Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Jako by Santa Maria plula po moři
datum / id18.05.2019 / 496326Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
upřesnění kategoriečrta
zobrazeno255x
počet tipů7
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

2. črta

Jako by Santa Maria plula po moři

     Potkal jsem ji a chtěl s ní odejít tam, kde bychom byli jen spolu a nechat za sebou životy, jež jsme dosud oba každý zvlášť žili. Odmítla, neboť má dítě, které nemůže, nechce opustit. Pochopil jsem své sobectví a na omluvu uvedl, že jsem zapomněl, že jsou ženy na světě, aby byly maminkami. Řekla mi: „Jsem matkou a jsem jí moc ráda, ale když mi někdo bude tvrdit, že jsem na světě proto, abych byla matkou, souhlasit nebudu. Posláním ženy, stejně jako muže, je být dobrým člověkem a plnohodnotně prožít svůj život.“ 
     Musel jsem si její slova nechat projít hlavou a chodil sám městem, až jsem se ocitl před vchodem do Národního muzea u balustrády a shlížel na hemžení na Václaváku. Historie za mnou a vlnění davu přede mnou způsobily, že jsem náhle spatřil karavelu na moři. Magický obrázek – Santa Maria de la mer, zněl mi šanson Mireille Mathieu a zavoněl mi dálkami a tajemstvím, co se skrývá za obzorem. 
     Kouzelné jméno Santa Maria. Nejznámější loď z těch, jež otevřely perspektivu nového světa a života. Vyhlídky přinesla Evropanům, pro americké domorodce byla naopak předzvěstí jejich zkázy. Santa Maria nesla jméno matky božího syna, jenž znamená prý největší naději pro život. Přesto se ve znamení kříže, na kterém skonal syn člověka, začasto i krutě vraždilo a matky mrtvých musely unést smrt svých dětí, stejně jako Maria utrpení svého syna spasitele. 
     Není laskavějšího slova než matka, maminka. Opěvovaná poety symbolizuje lásku a zrození. Každý má nebo měl maminku. Ne všechny se však podobají Panně Marii, ani mamince básníka Jaroslava Seiferta z jeho veršů. V prapůvodním hledisku života je ovšem matka plnící své poslání nejctihodnějším smyslem existence ženy, existence člověka vůbec. 
     Rok za rokem ale plyne století žen a mnohé se vzpírají být na světě jen proto, aby se staly matkami, jak vysvětlila ta, jež zažehla úvahy, co bolí. Jdou do boje za svou touhu po neklidu a dobrodružství, objevovat, být příčinou, proč se svět točí dopředu, dychtivosti donedávna muži uzurpované jen pro sebe. Těžké a nevděčné je vytvářet domov, přikována k povinnostem a starostem, co nikdo nesejme, opravdu neocení.
     Znovu jsem viděl pravoslavného mnicha, jak na ostrově Athos stojí na kamenném molu a kolem není nic než moře na horizontu splývající s oblohou. Úchvatný snímek, který budí velké myšlenky – o nekonečnosti, věčnosti, proměnlivosti, pomíjivosti a trvalosti, o lidské ohraničenosti i nespoutanosti, o životě, smrti, duši, bohu, ďáblu, o nesmírnosti universa a nepatrnosti člověka, o bídě a velikosti jeho činů.
     Mít tak čas, spíš odhodlání a chuť dlouze se zasnít nad těmi věcmi. Je však třeba hlavně žít tady a teď, ve své živočišnosti, se svými potřebami, vášněmi, povinnostmi, láskami a zlobami. Jsou neodbytné, naléhavé a pobízejí ke stále zběsilejšímu tempu, tlačí do stresů, střetů, hněvů, k povrchnosti a lhostejnosti. Právě to je však život.
     Být tím mnichem na Svaté hoře na Athosu, to by se to dumalo. Však jen málokdo takové žití unese. Kdo ale dokáže i ve všedním a přízemním životě na chvíli zastavit ten kolotoč a snít o nekonečnosti – ten se má. Odtud z mola se zdá, jako by Santa Maria plula po moři vstříc vidině zisku, poznání, objevům a dobrodružství. Opět.
     Snad někdy budu stát na její palubě s ženou, která je ráda matkou, ale není na světě jenom kvůli tomu, jelikož chce prožít plnohodnotný život. Vylučuje se to? Vůbec netuším. Jen vím, že nás vlnky vlídně houpají. Zatím!  

 

https://kvaj.blogspot.com 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.05.2019 12:13:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Přemku. I tak se to dá vyjádřit, že cenné je to přemítání o matkách a ostatní je ozdobný obal. Já to vidím spíš ale jako v obrazu - matka je figura, zbytek je pozadí - figura bez pozadí by přitom byla ochuzená o kontext a pozadí bez figury nedává smysl.

Pokud jde o karavelu nebo spíš nao Santa Maria, tak to byla šťatsná chvilka, když mě napadla, respektive když jsem ji uviděl.

22.05.2019 09:04:14dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, nejdříve jsem si vynadal, jak můžu napsat takový nesmysl a pak jsem to sem napsal. Ani nevíš, jaký máš dar. Obrovský dar fantazie,  představivosti a senzitivity. Je to sice mikroúvaha, jak zde někdo podotkl, ale maxiobraz ženy trpitelky a bojovnice nesrovnatelné s Pannou Marií. To o ženách, matkách, maminkách je zde cenné. Ostatní je ozdobný obal. Kolikrát jsem stál před vchodem do NM u balustrády a shlížel hemžení na Václaváku. Jistě jsem měl různé pocity a nechal jsem se unášet vzrušivými pocity, ale vidět karavelu na moři a ještě k tomu tu objevitelskou s Kolumbusem, to je síla. A čtu to a čtu.

21.05.2019 15:59:28dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Lakrove. Máš pravdu, že ten začátek poněkud těžkopádný je. Postřehl jsi to velmi bystře. Nedokázal jsem to vyřešit jinak.

21.05.2019 15:50:23dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Úvodní odstavce mi zprvu přijde trochu těžkopádný, a rychle si na ten styl  zvykám a ocěňuji námět. Škoda, že mi utekl "první díl", říkám si, když odhlédnu  na začátek k názvu a jménu autora, a tak hledám ve svých záložkách...  a nacházím a zjišťuji, že do "1. črty" se mi nepovedlo se začíst, a tak ji  stále ještě držím v historii nepřečtených; co kdyby jednou přece...  Tip.  

19.05.2019 08:55:08dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Slovo "poslání" jsem, tuším, použil pouze v přímé řeči oné ženy. Její dvě souvětí jsem se snažil formulovat tak, jak si myslím, že by to řekla spatra chlapovi, který by po ní chtěl, aby nechala všechno za sebou, opustila i dítě a šla s ním někam za jeho snem. Nakonec to, co řekla, by se dalo zpochybnit všelijak. Člověk se narodí se svými geny a žije. To je tak všechno, co se dá říct. Jestli má nějaké poslání nebo úkol, respektive v čem spočívá smysl lidské existence - to je otázka, o které lidé uvažují a přou se celé věky.

Ve větě, o které dál píšeš, jsem měl původně místo "zasnít" slovo "zamyslet". Pak mi to přišlo ale blbé, přesněji jako otřepaná fráze, kdežto "zasnít" tomu dá trochu jiný rozměr. Jsem rád, že sis toho všiml. Díky. 

19.05.2019 08:36:28dát kritice tipK3
redaktor prózy

Přečetl jsem znovu a znovu se mi líbí jak je to napsané. Nikomu to nic nevnucuje, jenom takové malé zasnění a o to asi jde. Kdybych měl s něčím polemizovat, tak se slovem poslání. Nejsem si jist, zda je to to pravé slovo. Jeho význam je něco jako, od toho tu jsi, něco jako nařízení. Jaké by potom bylo poslání muže, že?

Na druhou stranu se mi nejvíc líbí věta: "Mít tak čas, spíš odhodlání a chuť dlouze se zasnít nad těmy věcmi." Ta věta vystihuje hodně. Už to není zamyšlení, ale zasnění a odhodlání se zasnít. Protože ten čas na to má každý, ale každý nemá to odhodlání si ho udělat...

18.05.2019 23:35:14dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Zdravím tě, Luzz. Já už vím, které lidi na tom něco mate, nebo to naopak považují za zmatené. Jsou to ti, kteří se ptají podobně jako ty, kde se tam vzal ten mnich. On je nejspíš prubířským kamenem. Ani sám pořádne nevím, proč jsem ho tam dal. Myslím, ale, že není důležité, kde se tam vzal, ale spíš co představuje či symbolizuje.

Hlavní sdělení? Já tím asi nic kategoricky nesděluji. Nemohu předepisovat ženám, kým mají být. Poukazuji ale na to, že bez matek se lidstvo neobejde, ale nejsou jen matkami, což si nyní chtějí prosadit, zatímco dříve většinově trpně přijímaly svůj mateřský úděl, s kterým se zároveň jaksi svezla povinnost vytvářet domov a pečovat o něj a všechno ostatní přenechávaly mužům.

Anebo stručněji rozpor mezi dobrodružstvím a jistotou.

Děkuji ti.

18.05.2019 23:17:51dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Karle, a jsem rád, jestli ti to pomohlo k dobrému závěru dne, jsem rád a potěšen.

18.05.2019 23:15:08dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Ano, jsou v tom věci k uvažování,ale  jen nahozené, nedotahoval jsem je do konce, nedával do kauzálních souvislostí, protože mi víc záleželo na pocitech, které prezentuji i na těch, které to vyvolá. Komentuješ to věcně, střízlivě i s lehkostí, ze což ti děkuji zvlášť. Zřejmě text na ženy působí jinak než na muže. Možná, že ví, o čem mluvím?Mám to ověřené i od jinud. Asi na tom chlapy většinou něco dráždí.

18.05.2019 23:10:09dát kritice tipLuzz

moc nerozumím tomu, co má být hlavním sdělením/osou této miniatury/úvahy... jakože ženy mají být hlavně matkami? že je to to nejdůležitější, co mají/můžou dělat?

anebo na tohle všechno můžeme zapomenout a připustit, že i ženy jsou lidi, co chtějí vést plnohodnotný život? a kde se tam zjevil ten mnich?

odcházim poněkud zmatena.

18.05.2019 22:38:41dát kritice tipK3
redaktor prózy

Na mě to tedy zapůsobilo. Je to krásné čtení. Klidně plyne a nechává prostor k přemýšlení.

Teď, když jsem dokoukal dokument o Cashovi a zhlédl jeho video Hurt, je to ta pravá tečka za dnešním dnem, a vím, že ráno si to přečtu znovu.

18.05.2019 13:58:51dát kritice tipEntropia

Mně to přijde spíš jako mikroúvaha. O lidském poslání vůbec. O tom „přízemním“ vezdejším, které je často větším hrdinstvím, než ten život mnišský prožitý v ústraní a samotě. Pokud se člověk nejen stane matkou či otcem, ale ty děti i dobře vychová. Třeba v moudré a tolerantní víře. U čtvrtého odstavce jsem se trochu zasmála. To jsi zřejmě nečetl časopis Byznys s údaji, jak ženy - matky „likvidují ekonomiku“. Největší hrdinství je podle mě vychovat děti bez otce. Ne proto, že by otec nebyl, ale proto, že se zabývá „důležitějšími“ věcmi. Např. kariérou a ekonomikou, takže ho rodina téměř nevidí. Naštěstí vedle neexistujících otců a matek  kariéristek lze sledovat i opačný trend, kdy se vedle svého zaměstnání zapojují do péče o děti od jejich nejranějšího věku oba rodiče stejnou měrou. 

18.05.2019 12:40:05dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Velmi se mi líbí, co jsi mi k tomu napsal. Fakt. Také čtu tvůj příspěvek poněkolikáte, a kochám se tvým zaujetím. Jestliže můj textík v tobě vyvolal dojem, že je dílem autorova značně zjitřeného podvědomí, pak jsem si nemohl přát víc. Nicméně v expozici přece nejde o to, že by žena měla být matkou, ale nejen jí, ale o to, co je poslání ženy. Jestli on, tedy postava. hledá tu pravou, nevím. Autor ale určitě ne. Ten ji našel už dávno.

18.05.2019 12:00:28dát kritice tipstarej Rendl

Čtu to myslím počtvrté a jsem čím dál zmatenější. Autor v expozici uvádí, že žena by měla být matkou, ale nejen jí... no, řekl bych, vůbec nic nového pod sluncem. Jsem zvědav, co z toho může vzejít. Dále autor předkládá asociaci na bohorodičku (už tady mám pocit, že pisatel neví, co se svým tématem), pak stejně neplodně - a znovu - blouzní o nádherné roli matky; poté už vyloženě neví, coby a připlete do svých úvah, teď už skutečně zmatených, jakéhosi pravoslavného mnicha, aby to pak konečně ukončil a jaksi se i odhalil: on (autor) stále hledá tu tzv. "pravou", což mu připraví v životě ještě mnohá rozčarování, neboť není žádná žena-spasitelka, to si myslí jenom kluci (od 13 do 99). Ovšem, co se obsahu týče, připadám si jako čtenář poněkud podveden, jelikož tu nakonec nejde o roli ženy obecně. Ale podveden si připadám skutečně jenom poněkud, protože to vše je hlavně dílo autorova značně zjitřeného podvědomí. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.