Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlíče
Autor
Edvin1
Světem nevděk vládne! :-)
Josef, náš soused, mě potkal na schodech. Zacinkal mi klíči před nosem.
“Ty, Zdeňku, naši maj tu zlatou svatbu, sezvali rodinu, a nám koupili jako návnadu lístky do Nároďáku. Tak tam musíme zajet. Dohlídneš na náš byt? Kytky k zalívání nemáme, ale kdyby praskla trubka nebo tak...” Vtiskl mi do dlaně klíče a už byl pryč.
“Ty, on jede sám,” řekla má žena Věrka. Stála u okna a pozorovala Josefa.
“Jarka v autě nesedí?” podivil jsem se.
“Určitě ne,” ujistila mě.
“Nejspíš jela napřed vlakem,” řekl jsem, a Věrka přikývla.
“Věruš, jak dlouho se slaví taková zlatá svatba?” řekl jsem po týdnu.
“Taky se mi to nezdá,” odpověděla.
“Jdu se k nim podívat,” řekl jsem a z háčku vzal klíče.
“Jdu taky,” řekla Věrka.
Otevřel jsem dveře sousedovic bytu - zevnitř se na nás vyvalil mrtvolný puch. Udělal jsem krok zpět a přetáhl si svetr přes ústa. Věrka zápasila s oknem. Konečně ho otevřela. Opřela se o parapet a zhluboka dýchala. Připojil jsem se k ní.
Jarka v autě nebyla, napadlo mě. Věrku zřejmě taky, protože když jsem se otočil ke dveřím bytu, vyjekla:
“Nechoď tam!”
“Neboj,” řekl jsem a vykročil. Už jsme spolu zestárli a já před ní pořád dělal ramena.
Strčil jsem do dveří, nahmatal vypínač a rozsvítil světlo. Nakoukl jsem dovnitř. Vlevo jsem viděl do ložnice, vpravo do obýváku, a přímo přede mnou do kuchyně. Nikde nic. Jen ten strašný zápach. Vycouval jsem k Věrce u okna a dýchal. Pak jsem si kapesníkem zakryl ústa a zatajil dech. Vešel jsem do bytu. Věrka mě následovala.
Prošli jsme všemi pokoji a vešli do kuchyně. Nic. Nahlédl jsem do ledničky i skříněk. Taky nic. Tu Věrka položila dlaň na průsvitné víko mražáku a kývla na mě. Ležel v něm krásný losos a hrál všemi barvami. Jen to jaksi nebyly ty správné barvy. Mražák, bláhově přistavený k ústřeďáku, nemrazil.
Lososa jsme zabalili do dvou igelitových tašek a vyhodili do popelnice o dům dál. Mražák jsme vyčistili, ale zapnout ho jsme se ani nepokusili. Byt jsme celou noc a den větrali. Třetího dne se sousedé vrátili.
“Tak dík,” řekl Josef poté, co jsem mu pomohl s kufry do bytu, “ale škoda, že jste nám byt nevyvětrali.”
"Počkej, Josefe, to bylo takhle..." začal jsem vysvětlovat, ale Josef mě nenechal domluvit. Mile se na mě usmál a blahosklonně dodal: "Vždyť to nevadí!" Pak vešel do svého bytu a zavřel mi dveře před nosem.
Ach, abych mu nekřivdil: Později k nám poslal manželku s balíčkem lázeňských oplatků. Ale o onom lososovi se nikdy nezmínili. Stali se pouze zamlklejší, a - to musím taky zmínit - nám klíče od svého bytu už nikdy nesvěřili.
15 názorů
Tak díky, Lakrove, jaká chvála! Až se rdím! Takové vzpomínání to je, no. Dědci už jen vzpomínají. Já bych raději konal. Ach jo! :-D
Parádně napsaná miniatura. Od samého začátku probouzí čtenářovu zvědavost, i chvíle napětí se dostaví a po celou dobu ani slovo navíc, které by snižovalo spád či "sarkastickou náladu", dostavivší se po dočtení. Tip.
Zdenda: Já si vždycky říkám, nepopisuj skutečné události, nikdo ti neuvěří! Tohle se událo před nějakými pětadvaceti lety, a to byl mražák z druhé ruky. Docela jiný, než jaké máme dnes. A ten puch? No jo, víko mohlo být poškozené, ohnuté, nebo z nedbalosti nedovřené. A k intenzitě zápachu: Už jsi někdy cítil rybu, jež týden ležela ve vyhřátém pokoji? Já ano.
P.S. U sousedů nahoře praskla trubka - k večeru, zrovna když odjeli na dovolenou. Sousedé na to přišli až ráno. A nikdo neměl klíče od jejich kvartýru. Koberce, parkety, dolní okraje dveří a nábytku, všecko v háji. Promáčené stropy a stěny v bytech pod ním. Ale psát o tom nebudu, nikdo by mi neuvěřil, že prasklá trubička může způsobit takové škody.
:-)
Ale asi to musela být "hluboce hygienicky založená rodina", že to necítili. A opravdu úsměvné je, že si mysleli nebo chtěli myslet, jak se sousedi nacpali jejich lososem. Pravda ovšem bývá to, že když někdo něco nechce ( v tomto případě slyšet), tak to je horší, než když nemůže.
Aleš: Ale ano, správně jsi to pochopil. A na balkóně chovali slepice - o tom to je taky, to vidíš, že? ;-)
aleš-novák
12. 05. 2019asi jsem to nepochopil...pekli si lososa v mrazáku?
Gora: Snad si nemyslíš, že bych měl napsat: "Děkuji za jemnou poznámku!"? To by ses urazila. :-D
To nebyl kritika, ani mi to nevadí natolik, abych nedala tip, byla to jen jemná poznámka:-)
Rozumím, co jsi chtěl naznačit zápachem v bytě, někdy mi to i dojde...
K3, Gora - Jistě, pokusili se říct jim, co se stalo, ale Josef odmítl naslouchat. Moje logická chyba - hned ji napravím. No a text přejmenuji, i když si nemyslím, že ten titulek něco prozrazuje. Pouze to, kde bylo zřídlo zápachu, ale ne co v něm bylo. Zdeněk se přeci bál, že v bytě leží mrtvola, tedy možná i v tom mražáku. Ale když to někomu vadí, změním to.
Vřelý dík za kritiku!!!
zzlatý: Díky za morální podporu, haha. Mražák je libozvučnější, že? :-)
Diana: Zdravím a děkuji.
Nevděk světem vládne a každý dobrý skutek má být spravedlivě potrestán.Ale jinak hezké čtení, bez rozplizlých detailů. TP.S.: U nás máme také mražené dorty!? hi ..
Gora má pravdu s tím názvem. A také se mi nezdá, že jim to o tom lososovi sami neřekli.
Edvine, škoda, žes už v názvu prozradil, o co se jedná...
Jinak - u vás se mrazák říká se ž? U nás v JČ bez háčku, ale to je detail...