Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Špatný nápad

Výběr: Lakrov, Gora
12. 06. 2019
12
27
1592
Autor
lastgasp

Špatný nápad.

 

         Věděl jsem, že je to špatný nápad, ale nic mě nemohlo od předsevzetí, přijatého velmi dávno, odradit. Byl to vlastně jakýsi slib věrnosti, připoutání k místu, kde se narodili rodiče i prarodiče. Byl jsem do těch míst zamilovaný, cítil jsem se zde uvolněný, lehký, prosáklý pryskyřičnou vůní borovic a smrků se svými větvemi splývajícími až k zemi, keřovitě rostlými břízami s třepetavým listím. K té zelené, vzdušné, voňavé kráse vřesu bylo slyšet zurčení vody mezi omletými balvany, zdánlivě poházenými mezi sejpy.  Důstojně vzpřímené staré kmeny a dožívající pařezy kryté mechem dodávaly lesu pohádkový vzhled.

         Tam jsem si kdysi slíbil, že cestu kolem Hamerského potoka každoročně projdu od staré původní Polaufovy hospody, dnes hotelu Rankl, až k soutoku s Vydrou u Antýglu, a po odpočinku v Králováckém dvorci se vrátím zpátky do Horské Kvildy. Několik let mé předsevzetí vydrželo. Časem jsem již nechodil sám, ale přibyla manželka a později děti i přátelé. Stále bylo co obdivovat, pozorovat změny ve vykácených svazích, pasoucí se chlupatý horský skot, s pokorou se dívat na polomy a poničené stromy i nově obrůstající les.

         Jak čas šel, chůze již nebyla tak svěží, zdatná a prodlužovala se doba odpočinků. Ani každoroční návštěvy se již nedařilo plnit a intervaly se měnily z pětiletí až na desetiletí. Když mi bylo již pouhých osmdesát pět let, vzpomněl jsem si na slib, který jsem kdysi dal. Věděl jsem, že je to špatný nápad a že hrozí zdravotní riziko, ale nic mě již od té cesty nemohlo odradit. Podařilo se mi dokonce přesvědčit i moji manželku a švagrovou, aby se staly mými průvodkyněmi a pečovatelkami.

         Začátkem června jsem vyšel na devíti kilometrovou trasu od hotelu Rankl v doprovodu dvou babiček, z nichž vždy jedna šla přede mnou a určovala tempo a druhá šla za mnou a pečlivě střežila, abych nezpomaloval a neztratil se. Bylo to ve sváteční den oslavy Dne dětí. Připomněly mě to moje průvodkyně poznámkou, že jsem dětina, když si myslím, že dojdu až na Antýgl. Počasí bylo úžasné, teplý větřík, slunce, oblaka jako model pro malíře, zpěv ptáků a vše šťavnatě zelené, cesta suchá. Ideální podmínky přispívaly k pohodovému pocitu a já šlapal. Pomalu, důstojně a rozvážně.

         Pochod po mírně svažité cestě s modrou turistickou značkou ubíhal klidně s krátkými zastávkami. Doprovázel nás šum Hamerského potoka s balvanitým řečištěm a bystře tekoucí vodou z rašeliništních pramenišť. V polovině cesty v oblouku potoka u odpočívky s velkým pařezem jsme se občerstvili a odpočívali. Manželka se švagrovou náš pochod pečlivě zaznamenávaly na mobily. Jejich starostlivé pohledy a dotazy, jak se cítím, mi sice lichotily, ale zdály se mi nadbytečné. Masáž chodidel jsem vlídně odmítl.

         Potok s krásnými peřejemi a skupinami oblých balvanů vytvářel úžasné scenerie, které jsem nemohl nechat nepovšimnuty. Moje poskakování kolem a vyhledávání vhodných záběrů rozrušovalo moje průvodkyně natolik, že mi v dalších pokusech s rizikem pádu do studené, čiré vody bránily vlastními těly. Zápasy o umělecké zaznamenání zlatonosného potoka byly riskantní, ale zajímavé. Okolojdoucí nebo jedoucí turisté se dotazovali, jestli nepotřebuji pomoc. Psi vyli a štěkali. V lese se rozléhala zvučná ozvěna. Je fakt, že umělecký svět fotografie přišel těmito zápasy o mnohé skvosty záběrů z národního parku Šumava.

         Pro všestrannou péči mých opatrovatelek jsem se bohužel nemohl ani přesvědčit, jestli bych náhodou nenašel nějaký zbylý valounek zlata v meandrech potoka a pokusit se trochu zarýžovat. Od zlatokopectví mě odradila švagrová, která mi slíbila věnovat zlatý prstýnek, který jí byl malý, když vylezu z vody zpátky na cestu. Stejně bych asi již žádné zlato nenašel, prstýnek jsem dojatě přijal.

         Kratší zastávku jsme strávili u velkého sluncem ozářeného mraveniště, kde jsme pozorovali čilý ruch pilného hmyzu. Jejich zdánlivě nesmyslné pohyby a manévry jsem se snažil nějak ovlivnit a na vrcholek jsem plivnul. Ruch se v místě dopadu sliny velice zvětšil. Manželka pohotově vyslovila svůj dojem, že na tom je vidět v jaké stadiu mám cukrovku. Netušil jsem, jakou sladkost jsem mravenečkům poskytl.

         Když jsme došli k historické budově Králováckého dvorce v kempu Antýgl, byl jsem šťasten jak Venclovský, když přeplaval Kanál La Manche. Přece jen jsem to dokázal. Docupital jsem drobnými krůčky k občerstvení a židle na malé terásce mi připadala v tu chvíli cennější než královský trůn. Zotavování při šumavské bramboračce, křupavých langoších a plzeňském prazdroji posilovalo tělo, čekající na návrat do Horské Kvildy.

         Zpáteční cesta probíhala podobným způsobem, jen pořadí babiček se proměnilo. Vzhledem k tomu, že se šlo trvale ve stoupání, prodloužil se čas o více jak hodinu a stihli jsme poslední metry těsně před drobným deštíkem, který padal neznámo odkud, protože nebe bylo modré a slunce se chystalo zapadnout.

         Po návratu do hotelu jsem upadl na lůžko a zůstal půl hodiny nehybný. Před vysprchováním mně babičky vyzuly a svlékly. Když jsem se vysprchoval, natřely mi scvrklé svaly osvědčeným balzámem Alpou a v jejich očích i mysli jsem se stal hrdinou, jehož výkon by měl být zapsán zlatým písmem do rodinné kroniky, pokud by nějaká byla.

         Při dobrém zvěřinovém guláši a několika dvojkami červeného Vavřince jsem se sám začal obdivovat. V duchu jsem si začal představovat, jak vyrážím na cestu na Antýgl za dalších deset let. Jak bych asi uspořádal podobnou vycházku již jako starý muž. Samozřejmě za využití všech moderních prostředků používaných v budoucnu v turistickém zdravotnictví a tělovýchově.

         Seděl bych v elektrickém, vyhřívaném invalidním vozíku Handytech Go Segway s antistatickou úpravou. Vozík by byl speciálně upraven pro průběžné měření tlaku krve a tepu, sledování glykemických hodnot a acidity moče. Měl by také umožnovat bezdotykovou masáž lymfatických tepen. 

         Mé průvodkyně by jely na skládacích skútrech Scooter ATTO ve stejném pořadí. Opět by jedna jela přede mnou podle aktualizované navigace v mobilu a druhá za mnou, abych zbytečně nezastavoval, nebo neměl poruchu na vozíku.

         Pro vzájemné dorozumívání by byly domluveny několikeré audiovizuální signály, včetně vibrace a elektrických vybíjecích impulzů a nainstalováno síťové spojení Whatsapp speciál. Pro případ výskytu závažných náhlých změn zdravotního stavu nebo traumat, by v kempu Antýgl bylo v pohotovosti vozidlo RZP po dobu pochodu a relaxace účastníků této výpravy. Žádosti o interview se mnou a poskytnutí audiovizuálních záznamů z cesty by byly akceptovány až za tři dny po ukončení akce. Obě babičky by se mohly nechat retušovaně fotografovat, nikoliv natáčet, bezprostředně po splnění jejich ochranné péče.

         Pokračování a realizace mého slibu za dalších deset let je již v oblasti, která je za hranicí možného. Představa tří malých automatických vznášedel se starým mužem astenické postavy a dvou babiček ve stahovacích korzetech je z dnešního pohledu poněkud směšná. Podobného obrazu vytrvalosti se mohou uchopit pouze umělci Sci-fi a ufologové. Já jsem rád, že jsem ve zdraví přežil pochod v současnosti, a že ten nápad nakonec nebyl tak špatný.


27 názorů

lastgasp
10. 09. 2019
Dát tip

R. L. Díky za zastavení a hodnocení. Potěšilo mě.


lastgasp
18. 07. 2019
Dát tip

Vigan - díky za rychlé zastavení. Jednoduchostmi se člověk zdržovat nemá.


lastgasp
04. 07. 2019
Dát tip

Janina6 - děkuji za zastavení a podrobné zhodnocení textu. Nikdy jsem se nesnažil psát pro všechny. To bych se ani neodvážil. Jsem jen rád, že si vůbec někdo moje povídky (fejetony, reportáže) přečte a když se mu líbí, dá to najevo. Mám snahu bavit lidi. Ne vždy se to podaří. Tvoje rady a zkušenosti mi určitě pomohou, děkuji ti.Napsal jsem toho více, třeba něco najdeš zábavnějšího.


Janina6
04. 07. 2019
Dát tip

Příjemné, poklidné vyprávění, psané elegantním jazykem… Líbily se mi poetické popisy přírody, představovala jsem si tu krajinu i vaši cestu. Některé formulace se mi zdály přehnaně „košaté“, přesycené přívlastky („čilý ruch pilného hmyzu“), „pasoucí se chlupatý horský skot“ mi zní jako z nějaké příručky, radši bych konkrétnější pojmenování. Časem jsem si všimla, že s oblibou používáš ustálené obraty typické pro publicistický styl (hrozí zdravotní riziko, nemohl nechat nepovšimnuty, všestranná péče opatrovatelů, zapsán zlatým písmem, využití moderních prostředků, oblast za hranicí možného atd.) V povídce by mi vadily, ale tenhle text má blízko k reportáži, těmi nadčasovými úvahami možná i k fejetonu. Takže závěr bez výrazné pointy či překvapení je vlastně taky v pořádku. Jenom to není text „pro mě“, takový, který by mě něčím zasáhl a na který bych si vzpomněla ještě zítra. Každý čtenář je holt jiný… :)


lastgasp
30. 06. 2019
Dát tip

Díky za zastavení. JIstě by se dala ukecanost zjednodušit, ale už by to nebylo vono. 


Fruhling
30. 06. 2019
Dát tip

Mně by se i líbilo to turistické téma, ale nemůžu si pomoct, vyjadřování mi připadá docela šroubované, všechny ty "keřovitě rostlé břízy" a "prodlužovaná doba odpočinků"... není nakonec lepší napsat prostě "keřovité břízy" a "prodlužující se odpočinky"?


lastgasp
26. 06. 2019
Dát tip

Lakrov - děkuji za přečtení a hodnocení. Jsem rád, že tě povídka zaujala a vážím si tvého komentáře. Potěšilo mě to. Přestože je takové horko, ti nic neuniklo, ani ten překlep, který jsem napravil.  


Lakrov
26. 06. 2019
Dát tip

Začiná to sice jako obyčejné "cestovní" vyprávění, ale už po pár řádcích  je jasné, že tak obyčejné to zas nebude. A po dalších pár řádcích mě ten  text naprosto pohltí a už se nesu na vlně střídajích se nálad, tedy  naděje, humoru i smutku. Když dočítám do konce, zjišťuji, že mám slzy  v očích, což se mi zas tak často nestává. Nádherné odlehčení (dnešního  horkého) dne se mi s touto povídkou dostalo. Jen nevím, proč jsou  ...umělci Sci-fy... psáno s ypsilon, ale možná mi v dnešním světě něco uniká...  Tip a výběr.  


Gora
25. 06. 2019
Dát tip

Já děkuji, avi PM:-)


lastgasp
25. 06. 2019
Dát tip

Ano Irenko, souhlasím a díky.


Gora
25. 06. 2019
Dát tip

Přemku, mohla bych nominovat do soutěže PM?


vesuvanka
22. 06. 2019
Dát tip

Přemku, děkuji. Moje zájmy jsou dost vyhraněné, ale snažím se jít do hloubky, a tím se i zájmy rozšířují. To je mně líto, že Tě Vesuv a Neapol zklamaly. Pokud napíšeš o  své cestě povídku, ráda si ji přečtu :-)))


lastgasp
22. 06. 2019
Dát tip

Setkávám se s tebou Jano často v komentářích a nakoukl jsem k tobě. Máš krásné verše a obrovský rozsah zájmů a činností. Netušil jsem co všechno se dá dělat. Děkuji za přečtení a hodnocení. Vesuv mě osobně zklamal i s Neapolí. Dalo by to na povídku. Snad někdy jindy. Dostal jsem dobrou inspiraci.


vesuvanka
21. 06. 2019
Dát tip

Krásně napsané, vtáhlo mě do atmosféry místa a závěr pobavil :-))) TIP.


lastgasp
19. 06. 2019
Dát tip

Renáto díky za zastavení a tip. Měl jsem možná lépe popsat shrbenou, plížící se postavu se suchými ústy a třesoucími koleny. To by byl příklad!


bixley
19. 06. 2019
Dát tip

Poutavě zachycený výlet s opatrovatelkami, je to myslím velká inspirace pro další duchem mladé. :-)

Závěrečná nadsázka mě taky pobavila. Hezky čtivě napsané. T.

 


lastgasp
18. 06. 2019
Dát tip

Jendo srdečné díky za přečtení a hodnocení, na které není nikdy pozdě. Dobré čtení je jako víno, nejchutnější je, když má svůj čas zrání.


zeleda
18. 06. 2019
Dát tip

Přemku, přicházím trochu se zpožděním, ale přece. Nádherný text s úsměvnou nadsázkou. Pobavil. Tip dodatečně


lastgasp
14. 06. 2019
Dát tip

Agáto díky za přečtení a tip. Je to jen v hlavě a až pak ve svalech. Držím palce, aby si první dálkový (pro nás už dálkový) pochod úspěšně absolvovala. Jde o první schod a potom již pochodem vchod.


agáta5
14. 06. 2019
Dát tip

ježíši, to je krásný!!!! a já přestala chodit na výlety, protože jsem si naivně myslela, že bych to neušla... teď po přečtení tuším... ne věřím... nee, jsem skálopevně přesvědčená, že to dám taky... už si v hlavě plánuju

lehce a vtipně napsaný, jak pravila kdesi markel - můj šálek :) díky


lastgasp
12. 06. 2019
Dát tip

Andělko díky za zamyšlení. V poslední době na tělo myslím až až. 

Irenko díky za přečtení s obdivem ke tvé důslednosti. Fuška to byla, až na samý kopec.


Gora
12. 06. 2019
Dát tip

Pobavilo - líbí se mi tvé sebeironické postřehy a nadsázka, Přemku. Samozřejmě máš i můj obdiv k heroické výpravě :-)

několika dvojek červeného Vavřince - dvojkami


Andělka1
12. 06. 2019
Dát tip

***TĚLO JE V MYSLI.


lastgasp
12. 06. 2019
Dát tip

Jaroslave díky za milou, duchem mladou sounáležitost. Vítězství ducha nad tělem, nic jiného nám nezbývá.


revírník
12. 06. 2019
Dát tip

Tak dneska jsem se s tebou prošel se stejným zápalem, jako když mně bylo pouhých pětaosmdesát a vydali jsme se jen s jednou babičkou, já o holi, proti proudu zasněženým údolím Bílé Opavy v Hrubém Jeseníku a svahovou cestou zpět. Taky jsem se z toho nakonec vylízal. Ale na výšlap po dalších deseti letech už má fantazie nestačila. Na rozdíl od tvého mladého ducha.

Musím říct, žes mě svou vzpomínkou hezky pobavil.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru