Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
Kocour a sobecký gen
datum / id20.05.2019 / 496351Vytisknout |
autorkvaj
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno195x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

3. črta

Kocour a sobecký gen

     Ležel jsem na gauči a četl si Sobecký gen od Richarda Dawkinse. Kocour Čibík seskočil z prolézačky s drápadly, kterou jsem mu vyrobil a umístil na skříňku blízko u televize – takže máme hned vedle elektronické podívané živé divadlo –, sedl si přede mě a domáhal se mazlení. Původně dostal jméno Tiberius, když neprošel můj návrh, aby se jmenoval po ještě horším vrahovi na trůnu římského císaře Caligulovi. Moje matka ale tvrdila, že kočky nejlépe slyší na jména, kde je š nebo č, tak se z něj stal Čiberius, zkráceně Čibík.
     Škrábal jsem ho pod bradou, kterou nemá, on natáhl krk, zvedl čumák ke stropu a vypadal jako vlk chystající se výt. Říkal jsem si, že to není pěkné dělat si srandu z nebohého zvířete, když jsme mu dali tohle jméno. Kocour ale netuší, kdo byli ti dva dávní císaři, na každý pád je mu to úplně jedno a na jméno Čibík slyší. Vlastně, co já vím, jak to vnímá? 
     Posadil jsem se, vzal mu hlavu do dlaní a koukal do jeho očí. Má mě rád? Někdy se zdá, že se dívá s láskou, jindy, pokud něco chce, vyjadřuje jeho zrak naléhavost, odcházíme-li z bytu, sleduje naše počínání vyčítavě a s údivem, jako by říkal, jestli je to vůbec možné. Dovede se ale i navztekat, to potom jeho zřítelnice srší divokou zlobou a člověk si uvědomí, že je to stále šelma. Ať se kocour tváří jakkoli, vždy je to tak přímočaré, bez předstírání. A to se traduje, že jsou kočky falešné.
     Někdy mě napadá – je u nás šťastný, nebo ho ve skutečnosti vězníme? Jenže nemám ponětí, jestli živočich vedený jen slepým instinktem pociťuje štěstí, a pokud ano, zda je to stejná emoce jako u nás rozumných tvorů, když ani my lidé si často neuvědomujeme, že právě prožíváme štěstí a pochopíme ho až posléze, kdy už je většinou pozdě. 
     Každopádně se Čibík od doby, kdy jsme ho jako kotě přinesli, u nás zdržuje dobrovolně. Občas chce jít ven, avšak když otevřu dveře, vyběhne sice na chodbu, ale v mžiku je zpátky, sotva něco zašramotí. Pokud za ním dveře zavřu, okamžitě na ně začne drápat a žalostně přitom mňouká. Drží ho doma tedy strach z neznámého, nevědomost, plné misky, pohodlný život, který upřednostňuje před svobodou? Možná v tom hraje roli fakt, že je kastrovaný. 
     Co když je ale také lidská společnost kastrovaná civilizací – bojí se neznámého, má strach ze svobody a preferuje dostatek a pohodlí. Vzpomněl jsem si na vtip od Pavla Kantorka. Dva toulaví, odraní, rozcuchaní a vychrtlí kocouři sedí u popelnic, na ksichtech frajerské úsměvy a mezi nimi bílá nafintěná kočička a jeden kocour říká s poťouchlým výrazem druhému: „Tahle kočička utekla z bytu a ptá se, kdy bude papáníčko.“
     Volně žijící zvířata jsou svobodná, a kdyby záleželo na nich, žila by ve zdravé a čisté krajině, v syté zeleni a pila by průzračnou vodu. Jejich svoboda a fakt, že neničí přírodu, nebo jen tak, že to ekosystémům prospívá, jsou vykoupeny tím, že téměř bezustání shánějí potravu, jsou věčně hladová a mnohá pojdou dřív než ve věku, jakého by se optimálně mohla dožít. Přežívají jen ta nejsilnější a jen ta předávají také své sobecké geny dalším generacím.
     Pracoval jsem kdysi ve fabrice umístěné v bývalém tereziánském mlýně a všude se tam toulaly kočky. Mnohé měly svrab, vypadaly hrozně, musely děsně trpět a brzy umíraly. Zatímco by stačilo pár tablet antibiotik a bylo by po svrabu. V nemocech a bídě žiji a umírají také miliony lidí, a přitom by stačilo málo a umírat by ti lidé vůbec nemuseli, a jen o trochu víc, aby žili spokojeně. Postupně se to ale mění k lepšímu, ale zase je lidí skoro až příliš mnoho.
     Podíval jsem se na knihu Sobecký gen, která teď ležela vedle mě. Dawkins v ní prý v teorií memů oživuje lamarkistickou evoluci, tedy evoluční teorii vytvořenou na počátku 19. století francouzským přírodovědcem Jeanem Baptistou Lamarckem, která předpokládá, že znaky získané během života organismu jsou dědičné a přenášejí se bezprostředně na další generaci. Dnes prý není obecně přijímána na rozdíl od všeobecně akceptovaného darwinismu.
     O knize Sobecký gen, jsem se dověděl, že je „sociomorfní“, tedy že společenské vztahy a skutečnosti promítá do přírody, a to v tom smyslu, že podobně jako kdysi Darwinův Původ druhů odráží charakter soudobé společnosti. Dawkinsovo pojetí živého organismu, v němž ústřední místo zaujímá sobecký gen, autonomní stavební i funkční jednotka, vypovídá mnoho také o současné, vysoce individualizované a atomizované společnosti. Čibík se zatím uvelebil vedle mě a usnul. Vypadá to, že mu je fuk, když on své geny dál nepředá.  

 

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.06.2019 11:01:43dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je jakási sonda do kočičího života. Díky, žes ji ocenil. Pokud jde o ta rozdílná témata, doufám, že z textu nijak nevyplývá ani v náznaku, že bych je chtěl řešit nebo analyzovat. Jsou tam jen coby náhodné absurdní asociace, které se vybaví člověku na gauči, jenž si čte populárně naučnou knihu a z četby ho vyruší kocour.

05.06.2019 15:43:45dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Na to, jak velký záběr je (v oněch několika zmínkách zcela rozdílných témat)  v tom naznačen, se mi ten text zdá dost krátký.  Co ovšem oceňuji, je sonda do kočičího života.  Tip.  

20.05.2019 19:25:57dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dawkinsovy teorie jsou zajímavé. Pokud jde o mého kocoura, tak je doma, neboť bydlím v paneláku. Mohu ho pouštět akorát na chodbu, ale on zase až tak moc nechce, dost se bojí, to má ale od kotěte. Děkuji.

20.05.2019 19:14:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Sobecký gen mne zaujal, a i když tu teorii neznám - jsem přesvědčena, že genetická výbava zaujímá v životě člověka a jistě i zvířat významné místo. Chov koček doma nemám, ty moje se mohou pohybovat svobodně, ale rády se vracejí:-) a ta tvá by asi neměnila... Dobré zamyšlení, kvaji.

20.05.2019 18:57:20dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ty nevíš, co je nabít do špic? Zdá se, že toho nevíš ještě hodně, ale ty radši podáváš výklady. Znám takové zabedněnce, jako jsi ty, kteří rádi poučují. Mohl bys svá moudra telit třeba do vrby.

20.05.2019 18:26:04dát kritice tipZdenda

Nabít do špic? Co to je?

Kvaji, ty bys naopak potřeboval výklad úplně ke všemu, protože nevíš vůbec nic. Ale halt se asi musím smířit s tím, že jsi nevzdělatelný a umřeš tupej.

 

20.05.2019 17:38:48dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No jo, Zdendo, snažíš se za každou cenu být vtipný, a ono to vždycky, jako třeba v tomto případě, nevyjde. Jsou dva opozitní pojmy, a sice instinkt a vědomí. Svou prozřetelnost si můžeš nabít do špic.

A nejspíš od tebe nepotřebuji výklady, jaká je hlavní myšlenka Sobeckého genu.

20.05.2019 12:38:33dát kritice tipZdenda

Zivocich vedeny pouze slepym instinktem? Zatímco tebe vede stezkou života ruka Prozřetelnosti a mocný hlas Rozumu?

Jinak... hlavní myšlenkou Sobeckého genu byl hlavně ten pohled, že evoluční soutěžení se odehrává na úrovni genů a že individuální organismus je pro gen jakýsi "survival machine", jak tomu Dawkins říkal. I když to asi není Dawkinsova originální myšlenka, já ji slyšel poprvé od něho, a připadalo mi zajíavý dívat se na svět takhle.

20.05.2019 12:11:04dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Jardo. Souzníš i s obsahem? To jsem rád.

20.05.2019 11:54:55dát kritice tiprevírník

Tak si představuju literární tvar - črtu. V tomto případě souzním vcelku i s jejím obsahem. Tip.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.