Inko, díky, žes četla, pokaždé se člověk netrefí čtenáři do vkusu... snad tedy příště u tebe zaboduji:-)

Iri, to co delas - jako - ve druhe sloce se myslim opravdove da delat jen pesky... anebo s konskym povozem...?

Díky za zajímavé informace!

Je to šanson, který napsal Jiří Suchý. Hudbu i text. Z jeho stylu se to značně vymyká stejně jako třeba text Nádraží, který zpívá Ivan Kral.

Díky, na ten šanson, jehož název mi nic neříká, se podívám, HH miluju:-)

Připomíná mi to dávný šanson Hany Hegerové " Blázen a dítě ". Tip.

KK - díky:-))

/*

Přemku, když otevřeš básničku, jedeš dolů po komentářích a do očka ti padne červený nápis: Všechny kritiky na jednu stranu, na který klikneš a máš vše jako na dlani. To zvládneš.

Irenko, asi jsem v jiné dimenzi, nebo co.?

Přemku, napsal jsi tohle - Překvapivě výborný postřeh Zajíce k přirovnání spontánní prózy  Kerouaca v díle Na cestě. Podobných autobiografických zážitků prožívá mnoho lidí, jen někdo to umí napsat, i když jde jen o těkání kolem. Vynikající vyjádření bezprostředního vjemu.

Díky ještě jednou:-)

Patrně jsem napsal nesmysl, jen tip zůstal. Nevadí, jen si nejsem jistý, jestli jsem vůbec něco napsal.

Jani, děkuju, stálá čtenářko, za zájem...

Evži, děkuju, teprve se učím...dík!

Krásně popsaný postřeh, zaujal mě závěr  :-))) TIP

Je dobře, že necháváš prostor představám. /T

Luboši, děkuju za - jak jinak než vtipný - komentík:-)

blackie, jsi ke mně laskavá! a já moc díky za nekonečné souhvězdí

krásné......krásné....krásné.......*/**********

Oldjerry, děkuju moc:-)

pěkný pohled s empatickým štychem. Líbí, tipí

Díky!

Ak to tak samozrejme cítiš ty, tak bude fajn. Uvidíš možno podľa ďalších reakcií čitateľov.

Yss, děkuju, nejen to "upko" beru a dávám pryč:-)

Beru v potaz i upko st. Rendla a první strofu vložím do anotace v rámci odlehčené popisnosti, která je mojí slabinou...napříště se snad vyvaruji.

Nemala som čas čítať celú diskusiu...len malé upko,- v záverečnej sloke by som výraz muž s vílou už asi dala preč- pretože jednak to máš obsiahnuté v spojení  / nepredstavovať si, ako daleko dôjdu...čiže oni- ten muž s vílou,- aspoň pre mňa by ten záver vyznel lepšie bez tej konkrétnej "stopy."

keď som to čítala bez úvodnej sloky, tak to vyznievalo ešte sympatickejšie,- chápem ten úvod ako "spúšťací opis", v ktorom čerpáš z toho videnia prírody-ale teraz opätovne ak to čítam, možno ten úvod by som si vedela predstaviť napríklad v prológu. To už teraz len šprtám a skúšam svoju "nadinterpretáciu".

Každopádne posledné tri pre mňa /bez toho "upka" / veľmi spôsobné

OK

ahá, nepochopil jsi dobře, tedy - ta fakta ve druhé strofě vím, stojím si za nimi... ne že vím, že je špatně napsaná...

Myslím, že dovedeš. Tohle je lenost :-), což znám z vlastní zkušenosti.

Čudlí, díky, že ses stavil:-)

/*

Karle, nic se neděje, díky...

kvaji, to ve druhé vím... díky za diskusi, lépe to asi nesvedu.

Irčo, nějak jsem to po ránu špatně pochopil, proto ta moje divná reakce. Myslel jsem, že jde o bezdomovce, který má vrak jako střechu nad hlavou a to palivo že je chlast:). Teď už tě chápu,

No, spontánní próza, Přemku. Kerouac román Na cestě sice prezentoval, jako že ho napsal během sedmnácti horečných dní a nocí, že protahoval roli papíru psacím strojem (jak to bylo i ve filmu). Ve skutečnosti to prý ale psal tři roky a při tom pracně a bolestně upravoval a škrtal. Těch 17 dní vypadá jistě efektněji, avšak jestli je pravdou to druhé, pak je to ještě úžasnější, když dokázal, aby to působilo tak spontánně.

Tak jsem to nemyslel. Máš právo na jakékoli představy, avšak zatímco v první, třetí a čtvrté sloce je jako představy prezentuješ, v druhé se představy mění ve fakta, jako když víš.

kvaji, v zrcátku byl zahlédnut ten majitel odstaveného vozu a uznávám, že moje představy o jeho životě s vysokou pravděpodobností budou mylné, přesně jsem věděla, že mi tohle napíšeš:-)  i tak děkuju

Petro, děkuju:-)

Přemku, zase přeháníš...díky

zeledo, děkuju moc

Blikající odstavený vůz se pouze mihl v zrcátku, tedy letmý obrázek, o jehož smyslu a podstatě jsi nemohla vědět vůbec nic, ale přesto děláš závěry a ty dva soudíš. To sice můžeš činit a nejspíš jsi také činila, jak vyplývá z dalších veršů, ale s tím je pak v rozporu druhá sloka s verši předkládanými jako fakta, ač jsou to jen tvé dojmy.

Dám tip pro povzbuzení, jelikož ty obrazy jsou působivé.

Pěkné, jaké vždycky :) posílám tip.

Překvapivě výborný postřeh Zajíce k přirovnání spontánní prózy  Kerouaca v díle Na cestě. Podobných autobiografických zážitků prožívá mnoho lidí, jen někdo to umí napsat, i když jde jen o těkání kolem. Vynikající vyjádření bezprostředního vjemu.

Moc pěkně vystižené. K3 mluví o povídce, možná by z toho byla i zajímavá glosa. Probouzející se příroda jako synonymum pohody a štěstí a lidské a vůbec společenské problémy na straně druhé. Jsme schopni vnímat tuto pohodu i přes problémy, které jsou všude kolem nás? Ale to jsem už asi trochu ujel mimo. 

Tip

Díky, Rendle... 

Je to moc hezký nápad, ale podaný příliš polopaticky. Mně by stačilo třeba:

je muž, co vlastní rozježený plnovous

gumáky uplácané z jílu

petku se třemi litry paliva 

a malou ubrečenou vílu

a taky vodu z řeky Léthé

(hle, jak vše nezadržitelně kvete!)

Karle, měla jsem vztek na toho muže, jak vlekl tu malou - došel mu benzín a nemohl ji nechat sedět v autě, byla přiliš malá... prostě nezodpovědný člověk, a taky vztek na sebe, že se nedaří nevšímat si a užívat krás kolem...

Na povídku by to možná bylo, uvažovala jsem o tom, a děkuju za názor:-)

Má to moc hezký obsah. Odpovědět si musí každý sám. Já to vidím tak, že všechno beznadějné nemusí špatně skončit. Co o nich vůbec víš? Nemají z těch stromů větší prožitek, když je pozorují v klidu třeba z lavičky? Než ty za jízdy autem? Nevím jestli je lepší lítost, kterou nepomůžeš, nebo pochopení... Někdy je asi lepší brát věci tak jak jsou, když to jinak nejde.

Tady by se mi asi víc líbila povídka s nějakou neobvyklou pomocí, nebo třeba jen s náznakem té pomoci, nebo alespoň porozumnění.

Díky, Zajíci.

Nevím ani proč, vybavil se mi Kerouacův román Na cestě a ty zvlášťní typy lidí, které potkával. Napsáno střídmě, bez velikých slov a efektů. Tip.

Jardo, ano... to jsem celá já, v okamžiku, kdy bych se mohla radovat z krásy jabloní, vidím ztroskotance s dcerkou... a děkuji, cením si:-)

Asi to pro tebe byla silná momentka. Soudím tak podle síly veršů.

Díky, Renato:-)

Moc hezké těkání. Tak nějak vnímáme svět z auta, perfektně jsi to vystihla. T.