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Karle. Spíš jde ale o črtu, jak jsem předeslal. Ale co záleží na žánru. :-)

03.05.2019 11:33:08dát kritice tipK3
redaktor prózy

Jardo skvělý fejeton jsi nám nadělil.

03.05.2019 11:23:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dělal jsem to vždycky jaksi spontánně. Později jsem to začal používat uvědoměle. To bylo v době, kdy jsem psal zprávy pro rádio. Když mě jednou donutili, abych pár svých zpráv sám přečetl do éteru, zjistil jsem, že tak, jak byly napsané, se v podstatě nedají přečíst bez koktání a škobrtání. Od té doby to dělám programově.

03.05.2019 11:16:43dát kritice tiprevírník

Tak ty taky!

03.05.2019 11:10:24dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Aha, tak to znám. Já si všechno, co píšu, také přdříkávám "v duchu nahlas", abych slyšel, jak to zní.

03.05.2019 11:04:59dát kritice tiprevírník

Ne, "na poslech" tentokrát myslím poslech v duchu. Ale jinak někdy čítávám nahlas ženě.

03.05.2019 09:26:39dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Jardo, přečetl sis to nahlas?

03.05.2019 09:25:59dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Jani.

03.05.2019 09:11:17dát kritice tiprevírník

S dílkem jsem zcela spokojen. I na poslech.

03.05.2019 09:03:19dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkně napsané :-))) TIP

03.05.2019 08:49:45dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, Irenko. Ta slova, která se ti nezdají, jsou tam kvůli tónu. Podle mého vytvářejí jakési echo, o které mi šlo. S těmi čárkami, jak píšeš, nesouhlasím. Ve skutečnosti nemusí být čárky ani za slovem ženské, ani za slovem čaroděje. Za čaroděje jsem ji dal pro zdůraznění. Když si ty dvě věty přečteš nahlas, dojde ti, proč to tak je.

03.05.2019 07:19:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

První dva odstavce jsou plné slov, kterých je /dle mého názoru/ až moc, např. končící na - ostí nebo začínající NA... a sloves v podstatě totožných /za slovo - ženské bych dala čárku, za slovem - čaroděje bych ji vynechala/

 lákajícími pouťovou laciností a zároveň předražeností, svou sprostě řvavou blyštivostí a barevností. 

Nalíčené a nahastrošené čarodějnice tu zatím jen přecházely, postávaly a dosud civilně okukovaly stánky, žvatlaly spolu a z jejich hovorů občas vytryskla sprška smíchu, než začnou svůj rej. To je něco pro ženské namaškařit se a dovádět....Čaroděje, aby člověk pohledal.

Tip za zbývající odstavečky...  hlavně poslední se mi líbí.

02.05.2019 11:32:29dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji. A také moc.

02.05.2019 11:28:07dát kritice tipAlegna

moc pěkné čtení***



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.