Valentýnská balada

Zas tu máme Valentýna,
otevřu si flašku vína.
Vychutnám ji radši sám,
ošálit se nenechám.
Žádnou přitažlivou kráskou,
která opije mě láskou.
Milovat je velmi krásné,
dokud oheň nevyhasne.
Když její žár pomine,
moje srdce zahyne.

S ní bych možná byl jak v nebi,
leč nemám to zapotřebí.
Slepých lásek bylo dost,
zbyla po nich holá kost.
Pokoj v duši dobře léčí,
srdce probodané meči.
Ukrutně to city bolí,
když pak řekne friendzone, sorry.
Když její žár pomine,
moje srdce zahyne.

Přes tu nechuť s někým být,
budu v mysli stále snít.
Že se jednou objeví
ta, co lásku projeví.
Jejíž city budou pravé,
žádné lístky poletavé.
Jejíž láska nepomine
a mé srdce nezahyne.

Nikdy se však nedočkám,
Navždy budu bloudit sám.
Až naděje pomine,
moje srdce zahyne.