Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
Rýny
datum / id05.07.2019 / 497299Vytisknout |
autoroverflow
kategorieVolné verše
zobrazeno683x
počet tipů28
v oblíbených1x
do výběru zařadilegil, Gora, Santi€, a2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

nože ve vodě

Rýny
 
1.
(v Alpách, skoro)
 
Jedna z posledních chemoterapií.
 
Přinesla jsem ti jablko
a ty, jakoby nic 
sedla sis na postel a kapesním nožem jsi ho krájela,
jako bychom seděly na starých, oblých kamenech v Rýně
a v tobě už neproudil jiný čas.
 
Victorinox:
skoro jako jména tvých jedů.
 
Jako bychom bledly
jenom na starých fotkách
a přehrada nad námi se plnila jen pomalu.
 
 
 
 
 
 
2.
(ve městě B.
Mohlo tělu tolik chybět něco, co hlavě nechybělo?)
 
Paměť těla mě strhne 
proudem
silnějším než vědomí
 
teplý beton pod stehny
a moment
kdy se pánevním dnem dotknu
hladiny
 
 
 
 
 
 
3.
(ve snu, někde u Frankfurtu)
 
O roky řeky níž 
jde tvoje dcera,
najednou dospělá a krásná
s ruskýma polaroidovýma očima.
Pod ramínkem šatů 
se jí zachytila ryba.
 
Přijdu blíž, žárlím a vidím
že ryba na rameni je zelené tetování
nože - rybičky. 
 
A myslím na loňské léto, na konci sil.
Pod mámy rameny se objevily nové kosti,
ryby pod tenkou hladinou kůže.
 
Nestihneš je spočítat.

 

A máma se usmívá
jako pomalu odplouvající ostrov.
 
 
 
 
 
 
 
Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.07.2019 15:39:04dát kritice tipMarkel

pěkná kulatá smutněnka *

12.07.2019 19:37:10dát kritice tipdadik

jojo...dobré..*

10.07.2019 12:49:28dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Pro mne celkové vyznění napoprvé nádherné a přesvědčivé. Se zájmem jsem četl komentář požadovaného nenalezeného záznamu, a to mne přimělo, abych nad formální stránkou více zapřemýšlel.

Klady:

Ačkoliv jde o závažné osobní téma, je text zpracován s evidentní uvážlivostí, jakobys chtěla dát svým emocím, které jsou i tak velmi, velmi zřetelné, tvar, který neevokuje jen lítost, a řekl bych, že se ti to nadmíru povedlo.

Právě zkultivované emoce dávají básni přesvědčivost a souznění.

Má to posloupnost, která tvoří ucelený kruh, zajímavým momentem je užití neznámého názvu nožíku Victorinox. Za normálních okolností mi užívání na první pohled neznámých pojmů v básních vadí, často ční a navozují dojem experimentu na úkor souladu s ostatním textem, ale zde jsi tento "náraz" okamžitě ztlumila následným veršem o jedech, jako by šlo skutečně o název nějakého léku.

hezká je i symbolika "pokračování života" - matka - dcera a její vkusné, nenásilné a vlastně osvěžující zařazení do třetí části, kterou text vrcholí a klade na emoce nejsilnější nároky.

Zanedbatelné zápory z mého pohledu:

I. část - bez výtek,  lze sice souhlasit s výtkou (verš o jiném čase), že to přijde laciné, protože i bez tohoto verše je text napumpován zřetelnou emocí a pro rozjezd básně je to zbytečné šlapání na plyn. Na druhou stranu mi to nijak nepřekáží, jen, zkoumám-li příliš formální stránku, tak si to lze představit i bez tohoto verše ku prospěchu básně.

2. část - bez výtek. I ty závorky mi tam sedí, krom jiného proto, že všechny tři části jsou tímto způsobem uvozeny, třebaže první a třetí část má své uvození zřetelněji ukotveno, odůvodněno.

3. část - zde bych vypustil v prvním verši slovo "řeky". Verš ...o roky níž... působí rozhodně nápaditěji a čistěji a výraz řeky jen uměle propojuje obraznost ve všech třech částech - přehrada - proud - hladina.

Celkově pro mne hodně silné právě v té nefalšované emotivnosti, kterou jsi se sice evidentně  snažila stlačit, ale přesto tryská a i přes můj subjektivní drobnohled, navíc zbytečný, jsem hodně souzněl.

 

10.07.2019 06:58:53dát kritice tipagáta5

jsem moc ráda, že ses tu objevila po letech, ráda čtu tvojí poezii, klidně můžeš přidat ještě

09.07.2019 17:37:49dát kritice tipe.eucrow
nie je to uplne moja salka kavy, napisane je to vsak velmi dobre a rad som si to precital. *
07.07.2019 21:35:11dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Jasně, čtu to i jako reálné situace, jen prostě to beru tak, že v těch situacích může (a nemusí) být ať už vědomě nebo nevědomě něco dalšího (i když mě to možná vede mimo a promítám si tam nějaké nesouvislosti nebo to moc zplošťuju, což bych nechtěl). Nemyslím si, že používáš zbytečně symbolický slova, jenom to, že možnost větvení nebo odskoků i díky těm symbolům tu je a že nabízí čtenáři celkem široký možnosti a přece dost konkrétní, pevný svět.

Ta dvojka: nemyslím si, že je o vlasech, připadlo mi, že třeba i o vlasech může být ten název-závorka, a že se tím taky prováže s ostatními částmi. Mi to zapadalo i do toho, jak se tam objevují věci jako hladina nebo kůže vs. vnitřek, vědomí a nevědomí, skutečnost a sen, viditelné a skryté, ztrácení a nacházení a tak. Určitě ten název  můžu číst tak, že tělu chybí něco, co hlava necítí, vědomí je „klidné“, zatímco pod ním se cosi hromadí a tělu chybí klid... Nebo je to hromadění naopak ubývání... Jedna možnost čtení toho názvu je pro mě v tom následným trojverší, tělo, paměť těla, je hlubší a silnější než vědomí, a přitom je možnost, že tělu chybělo něco, co nechybělo ve vědomí, jako by se tělo chtělo někam vrátit, třeba, a v té dvojce je potom hlava a tělo v souladu, podobně jako se dno dotkne hladiny. Vlastně něco podobnýho sama píšeš, že ses v tom městě cítila fyzicky jinak/líp... Tak snad nejsem úplně mimo ten text.

07.07.2019 11:36:27dát kritice tipstarej Rendl

Tomu říkám dramatický oblouk. 

07.07.2019 08:59:36dát kritice tipoverflow

Norsko 1: Victorinox je druh kapesního nože

požadovaný záznam: děkuju za takhle důsledný čtení a interpretaci, možná opravdu používám moc - zbytečně- symbolický slova.

Ale možná jsou ty situace obyčejnější než čteš - ve smyslu nesymbolický, skutečný, pro mě obyčejný nebyly a právě proto asi neodpovím nijak objektivně a s odstupem,, ale například:

Jablko bylo fakt jablko a máma skaut prostě vytáhla z kabelky červenej nožík, což mi v tý sterilitě nemocnice přišlo nějak dojemný. I ta přehrada je konkrétní vzpomínka, něco, co mi přišlo jako malý holce trochu strašidelný.

Druhá je taky reální situace - plavání v řece a na bytí s někým ve městě,, odkud jsem odešla. Nechybělo mi vědomě dokud jsem tam po dlouhý době zase nebyla - a uvědomila si, jak se v tom cítím fyzicky jinak/líp, jak se zaplnilo nějaký prázdno který jsem si ani neuvědomovala. O vlasech to (pro mě) není - i když jestli je tam ččteš, je to samozřejmě v pořádku.

Třetí se mi částečně zdála.

Děkuju!

 

 

 

 

06.07.2019 20:12:46dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Líbí se mi, jak se báseň pomalu a pečlivě doplňuje, jak skládá prostor. Nejsilnější pro mě asi třetí část, i když jsou v ní věci, které mi trochu vadí. O roky řeky níž, třeba. Jasně, souvislost, voda, čas, hloubky, ale stejně... Nebo ryby pod tenkou hladinou kůže. Hladina asi nemůže být jiná než tenká, respektive přesahuje hranici tenkosti k nejtenčímu, k nevyjádřitelně nejtenčímu... Hladina kůže, no budiž. Ale spíš to na mě působí, že je to napsané takhle proto, aby čtenář nezapochyboval, že se zase provazuje tělo a voda, ty nejasné procesy uvnitř... Každopádně ta třetí je pro mě nejzajímavější a živá.

V první mi nejvíc vadilo „a v tobě už neproudil jiný čas“. Přišlo mi to docela laciný.

Ad druhá. Závorka: Nevím, proč oddělovat hlavu od těla. V souvislosti s pamětí těla, o které se píše dál, je hlava součástí téže paměti, téhož těla. Je možnost, že hlavě nechyběly vlasy. (A v těle si „dorostly“ a teď musí pryč tam i tam). Akorát že ta spojitost chemo = ztráta vlasů mi přijde jako to nejmenší, to nejpovrchnější. Ale je fakt, že povrchem se text zaobírá na víc místech (hladina, kůže) i ukázkami klamu (ryba skutečná, ryba vytetovaná) a spojení povrchu a hloubky (hladina, pánevní dno), takže mi to nějaký smysl dává. Paměť hlavy je hladina, vědomí. Paměť těla je hlouběji.

Jako celek... pro mě svět, který odchází, pomalu se přelévá, neudržitelný. Vnímám v tom suverénní výraz, vadí mi sklon k poetizujícímu utápění se: Paměť těla mě strhne / proudem / silnějším než vědomí. Jasně, paměť těla je teda nesrovnatelná s vědomím, ale ty verše na mě působí jakoby odživotněně, víc jako krášlení. Podobně: kdy se pánevním dnem dotknu / hladiny. Asociuje mi to zase téma těla, pánevní dno jako vztah k matce, ženskosti, setkání a zároveň míjení, hloubka, která se dotkne povrchu... Dcera sama sebe může považovat za povrch, matku za hloubku, ve které „narostly ryby“... Je to vlastně v symbióze s celým textem. Ale pánevní dno, a vůbec dno a hladina mi přijdou jako tak silné symboly, že tím samy sebe oslabují. Za podobně silné symboly beru i jablko a ryby. Jablko jako plod, dcera, lidskost, drobnost, poznání, (že se to nedá vrátit) a tak podobně. Ryby jsou neukotvené, na začátku ryba pomáhá, nakrájí jablko. Jiná, vytetovaná na kůži, upozorní na zdánlivost, není skutečná, ale plochá jako hladina, odraz. V poslední jsou ryby vetřelci, kteří požírají tělo zevnitř. Dá se najít spojitost mezi těmi rybami, nebo mají upozornit na svoji neukotvenost? Uvažuju. Možná podobně jako s nožem, ryba a nůž jako škála mezi neškodný-nebezpečný nebo pomůže-zabije. Nebo, spojitost skrz vodu a tělo, v obojím může ryba žít, aniž by byla zpozorovaná, nebo může být zpororovaná chybně (diagnostikovaná chybně). Jasně, není to součást básně, ale přijde mi, že báseň naznačuje podobné možnosti, rozbíhání čtení.

Na druhou stranu jsou ta „symbolická“ místa pro mě zajímavá ve spojitosti s těmi až popisnými jako Jedna z posledních chemoterapií. ... sedla sis na postel a kapesním nožem jsi ho krájela ... Victorinox ... Pod mámy rameny se objevily nové kosti ...

Vlastně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí, že skoro každé slovo jako by bylo nabité mnoha významy a docházelo tam k nějakému pnutí mezi něčím dávným a současným, mezi neuchopitelným a banálním (nebo hlubokým, ale banalizujícím se)... I popis jako „Přinesla jsem ti jablko“ se tu zdá být velká věc a zhmotnění citu, a „kapesním nožem jsi ho krájela“ to zase vrací zpátky na zem, do pousmání se, do jakoby nic, které je těžké. A zároveň ta přítomnost kapesního nože a krájení jablka tu předchozí symboliku jemně ironizuje. Podobně to na mě funguje i v jiných místech, hlavně teda v třetí části. Závěr mi přijde skvělej.

06.07.2019 12:14:03dát kritice tipysslandia

pre mňa  plnohodnotná poézia, niet v podstate čo vytknúť, funguje to výborne

06.07.2019 09:33:28dát kritice tipPhilogyny

Potichu čtu a žasnu. Jsem ráda, že tu mohla pobýt. 

06.07.2019 08:57:48dát kritice tipNorsko 1

Victorinox (co to je) mě velmi ruší, rybičko. Jinak krásně vyjádřené jádro lásky k mámě

06.07.2019 08:36:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Smutné a krásně podané...

A myslím na loňské léto, na konci sil.
Pod mámy rameny se objevily nové kosti,
ryby pod tenkou hladinou kůže.
 
Nestihneš je spočítat.

 

A máma se usmívájako pomalu odplouvající ostrov.
06.07.2019 08:18:35dát kritice tipAndělka1

***



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Některé komentáře byly označeny jako mimo téma a přesunuty sem.