DEN VODY...

Takhle nějak vyhlíží podle mých představ řemeslník budoucnosti: moderně střižené montérky s mnoha kapsami, botami a opaskem z pravé kůže. Z kabely, nonšalantně visící přes rameno, provokativně čouhá špičkově vyhlížející nářadí, jako by se již nemohlo dočkat pořádné akce. K tomu dvoudenní porost na tváři a výraz, který slibuje  – nic mi nemusíte vysvětlovat, hravě si poradím úplně se vším. V ruce chytrý mobil. Mikrofonek u ucha. Rozhodně se podobal hvězdě popu více než instalatérovi. Jen zazpívat!

Byla jsem to já, kdo baterie nad vanu i nad umyvadlo v obchodě vybral. Krom té úplně prvotní, nákupní, mnoho radosti nepřinesly. Abyste měli představu, kohoutky na teplou a studenou vodu v naší koupelně vypadají skoro jako ježci v kleci, ale bez klece. Ani vila Tugendhat by se za jejich dizajn nemusela hanbit. Dva „ježci“ nad vanou brzy začali zlobit a  „fontánce“ tryskající z neovladatelně protáčejících se kohoutků dal sbohem hasák. Povedlo se to tehdy nějak, tedy silově, spravit.

No a teď ta nešťastná nad-umyvadlová baterie. Odkapává asi dva roky. Ne však klasicky, ale závitem v těle baterie. Svěřila jsem se s problémem synovi, když přišel na návštěvu. Do několika hodin mi instalatéra přivedl. Doteď mi zůstává utajeno, kde syn ten zázrak v kombinéze objevil.

Hned mi na duši bylo nějak lehčeji. Tenhle instalatér je můj člověk! Co se opravy kohoutku týká, mám jedinou podmínku: než si plácneme  – musí se uskutečnit do středy, než se vrátí manžel. Řečí, že není třeba něco s tím dělat nebo proč jsem volala řemeslníka, když to sám a zadarmo spraví, a hlavně lépe už bylo fakt dost!  Povídali, že mu hráli. Po těch dvou letech nekonání začala voda stékat i do skříňky pod umyvadlem a vytvářela na podlaze prostředí vhodné k chovu rybenek.

 Mladík s postavou modela nejen na pracovní oblečení po chvilce řekl: „To se musí vyměnit. Celá baterie. Oprava těsnění není možná. Žádné tam totiž není.“

„Není to tak staré, čím se to mohlo stát,“ špitnu, ale v duchu již odhaduji cenu nové baterie.

„Pani, vy s tím kohoutkem asi otáčíte zleva doprava! To je ono, co vám ji zničilo.“

Aha, šrotuje mi to v hlavě, je to naše vina, otáčíme kohoutkem sem – tam, a to se nemá! Tak teď za tu troufalost zaplatíme.

Když se ptám po ceně, hbitě “listuje“ v mobilu bohatým portfoliem nějakého skladu. To, co z estetického a cenového hlediska pro mne připadá do úvahy, mi ihned strká před oči. Vybírám baterii bratru za tři tisíce, pak měli podobné „ježky“ za šedesát táců. K čemu takový luxus v ceně kupříkladu ojetého vozu?

„Je pondělí. Stihnete baterii nejpozději ve středu vyměnit?“

„No samo, je pondělí a my teď už máme objednáno. Přijde to v úterý a ve středu jsem tady jako na koni. Všechno stíháme, mladá paní,“ ujistil mne s širokým úsměvem.

Tohle se odehrálo LP 2019 v měsíci dubnu. Od té doby jsem každý prostřední den pracovního týdnu ve střehu. Bude telefonovat – anebo rovnou zazvoní u vrat?

 On totiž tenhle úžasný chlapík neřekl, která středa to bude!