Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Velký pickovický poklad

02. 06. 2019

375

Autor

Myslivec Luboš, 73Kg, 174cm,mušství 17cm

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Vyráběl jsem si takhle z pařezu noční stoleček, když tu najednou vidím, jak po cestě běží pan Vojtíšek s bandaskou v ruce. Byl moc udýchaný a vypadal zlostně. Zavolal jsem na něj: Ahoj, sousede, kampak to s tou bandaskou běžíš?

Pan Vojtíšek ale pouze uhnul pohledem a běžel dál.

Pokračoval jsem v dlabání, ale asi po minutě jsem zahlédl, jak po cestě běží pan hospodský Jouza a před sebou kutálí dřevěnou díži na zadělávání chlebového těsta. Řekl jsem: Pane Jouza, kampak to běžíte a proč tu díži valíte?

Ale ani pan Jouza vůbec nic neřekl, dělal, že mě nevidí a utíkal dál.

Takhle kolem mé chalupy proběhla ještě paní Růžičková s kárkou plnou pětilitrových zavařovacích sklenic, tlustá Marcelka mladá pouze 50 let s vědrem, zlý soused a pytlák Kulhavec s pytlem na upytlačenou zvěř a spousta dalších lidí. Nikdo mi nechtěl říct, kam pospíchá, což bylo moc zvláštní.

Nakonec ale kolem chalupy proběhl můj nejlepší kamarád Láďa s prádelním hrncem a řekl: Luboši, na co čekáš? Pospěš!

Já jsem řekl: Láďo, ty můj nejlepší kamaráde kam a proč?

Láďa řekl: Copak ty to nevíš? U kapličky pod Vavrochovic domem se našel poklad. Každý si z něho chce kousek nahrabat. Utíkej, ať se na nás taky dostane.

Protože jsem skromný, popadl jsem pivní půllitr, přidal se k Láďovi a společně jsme utíkali ke kapličce. Když jsme k ní doběhli, už tam bylo mnoho lidí a ti lidé se hrozně moc hádali a křičeli na sebe. Pan Vojtíšek tloukl bandaskou do Jouzy, Jouza se snažil díží převálcovat paní Růžičkovou, paní Růžičková po všech metala sklenicemi, Kulhavec běhal od jednoho k druhému, každým zuřivě třásl a volal: Dejte sem ten poklad, dejte sem ten poklad!

Pak naštěstí na mopedu přijel pan starosta, na zádech měl nůši a řekl: Uklidněte se, sousedé, takhle bychom se nedohodli. Poklad se spravedlivě rozdělí, dostane se na každého.

Já jsem řekl: A kde ten poklad vlastně je a kdo ho našel?

Zpoza kapličky vystoupila Maruška Strnádková, manželka od Káji Strnádka a řekla: Já.

Kulhavec k ní hned přiskočil, začal s ní třást a křičel: Dej ho sem, dej ho sem!

Maruška Strnádková řekla: Já jsem ale nenašla poklad, to je omyl. Našla jsem podklad. A vlastně to ani není podklad, pouze takový malý podkladek, podívejte se.

A ukázala nám sádrový podkladek pod slepičku, aby si myslela, že má vajíčko, což je její dítě, a byla spokojená.

Řekl jsem: To je ale nádherný podkladek.

Kulhavec vykřikl: Ale třeba je uvnitř kousek zlata, dejte to sem, dejte to sem.

Podkladek jsme rozbili a zlato v něm nebylo. Rozešli jsme se do svých domovů, pouze Kulhavec zůstal a ještě několik hodin obracel všechny možné kameny, protože se pokladu nechtěl vzdát. Všichni z toho všeho byli mrzutí, ale já ne. Myslím si, že s takovým pokladem by byl stejně jenom kříž. Člověk by ho měl doma zavřený v almaře, pořád by na něj myslel, a nakonec by ho o něj připravil nějaký lupič. Bez pokladů se žije lépe, všichni jsou na sebe hodní, nikdo se nikoho nesnaží přejet díží ani s nikým netřese a to je přeci krásné.

A co si myslíte vy? Ahoj!

5 názorů

Lakrov

21. 06. 2019

Dát tip

Dočteno, rozpaky a teprve když odhlédnu na začátek k názvu a jménu autora (které v případě tohoto textu nelze neuhodnout) mi dochází, v čem spočívá vtip této miniatury. Přeju lepší čtenáře; takové, kteří čtou pěkně popořadě od názvu až do konce :-)