Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Pouštní vítr
datum / id03.07.2019 / 497251Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePovídky
témaPřírodní
zobrazeno216x
počet tipů11
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Pouštní vítr

 

Mateřídouška voní, až jde hlava kolem.

Je začátek srpna a listnaté stromy již shazují žluté listí. Máme další z řady horkých suchých let.

Pod nohama mi z dírky v drnu vyrazily vosy. Než stačím uskočit, jedna mě bodla do lýtka. To nic, jen jeden palčivý pozdně letní pozdrav ze zarostlé meze v polích. Neškodná upomínka, že bych se měl také dívat pod nohy.

Na něžně modrofialovém okvětí chrastavce hoduje jakýsi bzučivý chlupáč s oranžovým zadečkem a je tak zahloubaný, že neví o světě.

Sestupuji prašnou cestou do údolí. Dívám se na protější strmé skály. Jejich šedivou barvu překřikuje žlutá a zelená. Ty dvě barvy se tam řadí do širokých vodorovných pruhů. Nízké křovité listnáče nahoře žlutě svítí předčasným podzimem. Když se do toho pásu dobře podívám, vidím, že do něj zasahují i horní větve listnáčů rostoucích o patro níž a, jako by k těm stromům ani nepatřily, barevně splývají vjedno se žlutými keři. Ale dolní poloviny korun těch dezorientovaných listnáčů jsou dosud letně zelené a vytvářejí zřetelný pás nižšího patra. Nejníž, až pod úpatím skalní základny, leží oblouk ještě zelenější nivy a napůl vyschlá řeka.

Úplně nahoře na plošině pokrývá šedivou skálu tenká rezavá slupka. Není těžké uhodnout, že byla původně svěžím drnem.

Celý ten barevný rezavo-žluto-zeleno-šedivý obraz se tam naproti za řekou vlní podle přírodních záhybů skal jako obrovský pruhovaný prapor. Ostře barevně odlišená pásma tohoto zářezu v krajině – o­d náhorní plošiny až po říční nivu – představují na první pohled viditelný záznam toho, jak při dlouhém suchu postupně shora dolů ubývá vláhy.

Dole na břehu a v mělčině poloprázdné řeky žádné z dovádějících dětí o předčasném podzimu nic neví, teprve si bezstarostně užívají prázdnin.

Týdny trvající vítr z jihovýchodu neustává. Někdy sice trochu slábne, ale pak znenadání na půl dne tak zesílí, až se podobá vichřici. Obvykle běžný jev pro tuto stranu Vysočiny. Ale mě už začíná vážně znervózňovat.

Až vítr doopravdy ulehne, měl by následovat déšť, avšak tentokrát přeschlé ovzduší plné prachu na to nevypadá, na nebeskou vláhu si ještě počkáme.

A rostlinám i zvířatům je den za dnem hůř.

Skoro mám strach vkročit do lesa.

 

Znáte bažanku? Něco vám o ní povím. Je to prostá bylina, která, jako mnoho jiných, miluje lesní stín. Ale v každém lese byste ji nenašli. Daří se jí jen místy, nejvíc ve středních a nižších polohách. V těch, jež lesničtí typologové nazývají například bučinami nebo dubovými bučinami, třebaže tam listnáče najdeme jen poskrovnu či vůbec ne, protože lesy naším přičiněním dávno nejsou, jak mají být. Přízemním bylinám však se tam lesník do života nikdy moc nepletl, a že mají stokrát rychlejší cyklus obnovy než stromy, tak ani kdyby chtěl, nemohl je odtud za celou dobu svého působení vytlačit. Původní byliny se stále vracejí na svá přirozená stanoviště, i když tam les tvoří naprosto změněné stromové patro.

Naše bažanka má ráda úrodnou půdu. Kde jsou jí podmínky v lesním stínu obzvlášť nakloněné, bije už zdálky do očí její souvislý koberec. Sytě zelené kopinaté listy délky chlapské dlaně skládá do pečlivé mozaiky, skrz niž nedohlédnete k půdnímu povrchu. Drobounkých zelenavých kvítků si v tom bujení na první pohled ani nevšimnete.

Z bažankových nájezdů v lese nejsem nadšený. Když se tím kožichem vodorovných listů do půlky lýtek brodím, pokaždé trnu, na jak velké ploše se zas musím loučit s nadějí, že se mi les bude přirozeně obnovovat. V koberci bažanky to nejde. Pod lesní klenbou obvykle dobře prospívajícímu boučku, javoru, lípě nebo jilmu se v­ nějaké náhodné škvírce snad může podařit bujným stonkem ze stínu vyrazit, ale je to tak zřídkakdy a tak nápadně to naruší jednolitou hladinu neprůhledného porostu bažanky, že ten vzácný jev nemůže ujít pozornosti zvěře, a ta ho vzápětí zmaří. A což teprve křehké semenáčky jehličnanů! Všechny, které se pod tím příkrovem zrodí, jsou hned odsouzeny k zániku. Dusivé přítmí je zardousí dřív, než své zmučené zárodečné lístky, jimž se třeba i podařilo vyklouznout z prasklé slupky semínka, nahradí prvními jehlicemi.

Jak vidíte, nemám důvod bažanku milovat. Ale když jsem tenkrát vešel do toho lesa, kde se mi nejvíc roztahuje, to jsem i ji politoval. Také ona, vždy svěží a neporazitelná, z­ačínala vadnout! Byl to smutný pohled.

Teď když jsem poprvé spatřil nezdolnou bažanku vzdávat se osudu, když jsem uviděl její pevné listy – p­odobné útočným čepelím dýk – jak pozbývají všecku pýchu a razantnost, jak blednou, otáčejí se spodními plochami k nemilosrdnému nebi, zkrucují do spirál, bezmocně choulí do klubíček a jsou ubohé, tak ubohé, jak nikdy předtím nebyly, poznal jsem, že už to přišlo. Nejen že toto léto nepřežijí nejmladší kultury, nadějeme se ještě horších věcí. Tušil jsem, že ani to temnězelené jehličí smrků a jedlí tam nahoře, kam se od vyprahlé země podvědomě obracím pro útěchu, to jehličí na pohled ještě plné falešné svěžesti, dlouho na všech stromech nezůstane. Kde je půda mělčí a kořeny nedosahují ke zbylé vláze, zešedne a sesype se. Kůrovci se budou radovat.

Toto jsem si v hlavě přemílal, když jsem ohromeně zíral do šedi zvadlého koberce bažanky a slyšel jeho křaplavý šustot. Po týdny neuléhající vítr až odkudsi z pouští Malé Asie pohyboval zkroucenými čepelemi bažanky téměř takovou silou, jakou současně lomcoval předčasně uvadajícími listy buků a javorů tam nahoře. Prořídlé koruny přestávaly být větru překážkou, dopadal nerušeně až sem, k lesní půdě. Srážel shora listy a celé letorosty, dosud ne docela uvadlé. Na zemi se tak uprostřed léta v dodýchávající zšedlé bažance kupily ostrůvky předčasně opadlých, jen z posledních sil ještě zelených listů.

Nažloutlé světlo nad zaprášeným lesem pálilo do očí, nutilo ke kýchání. Les hučel. Napůl holé větve listnáčů na sebe s třeskotem narážely. Doposud neolysalé temné větve jedlí vzdorně šuměly.

Ta neutichající, dech beroucí bouře nepřinášela toužebně očekávané mraky, neupouštěla jedinou kapku deště, byl to jen holý vítr, suchý a zlověstný.

Nikdo nevěděl, kdy tato živelní pohroma skončí.

Neskončila ani s deštivým podzimem. Ani zimní nadílka sněhu nemohla již nedozírné škody napravit.

A bažanka? Ta na jaře obšťastnila všechna dobytá území novým, svěžím a ještě mocnějším kobercem. Ochotně v něm skryla čerstvé pařezy smrků – n­a něž, mělkokořenné mezi hluboko kořenícími jedlemi, došlo v první řadě – a­ s tím nejzářivějším úsměvem, jakého je prostá lesní bylinka jen schopna, ohlašovala prořídlým a dosychajícím korunám nad sebou, že se loňského léta vlastně nic mimořádného nepřihodilo.

Tak jsem se důkladně seznámil s bažankou.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.07.2019 12:06:10dát kritice tiprevírník

Za což já nemám důvod ani tebe nějak zvlášť nenávidět, Kočko.

19.07.2019 11:38:57dát kritice tipKočkodan
I Poustní vítr mne utvrzuje v presvedcení, ze nejsi typem cloveka, který by prírodu (a hlavne les) nenávidel.

Já mám mimochodem s jedním druhem bazanky cosi spolecné - jsem vytrvalý ve ctení tvých dílek.
08.07.2019 19:19:46dát kritice tiprevírník

To je právě ono, že se nám pořád nechce vzdávat, pořád ještě není nejhůř a pořád věříme na budoucnost, štěstí vnoučat a pravnoučat (můj případ).

08.07.2019 18:45:25dát kritice tipEntropia

Kdyby mi nebylo líto očekávaného vnoučete, bezstarostně bych podepsala komentář Johanakrupy. Ach jo...

06.07.2019 16:09:21dát kritice tiprevírník

Moc mě těší, Přemku.

06.07.2019 15:23:33dát kritice tiplastgasp

Tolik mě to chytlo, že jsem si vyguglil bažanku (nejen roční). Jardo, píšeš to skvěle. Tak vnímavý popis a citlivé posouzení stavu lesa, jeho pater (abych použil tvé terminologie) může jen člověk, který je dokonale sžitý s přírodou a zasvěceně ukáže na její krásy i problémy. Někde jsem četl a rdá používám sentenci - příroda člověka nepotřebuje, člověk bez ní neexistuje.

06.07.2019 08:06:34dát kritice tiprevírník

Omylem? Vtipálku.

06.07.2019 07:57:17dát kritice tipK3
redaktor prózy

Až na to, že jsem to jméno omylem počeštil.

06.07.2019 07:02:49dát kritice tiprevírník

Tak toto moc rád čtu, Karle.

05.07.2019 21:03:50dát kritice tipK3
redaktor prózy

Určitě znamená, Jardo, to co si myslíš i ty. Sleduju o přírodě, co se jen kde šustne a vím které strany k ní mají blízko.

05.07.2019 08:15:43dát kritice tiprevírník

Nedivím se ti, Karle, že tak podrobně sleduješ vývoj, vím, že jsi na tom podobně jako já, a vlastně jako hodně z nás, jimž není příroda lhostejná. Ta poznámka o panu Černínovi, jestli znamená to, co si myslím, tak je fakt velmi zajímavá.

05.07.2019 07:33:51dát kritice tipK3
redaktor prózy

Johana má pravdu a já taky sázím na pana Černína...

05.07.2019 07:30:48dát kritice tipK3
redaktor prózy

Rád jsem si přečetl o bažance. Je to jako v hororu, ta příroda.  Žluté listy mám na jabloních už teď. U mnohých žlutá převládá. Někde už se žluté listy proměnily v chnědé, chrastíci. Staré stromy, celý život mučené nepřízní počasí, hynou jako na běžícím páse. Když se mi uchytí nějaký listnáč náletem, snažím se ho zachovat. Už mám v sadě břízu, dub, tři jasany, jeřáb, dvě vrby... Sázím hrušně, snášejí teplo a sucho víc než jabloně... A pořád je to smutný pohled... Měj se dobře Jardo.

05.07.2019 06:35:05dát kritice tiprevírník

Jistěs, Jano, poznala, že tady je řeč o bažance vytrvalé. - Dík za kuk.

04.07.2019 22:12:36dát kritice tipvesuvanka

Krásně, procítěně a poeticky napsané, smutné... Obraz krajiny, trpící suchem, namalovaný slovy. Počasí je zvláštní, někde jsou přívalové deště a o několik kilometrů dál je téměř katastrofální sucho... S bažankou  vytrvalou a bažankou roční jsme se setkávali v Českém středohoří.  

04.07.2019 06:22:42dát kritice tiprevírník

... ohně ze sucha, kůrovec...

04.07.2019 06:14:35dát kritice tipagáta5

tak ona už nám pár facek dala... povodně, kroupy....

03.07.2019 17:12:43dát kritice tiprevírník

Renato, to už je taková lidská vlastnost, cesta do pekla bývá dlážděná dobrými úmysly.

Lakrove, tvůj komentář mě potěšil. No a ty buky, když se teprve derou z bylinného podrostu, tak opravdu ještě moc nepřipomínají budoucí strom.

03.07.2019 16:55:58dát kritice tiprevírník

Johano, samozřejmě máš pravdu. Ale aspoň nějaké zpomalení neblahého vývoje v lidských schopnostech je.

03.07.2019 15:29:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Zprvu z toho na mě dýchla nálada horkého letního dne, který se dnes naštěstí  nekoná, a ke konci oceňuji to obtočení ročního cyklu k novému jaru.  A přimělo mě to podívat se, co je (jak vypadá) bažanka.  Při čtení mě (jen trochu) vyrušila zdroobnělina ...boučku...  Tip.  

03.07.2019 14:40:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

No, máš pravdu, taky mám někdy pocit, že lidi chtějí něco zachránit a pak je to ještě horší...

03.07.2019 14:32:36dát kritice tipJohanakrupa

Krásně a s citem napsané. Je to hrůza, co se v přírodě děje. Nicméně já přírodě věřím. Ona si poradí, ať už s námi či bez nás. Je to konekonců nejmocnější síla na celé naší planetě a možná i ve vesmíru...

03.07.2019 12:01:15dát kritice tiprevírník

Což ve mně zas nechalo silný pocit po tvém komentáři. Děkuju.

03.07.2019 11:38:12dát kritice tipAlegna

neumím se vyžvejknout, ale nechalo to ve mně silný pocit

03.07.2019 09:42:24dát kritice tiprevírník

Jo, já taky takový lidi obdivuju.

03.07.2019 09:39:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Určitě nejvíc záleží na celkové koncepci lesního - a vůbec přírodního hospodaření, nic o tom nevím, jen obdivuji lidi se zápalem pro věc:-)

03.07.2019 09:35:02dát kritice tiprevírník

Čekáme na to, agátko, rok co rok, že se něco pohne k lepšímu... No tak, třeba se ještě dočkáme...

Irenko, když ono bohužel nepomůže jen "dýchat pro". Ještě taky něco s tím dělat. A na to mají kapacitu jinší machři (nechci tady zrovna jmenovat), ale těm se to zdá moc vzdálené, nezajímavé... a když, tak momentálně prodělečné.

03.07.2019 09:14:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vždycky je znát, když píšeš o přírodě, že pro ni "dýcháš", takových revírníků by mělo být...

Máš povídku moc pěknou.

03.07.2019 08:56:43dát kritice tipagáta5

někdy si říkám, že nám to všechno šustí pod rukama víc a víc... tak snad se ještě dožijeme nějaký obrody v tý přírodě.. mohla by nás mile překvapit :) pěkně napsané to máš

03.07.2019 08:03:22dát kritice tiprevírník

Ano, doufejme.

03.07.2019 07:47:29dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc smutné. Ty dokážeš vidět les krásně poeticky. Doufejme jen, že ty černé scénáře nenastanou. T.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.