Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
most z ticha
datum / id03.07.2019 / 497265Vytisknout |
autorLuzz
kategorieMiniatury, hříčky
témaAkční
zobrazeno187x
počet tipů9
v oblíbených2x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
most z ticha

slova

kameny přes rozvodněnou řeku

kluzké vratké

 

umění společně mlčet je dar

 

most z ticha

divokou vodu překlene

 

 

 

 

(věnováno M.)

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.07.2019 08:04:44dát kritice tipysslandia

pre mňa obsahovo celkom príjemné, aj keď už samotný výraz spoločne mlčať je dar- vlastne iba dovysvetľuje tie posledné dva riadky- čo mi trochu vadilo, je taká možno pre mňa ošúchaná výstavba- kameň rieka ticho mlčanie, a asi aj tí organizácia textu---možno by som osobne viac inklinovala k zaradeniu výrazu spoločne mlčať je dar ako finálne ukončenie meditácie... toľko

07.07.2019 20:24:25dát kritice tipJanry
V malom Veľa...
07.07.2019 07:47:13dát kritice tipzvedavec

súzniem

05.07.2019 22:10:40dát kritice tipLuzz

požadovaný zázname, kdyby se mohly nějak hodnotit i komentáře, máš ode mně tip. a výběr k tomu. i když ten bych teda udělit nemohla. tak alespoň nominaci do prózy měsíce.

ale fakt, to myslím vážně. bych nečekala, že těch pár slov někoho přiměje napsat tak šíleně dlouhej rozbor, za to díky.

 

 

05.07.2019 19:02:10dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Ale zastavuju se nad tím dýl, zajímá mě, jestli si tam najdu něco „pod textem“. Je to takové jemné, příjemné. Ale zároveň postavené z docela ohraných symbolů jako most, ticho, divoká řeka, kameny... Slova asi můžou být kluzké kameny, v nějakým vidění světa. To může být zajímavý, dalo by se to nějak rozvinout. Co je ale ta řeka, kam ti lidé kladou kameny-slova? Ticho? Hluk okolních slov? Emoce, myšlenky, „prázdno“, čas, svět, život? Jestli jsou slova kameny, dá se po nich vracet a vracet se jinak, můžou se vymknout a můžeme se na nich vymknout. Spíš mi vzniká otázka, jaké jsou vztahy mezi člověkem, řekou, kamenem a mostem. Vnímají ti lidi řeku jako něco, co se jich dotýká, nebo se vůči ní snaží vymezit? Nebo ta slova: jsou to kameny, které ti lidi někde našli, ale zároveň v sobě musí mít i něco z těch, kteří je dávají do řeky, třeba hlas. Jak se ten hlas vyjádří, pokud slovo je kámen? Jako otisky prstů na kameni, nebo způsob, jak se pokládá do řeky? Možná. Pokud jsou slova kameny, kluzké vratké, jsou slova mnohem pevnější a trvalejší než ti, kdo je vyslovují. To by odpovídalo, (i když kameny mohou být nahrazeny, nebo si někdo může plácat nové slovo z bláta).

Ale dál. Most z ticha: Jestli jsou slova kameny, co je ticho? Taky se klade ticho k tichu, nebo prostě je, samo o sobě? A básnička z něj vytváří most, takže ticho má nějaký tvar, je nějak pevný, může ho voda strhnout. Nebo něco takového básnička naznačit nechce a chce říct, že ticho je nad vším tím mumrajem, a je vždy nenarušitelné a vlastně je to uzavřený svět, byť vede odněkud někam. Ten most je pro mě problematickej asi tím, že vytváří dojem, že ticho někam vede, že má nějaké pilíře v řece, že je nahoře a být v tichu je tedy být „povznesený“... Kdyby most byli ti lidi, protože jejich ticho, uvažoval bych, jestli se tím myslí, že se od řeky distancují do svého světa, nebo ne.

Ale co je ta řeka. Nejprve se zdá, že ticho je rozvodněná řeka, do které, přes kterou, se kladou slova. Potom, že most z ticha překlene divokou řeku. Řeka překlene řeku. Jako, na tak malý prostor mi vzniká moc otázek, které vlastně nesouvisejí s tím, co text říká, protože on působí vlastně přímočaře, akorát spíš jako nějaké prohlášení. Když si zkouším najít,co se děje pod tím prohlášením, narážím na samé rozpory.

Závěru nerozumím: Před divokou řekou může člověk mlčet, stojí před něčím nadlidským, může třeba žasnout nebo cítit nějakou blízkost, pokud je dost daleko (tj. pokud není v ohrožení). Ale tím netvoří žádný most přes řeku. Možná spíš cestu k řece, která se těsně před ní zarazí. Jiná věc by byla, pokud se člověk před divokou řekou potřebuje zachránit, ale nevím, co s tím dokáže most z ticha. Něco rozbouřeného a nekontrolovatelného nemůže člověk překlenout ani uklidnit tichem, ani se nemůže zázračně pozvednout, pokud je uvnitř. V jiným pojetí může řeka představovat lidi, jejich hlasy, pohyb, možnou krásu i ničivost. Tam potom most přes řeku působí jako únik. Jakože nejsme součástí toho světa. Jenže jsme jeho součástí, i když budeme zticha nebo i když se budeme jakoby distancovat. Ticho nás nezvedá nahoru (přes). A pořád mi vlastně není jasný, proč ti lidi nejprve staví do řeky kameny, jsou teda uvnitř, a pak ji chtějí překlenout, být vejš. Časem se vzdalují tomu, v čem předtím žili, a dívají se na ten prostor s nadhledem? Nebo v tom není časová souslednost a je to fakt spíš prohlášení, že slova jsou dole, jsou těžká a nepevná současně, dá se na nich sklouznout a narazit, zaímco ticho je nahoře a všechno to „objímá“. No jo, jenže básnická miniatura snad není jen jakési prohlášení. Navíc by to znamenalo, že kdyby byli všichni v tichu, v tom daru společného mlčení, žádná slova, žádné kameny v řece, a možná ani žádná řeka by neexistovala, tím pádem by ani most přes řeku nemoh existovat... Tak nevim.

05.07.2019 18:31:13dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Na první pohled mi to evokuje takovou rychlou črtu: Ticho je most, dá se po něm hladce procházet, je spojující. Slova jsou kameny, na kterých to klouže, lidi se po nich smekají a padají do divoké řeky. A ta řeka je všechno, spadá tam veškeré dění, veškerý pohyb a život, kromě ticha. Takže minióda na ticho, společné ticho.

04.07.2019 08:32:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hezky vyjádřeno.

03.07.2019 23:55:45dát kritice tipDanny
ano, je to tak, tip
03.07.2019 22:31:37dát kritice tipAndělka1

STEJNĚ KRÁSNÉ JAKO 

https://www.youtube.com/watch?v=H_a46WJ1viA


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.