Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Toulky kolem mé hlavy

16. 06. 2019
10
24
1521
Autor
bixley

Už jsem toho měl dost. Pořád „vynes smetí“ a „vyvenči Bena“, k tomu ještě „skoč do Billy, mají tam slevu na kafe“ a pořád něco. Takhle jsem si manželství nepředstavoval. Kdyby byla aspoň trochu milejší! Nedovedu si představit, jak to bude vypadat, až budeme mít děti.

Pro dnešek jsem se už rozhodl. Dnes je sobota, Petra má službu v nemocnici a přijde nejdřív v šest, tak si udělám výlet. Sám. Jako kluk jsem se vždycky rád toulal. Taky sám. Vyrazil jsem tedy s Benem na vodítku k autu. Ale kam vlastně pojedu? No, nejlepší by asi byly Jevany, tam si zavzpomínám na dětství.

Projel jsem Prahou a zamířil na Jevany. Není to daleko, aspoň budu mít dost času se tam projít a možná si i zaplavu. Cestou mě napadaly jen samé příjemné myšlenky, úplně jsem se uklidnil. Byl krásný den, slunce svítilo, ale naštěstí nebylo horko. Zajel jsem až do centra Jevan a zaparkoval u velké vodní plochy, ze které sálal příjemný chlad. Z auta jsem si vzal peněženku, strčil ji do kapsy u kalhot a vyrazil na procházku.

Co jsme se tady s rodiči nachodili! Šel jsem po cestičce mezi stromy a v hlavě mi tancovaly vzpomínky. Vzpomněl jsem si, jak mě jednou brácha strčil do vody tak nečekaně, že jsem se začal topit. Ten to pak od našich schytal! Viděl jsem se, jak na břehu v mámině náručí brečím. Mohlo mi tehdy být tak dva a půl roku. Později jsme se chodívali koupat s Maxem, naším milovaným ohařem, házeli jsme mu klacky do vody a on pro ně nadšeně skákal. I pro nás to byla úžasná zábava. Kdepak, náš současný pokojový psík Ben na tohle vůbec není. Teď běžel kolem mě, občas si někde začuchal. Voda ho vůbec nezajímala. Jo, taky jsme jako kluci házeli po hladině placáky, žabky. Nejlíp to šlo tátovi. Jojo, kde ty časy jsou!

Před dvěma roky jsem to tu ukazoval Petře. Tenkrát jsem spolu chodili pár měsíců a byli hrozně zamilovaní. Vyprávěl jsem jí překotně všechny historky a zážitky, nemohla to ani pobrat. Hrozně se všemu hihňala, líbilo se mi to. Pak jsme si šli zaplavat. Jí se ale nechtělo, tvrdila, že voda je moc studená, že je tam bahno a měla spoustu výmluv. Štvalo mě to. Řekl jsem jí, že je přecitlivělá. Nic to s ní neudělalo, trvala na svém. Když to opakovala delší dobu, namíchlo mě to definitivně a začal jsem na ni řvát, že je úplně blbá. Uraženě vylezla z vody a šla si lehnout na trávu. Šel jsem za ní a nadával jí dál, jak je nemožná, že se s ní ani nemůžu vykoupat v rybníku. Mlčela. Celou cestu v autobusu do Prahy jsme potom nepromluvili ani slovo.

Najednou jsem se zarazil. Možná mlčela, protože čekala, že se jí omluvím. Ale mě to ani nenapadlo. Žádná omluva nepřišla. Jak jsem se to k ní vlastně choval? Byl jsem úplnej hulvát. Měl jsem jí tenkrát aspoň říct, že do vody nemusí, když nechce. Třeba by se nakonec trochu osmělila. Opravdu jsem to přehnal. Jak se rozčílím, neznám míru.

Mezitím se už přiblížila doba oběda, tak jsem se podél vody začal vracet. Půjdu se najíst do té malé hospůdky, kam jsme chodívali na vepřo knedlo. Brácha si vždycky dával pět knedlíků, ale ten pátý nikdy nedojedl. Máma se tomu strašně smála.  „Zase pět knedlíků, viď?“ říkala. Hostinský si mě pamatoval. Hned na mě kývl a přišel se zeptat, co si dám.

„Já zůstanu u tradice, vepřovou pečeni s knedlíkem a se zelím,“ usmál jsem se na něj. „A dvanáctku.“

Vlastně jsme tu jednou byli i s Petrou. Bylo to na podzim, takže o koupání nemohla být ani řeč. Táhl jsem ji sem, že si dáme velikou dobrotu, určitě to musí ochutnat. Objednal jsem náš rodinný hit, ale když ho přinesli, jen se v talíři nimrala. Tvrdila, že na taková tučná jídla není z domova zvyklá a že určitě přibere. Tohle mě taky naštvalo. Já ji zvu na takovou božskou manu a ona tím opovrhuje. Ječel jsem na ni, ať si drží tu svou dietku, že je stejně anorektička.

Když jsem o tom teď přemýšlel, říkal jsem si, že se ani nedivím, když už do Jevan jet nechtěla.

A co vlastně dělám teď, když jsme manželé? Urážím se kvůli tomu, že mám vynést smetí. Na zpáteční cestu jsem tak měl hodně věcí k přemýšlení. Vybavily se mi další situace, kdy jsem  k ní byl nespravedlivý.

Přemýšlel jsem o tom, že jí koupím kytku. Jenže kytka je pro ženy vždycky signálem, že se muž cítí provinile. Co kdybych jí koupil její milovaný sachr? Zbožňuje ho, ale moc si ho nekupuje kvůli linii. 

K nám na sídliště jsem dorazil kolem páté. Cukrárna není daleko. Nechal jsem Bena v autě a šel koupit celý Sacherův dort. Slavnostně jsem krabici donesl k autu, vypustil Bena a šel domů.

Petra už byla doma.

„Donesl jsem ti sachr, uděláme si kafe?“ řekl jsem nenuceně.

„Jé, my něco slavíme?“ zasmála se a šla postavit vodu.

„Ále, byl jsem dnes v Jevanech, tak mě to cestou napadlo.“

„Tys byl v Jevanech?“

Tak, neměl jsem to říkat. Ona to místo už nemá ráda, určitě ji ta připomínka bude mrzet.

„Někdy bysme tam mohli jet spolu, ne?“ usmála se a dala mi pusu.

Zřejmě to pro ni tak příšerné zážitky nebyly. Jen já jsem se v myšlenkách toulal dál, než kam mě při mé toulce zanesly moje nohy.

 

 

 

 

 


24 názorů

:-))))))....jo!!!!!


bixley
13. 02. 2021
Dát tip

Opravdu?


jak tebou dneska listuju....všímám si, jak máš široký záběr.....zase parádní...*/***


Lakrov
26. 06. 2019
Dát tip

Ještě ve dvou třetinách mám dojem, že nevím, kam ten text  (o němž si do té doby říkám, že přeskakuje z jednoho tématu na druhý) směřuje.  Ujasní se to až na poslední stránce a dobrý konec mi zlepšuje náladu natolik,  až zvažuji, že dát tip.

 A jméno autora, jež čtu spolu s názvem až nakonec, mě překvapuje.  


K3
17. 06. 2019
Dát tip

Skála byla vespod, to bývá dost často.


bixley
17. 06. 2019
Dát tip

Karle, to bylo zajímavé sázení stromků. Nevím ovšem , jestli to na sklále okousali zajíci. Spíš kamzíci, ne?


bixley
17. 06. 2019
Dát tip

Zeledo, moc díky. S tou první připomínkou máš pravdu, nicméně znám muže, kteří dokážou vypěnit bez většího úvodu. :-)

Pokud jde o druhou připomínku, coby nemotoristovi a abstinentovi mě to nedocvaklo, ale jak jsi naznačil, z jednoho piva se snad netřílí. :-)


zeleda
17. 06. 2019
Dát tip

 Vyprávění je pěkné, ale přece jen dvě připomínky. To řvaní muže přišlo příliš znenadání, nic k tomu nenasvědčovalo, očekával bych pozvolnější nástup. 

A ta druhá připomínka se netýká ani stylistiky, ani děje. Ten muž si dal k obědu dvanáctku a odjel autem. To pochopitelně není vyloučeno, určitě to dělá řada řidičů, ale přišlo mi to nepatřičné. 

Jinak námět  i zpracování pěkné. 


K3
17. 06. 2019
Dát tip

Pamatuju si to jako dnes. Mně bylo tenkrát asi šestnáct. Přidělil mi asi deset lidí /příbuzní i zaměstnanci/. Jámy na stromy měl vystřílené dynamitem, protože to bylo někde na skále. Dovezený hnuj kompost a voda. Sázelo se to celý den. Za týden volal telefonem s brekem, že mu všechno okousali zajíci. Takže se celé kolečko opakovalo:).


Gora
17. 06. 2019
Dát tip

Karle, být ředitelem čokoládovny a zachovat štíhlou postavu bylo asi nesnadné:-))


bixley
17. 06. 2019
Dát tip

Ne, já to v Jevanech neznám, byla jsem tam kdysi na jednodenním výletě, nedávno jsme byli s přítelem na výletě ve Stříbrné Skalici a jeli přes Jevany. Tak jsem dění povídky zasadila tam. Ale jsem ráda, že to v Tobě vyvolalo Tvoje asociace. :-)


K3
17. 06. 2019
Dát tip

Znala jsi ho?


bixley
17. 06. 2019
Dát tip

Tak i k panu Zelenkovi se "moje" myšlenky zatoulaly? :-))

Karle, díky.


K3
17. 06. 2019
Dát tip

Na Jevany mám, Renato, zvláštní vzpomínku. Sázel jsem tam stromky panu Zelenkovi. Byl tenkrát ředitel Orionky v Modřanech a byl neuvěřitelně tlustý. To už je asi čtyřicet pět let:).


bixley
16. 06. 2019
Dát tip

Moc díky, Kočkodane. Musím říxt, že Tvoje komenty jsou vždycky jako zjevení! :-)


Kočkodan
16. 06. 2019
Dát tip
Jsem rád, že se Petra ze zmínky o Jevanech nezjevila a vyjevilo se, že nechová k oné destinaci tak negativní vztah, jak.se to mylně jevilo partnerovi. (Trochu stranou a v závorce ještě i pípnu dík za obsah zprávy.)

bixley
16. 06. 2019
Dát tip

Správně, Andělko. :-) Díky.


Andělka1
16. 06. 2019
Dát tip

Nevytvářet si domněnky....říká v jedné sérii z mnoha těch  svých - Jarda Dušek.


bixley
16. 06. 2019
Dát tip

Díky, Vesuvanko.


vesuvanka
16. 06. 2019
Dát tip

Moc hezky napsané, závěr mě potěšil :-))) TIP


bixley
16. 06. 2019
Dát tip

Díky, Revírníku. :-)


revírník
16. 06. 2019
Dát tip

No ano, jsi trochu (dost) nechápavý. A taky pěkný zuřivec a tvrdohlavec. Ale máš štěstí, Petra tě i tak miluje.


bixley
16. 06. 2019
Dát tip

Díky, Ireno. Takové obyčejné ze života...


Gora
16. 06. 2019
Dát tip

Renato, dvojité toulání - po Jevanech s psíkem a ve vzpomínkách - je pěkně napsané, jsem ráda za dobrý konec!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru