Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+16 neviditelných
Na lavečce
datum / id26.05.2019 / 496469Vytisknout |
autorVigan
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno772x
počet tipů24
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, ysslandia, atkij,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

- protentokrát- 

Na lavečce

Dvě dámy na borové lavečce před baráčkem s modrou podezdívkou si po obědě štěbetaly o dědině. Nad nimi voněly si květy lipky. Svinuly si listy nad tím upřímným "já to myslím vždycky dobře.".

                Pojišťovák postupoval kupředu od turčinek, co kvetly hned u cesty, pochodoval směr žlutý dům přízemní. K lavečce. Něco magického ho k těm babkám v šátkách táhlo. Obě ženy si jej nedůvěřivě přeměřovaly. Pojišťovák, muž s černou kabelou, jemně přidržovanou na hrudi, oblečen v růžové košili, znejistěl a zastavil jistý postup. Zakymácel se nad červenými pivoňkami. Jejich odér byl silnější než jeho parfém značky Ferrari. Na protější straně ulice pan Mika spravoval svoji střechu bobrovku a po očku sledoval trojici. Měl čas, byl celý týden na nemocenské.

                Pojišťovací agent zakymácel se krapet, a nezbylo mu nic jiného, než poslouchat klid ulice. Nad lavečkou lipová vůně klenula se, a donutila tak mladého pojišťovacího agenta vytáhnout kapesník a uklonit se při kýchání a smrkání. Ta vůně vesnická! řekl si a naťukal do mobilu, že je to o.k. Z baráčku naproti zapomenuté pumpy vycupitala tetka Okůnková a měla co říci to dnešní odpoledne. Obě ženy na lavečce sebou cukly, odsedly od sebe, uvolnily místo pro paní Okůnkovou. Z okna sousedů, mladé paní na mateřské dovolené s věčně usopleným synkem, se linula z plutvánku vůně pečeného masa, česneková silice mířila všem přímo do šňupáků. Pojišťovák pozdravil. Tetky zdvihly podbradek a svraskly obočí.

                „My nic nekupujeme!“ řekla paní Okůnková a všechny v paměti zadržovaly všecky novinky z předešlého dne, co nesmí zapomenout sousedkám sdělit hned, co ten chlap otravná odejde.

                „Já nic neprodávám,“ kál se pojišťovák.

                „My máme svoji víru!“ zvedla prst k nebi jedna z tetiček.

                „Já jinou nenabízím,“ bránil se mírně mladý muž.

                Míka pro jistotu slezl ze střechy, a předstíraje belhání, odešel lehnout pod duchnu. Co kdyby to byl někdo skrze marodku. Zatáhnul žaluzie a byl ve tmě do pozdního odpoledne, než přišla jeho rozmrzelá žena z práce a zeptala se, co celý den proboha dělal, že není nic hotové.

                Pojišťovák si upravil barevnou kravatu a přičísl dlaní hladký účes. Jeho předkové z této dědiny pocházeli. Uf! To je malá dědina, ani pořádný obchod tu nemají, myslel si pojišťovák a vyndal z aktovky lejstra.

                „Víte…“ natáhnul ruku s papíry směrem k ženám, „dělám výhodné pojištění, kdyby dámy měly zájem.“

                Tetky vzaly papíry a mudrovaly: „To je dobré leda tak na podpal.“ A strčily si papíry pod objemné zadky.

                „Pojďte si sednút, mladý pane,“ nabídla paní Okůnková místo pojišťovákovi.

                „Ale…“ koktal muž.

                Pěkná lavička nabízela místo. Muž se upejpavě vcucnul mezi zvědavé ženy. Po několika otázkách, odkud je a co a jak, ho tetičky objímaly, protože dvě zjistily, že k nim patří do rodu. Pojišťovák, zmuchlaný a pokrčený celý, s vypnutým mobilem, vyfasoval tucet vajec, dobré rady, litr burčáku a poplácání po zádech. Poté nejistě vyrazil ke svému automobilu za bujarého mávání tetiček. Za dědinou pak odbočil doprava k Loskom, nejlepší bonitě půdy široko daleko. Burčák mu mezitím ve vypulírovaném autě vybuchnul, jak sebou zlostně házel, a vajíčka se rozkutálela po sedačce. Slunko pilně plnilo svůj vysoký plán.

                Po chvíli přišel muž k rozlehlému sadu se starými stromy. Zadíval se do popraskaného listoví. Kmeny trpce chrastily korunami bez plodů a suché větve tiše jej zdravily křupáním a mlaskáním po vodě. Vyšel mírný svah. Mezi šípkovými keři a nálety buků z nedalekého lesíku našel mladou jablůňku. Usmál se na ni. Červené jablíčko, jediný dar léta na tomto roky opuštěném úhoru, jediné a veselé v tom smutku, čekalo na svůj ortel stisku mezi zdravými zuby mladého pojišťováka. Mladý muž se rozhlédl, v uších mu doznívaly hlasy babek z lavečky, jací jeho děda a praděda byli hospodáři. Pak jablko utrhl, pomalu vložil do úst a stiskl čelist. V ústech se mu rozlinula teplá a sladká chuť země. V ten okamžik mu bylo dobře. Jako nikdy předtím.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.07.2019 13:07:33dát kritice tipVigan

Janičko, moc děkuju za krásný a věcný komentář..a děkuji, že sis dala tu práci s takovým rozborem..s tím slovosledem..ty mě znáš, sice ne osobně, ale já tak občas i mluvím..)))

třeba děckám v obchodě řeknu "děcka, běžte pro ty fruka si"..ony jsou už zvyklé..nevím..tak mi to samo naskakuje..

Vančura se mi čítával těžce, ale když jsem přistoupila na jeho notu, tak pak úžasně..ne vždy je na to ale člověk naladěný..

lidi celkem dobře odhadnu, máš pravdu..s psychologií jsem koketovala..ale nemám dost trpělivosti..ale vrba, to já jsem..:-)

moc děkuju

21.06.2019 12:15:28dát kritice tipJanina6

Tahle povídka je hezkou ukázkou toho, jak originálně se dá popsat něco naprosto banálního… Přiznám se, že tuto schopnost obdivuju. Někdy obtížně hledám dost zajímavý námět, čekám na dobrý nápad… a ony se ty náměty a nápady doslova válejí na ulici, jen je umět zvednout. Vidět ten neopakovatelný okamžik, po svém ho hluboce pochopit. To ty umíš. Taky bych řekla, že jsi dobrá psycholožka. Že máš cit pro lidi a dokážeš proto vytvářet uvěřitelné postavy.

A ještě se mi líbí tvoje lahodná řeč, prošpikovaná sem tam nářečním výrazem. Je to, jako by naši bláznivou a často docela drsnou současnost začal popisovat nějaký vznešený klasický poeta… přičemž by se ale vůbec nebránil používat k tomu ryze současné pojmy.

Mimochodem, musím se přiznat, že jsem si docela lámala hlavu s tím tvým občas zvláštním slovosledem, na který už tady mnozí upozornili. Nad nimi voněly si (místo „si voněly“) květy lipky. Připomnělo mi to Vančuru („Tento způsob léta zdá se mi…“), ale když jsem zase jednou zalistovala jeho prózami, víc takových slovosledných inverzí jsem u něj vlastně nenašla. Zato jsem se dočetla v článcích o českém slovosledu, že podobné inverze jsou příznakem individuálního autorského stylu. Zůstalo nám to prý z doby obrození, kdy se ve slovosledu přeceňovaly gramatické vazby (takže např. příklonky se a si se kladly zásadně až za sloveso – jako tady u květů lipky, které „voněly si“, podobně přívlastek až za jméno – tady třeba „dům přízemní“). Dneska jsou tyhle inverze v běžném hovoru samozřejmě vzácností, ale potěšilo mě, že nejsou považované za chybu, spíš za příznak něčeho zvláštního ve stylu, a nejčastěji se používají v poezii (většinou kvůli rytmu, případně rýmu). Inverze „Ta vůně vesnická!“ podle mě ukazuje na citové zabarvení (asi jako „holka nešťastná“). Takže podobné zvláštnosti nás sice při čtení na sebe upozorní, ale nemusí to být nutně na škodu. Mně se třeba docela líbí, že tvůj styl vždycky bezpečně poznám. A i když to není poezie, mně tyhle přesmyčky zní lahodně, melodicky. Když jsem si zkusila některé věty přepsat s „obyčejným“ slovosledem, měla jsem pocit, že jsem kouzlo textu o něco okradla…

19.06.2019 08:13:38dát kritice tipVigan

Luzz, moc mě to od tebe těší.---

18.06.2019 23:07:54dát kritice tipLuzz

je to svižný a chytrý. občas slovosled mate mě, ale jinak fajn.

18.06.2019 10:23:18dát kritice tipVigan

Děkuju..

17.06.2019 15:35:14dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Klidná, úsměvná (a snad i trochu filosofující) je tahle miniatura. Dobře se četla.  Tip.  

16.06.2019 19:52:55dát kritice tipVigan

Auto mám, burčák ještě ne-e..ono se ještě něco stane, a uvidíme..

Děkuju moc, šohaju..:-)

15.06.2019 13:20:51dát kritice tipFruhling

Zajjímalo by mě, jestli někdo nemá historku o autu a burčáku :D

09.06.2019 10:18:58dát kritice tipVigan

Děkuju moc, bixley..

06.06.2019 21:17:27dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Umět si všímat detailů a pak je krásně popsat, to je velká deviza. Má to krásný náboj, i když vlastně líčíš úplně obyčejné věci. T.

01.06.2019 19:03:49dát kritice tipVigan

Tož, děkuju, Kočko..:)

31.05.2019 12:06:59dát kritice tipKočkodan
Po dobu ctení mi bylo také dobre. (úsmev)
30.05.2019 09:47:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

díky, a avi PM:-)

30.05.2019 09:27:40dát kritice tipVigan

Děkuji.

Ano, ráda..:-)

29.05.2019 23:14:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Můžeme dát do soutěže, Vigan??

29.05.2019 12:58:48dát kritice tipK3
redaktor prózy

Po prvním přečtení se mi nechtělo psát, po druhém už, jako bych vypil sklenku opojného vína.

28.05.2019 10:28:28dát kritice tipVigan

Děkuju všeckým. Uctivá poklona za výběry..:)

Zdendo, máš recht, pojiťovák v perfektním obleku a drahém autě už po babkách nejezdí..ten se schází s celebritami ze showbyznysu..opravila jsem..díky..:)

28.05.2019 08:50:15dát kritice tipLnice

krásné, letní:-)

28.05.2019 08:16:28dát kritice tipZuzulinka

moc krásné... úplně cítím chuť toho jabka:-)

27.05.2019 17:17:25dát kritice tipJanina6

Ty to prostě umíš vidět... a popsat... :-) Bezva.

27.05.2019 12:27:38dát kritice tipSilene

Myslela jsem na dědictví z gruntu, tak uvidíme... třeba.

27.05.2019 12:04:29dát kritice tipZdenda
Ach ty tvoje vety Vigane. Ale je to pekny. Ovsem neverim pojistakovi perfektni kravatu ani drahe auto.
27.05.2019 11:28:26dát kritice tipagáta5

pěkný... a taky jako yss bych kapku upravila slovosled, někdy je to docela rušivý... když je to tak pěkný, tak... :)

27.05.2019 10:48:45dát kritice tipUmbratica

Docela příjemné čtení pro venkovanku jako jsem já. Tip.

27.05.2019 07:48:17dát kritice tiprevírník

Zas jsem z tvého psaní nadšený, jako pokaždé. Ty tvé originálně poskládané věty nemajní chybu, krásně zobrazují situaci a náladu zúčastněných.

26.05.2019 22:21:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pěkná pointa, návrat ke kořenům... radost číst kultivovaný text.

26.05.2019 19:56:54dát kritice tipEvženie Brambůrková

Jako by lipky voněly až sem. Pěkné je to. :-) /T

26.05.2019 19:10:30dát kritice tipysslandia

Toto mi zarezonovalo. :Nad nimi voněly si květy lipky. Svinuly si listy nad tím upřímným "já to myslím vždycky dobře.".

Páči sa mi tvoj štýl písania, tvoja citlivosť, ktorá je zahrnutá do popisu a do jemných nevtieravých detailov, ktoré oslovujú čitateľa. Konkrétne v tomto texte som si všimla už istú striedmosť v dĺžke viet, ktorá očividne dielu a spádu prospela. Páči sa mi nenásilnosť, ktorou reflektuješ na vonkajšie javy,ale aj ten vnútorný ponor, ktorý text má. Obsah, myšlienka, spracovanie,- pre mňa ozaj veľmi príjemné čítanie.  Niekedy som mala pocit istej inverzie .../Pojišťovací agent zakymácel se krapet,/ atd, ale je to skôr vec mojej materštiny. Trocha nedotiahnutá ?mi prišla pasáž s mika slezl zo strechy../ skôr asi obsahovo pre mňa nejako odbočujúca.../ ale to už je v "mojom príjme ". Celkovo však veľmi príjemný,kultivovaný počin.

26.05.2019 17:08:01dát kritice tipSilene

Joj, to je výborný! Vig, jsi čím dál tím lepší.

Technicky mě zaujalo, teda krom pousmání nad chcípáckou alerginózní mladou generací ono slovní spojení 

Z baráčku naproti zapomenuté pumpy

v netypickém pádu, to je takhle rázovitě? Anebo uhnula smyšlenka? 

Jsem nadšena, hodlám se po vydrhnutí znectěného interiéru svého drahého vozu vrátit ještě s ňákou tou povrchní kritikou, ať se odvděčím za bublavý řehot linoucí se z mých hlasivkovo útrobních fondů, jev to tvým dílkem zapříčiněný.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.