Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 453 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Šumění
datum / id14.07.2019 / 497464Vytisknout |
autorJanina6
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
upřesnění kategorieTématický den - Den vody
zobrazeno983x
počet tipů21
v oblíbených0x
do výběru zařadilK3,
Šumění

      Žena mluvila polohlasem; v hluku, který způsobovala tramvaj za vydatné pomoci cestujících, to znělo velmi tiše. Hlavu nakláněla k mladému muži na vedlejším sedadle, spíš ještě chlapci, zachumlanému do teplého kabátu. Na tu vzdálenost Ivana slovům nerozuměla, ale zaznívalo v nich něco naléhavého, bezmála agresivního, co upoutalo její pozornost.

     Žena byla mladá, zamračená, s útlými rameny ve sportovní bundě a kratičkým sestřihem vypadala zezadu na první pohled jako kluk, ale vyčítavý tón jejího vysoko položeného hlasu byl ryze ženský. Kluk byl klukem také jen na první pohled. Na druhý pohled byl strnulou hmotou. V obličeji neměl žádný výraz. Nedíval se na ženu, nedíval se z okna; nedíval se nikam. Vypadal jako kus nábytku, který někdo občas posunuje z místa na místo. Možná ta chvíle přišla právě teď: měl být posunut.

     „Posloucháš mě?“ zvýšila žena hlas, teď už ji museli slyšet všichni okolo. „Posloucháš mě?“ Hlava na širokém krku, jako by právě poznala, že její maskování bylo k ničemu, že nehybnost ji neuchrání, rázně přikývla. Ale žena pokračovala v mluvení, znovu a znovu opakovala něco, čemu hlava v nepravidelných intervalech přikyvovala.

     Najednou se Ivaně vybavil děsivý sen z minulé noci, který měl v tuto chvíli být už zapomenut: v tom snu byla dítětem a spolu s dalšími dětmi se ocitla zavřená v neznámém domě, odkud toužili utéct. Když se jim podařilo otevřít okno, rozprostírala se všude kolem, kam až dohlédli, voda. S hrůzou pochopili, že domnělý dům je lodí. Že jsou na lodi uprostřed moře. Na místě, odkud se nedá odejít.

     Ivana s úlevou vystoupila na svojí zastávce a nechala tramvaj s podivnou dvojicí odplout do šera. Těšila se domů, do tepla, na svého muže a šálek horkého čaje.

     O hodinu později stála sama potmě v kuchyni, vyčerpaná a roztrpčená další nesmyslnou hádkou, ve které jí spočítal časté a špatně placené odpolední směny, to, že jedno z rajčat v lednici bylo nahnilé, že koupila dražší druh toaletního papíru, že plýtvá vodou ve sprše. Hleděla ven na ulici, na tmavou zeď protějšího domu, na lesknoucí se zledovatělý chodník, a když se v náhlém pocitu nedostatku vzduchu vyklonila z okna, jako by ve tmě zaslechla tiché šumění moře.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.06.2021 17:40:48dát kritice tip8hanka

skvele vystihnuté...

kedysi som niečo podobné prežívala, až som si povedala dosť... už 21 rokov si vychutnávam  slobodu rozhodovania, nakupovania, ciest... nevyskytol sa nik  taký, kvôli komu by som riskovala stratu slobôd...

20.04.2021 21:20:59dát kritice tipannnie

Líbí se mi. Dobře spojený epizodky dávaj silnej smutnej obraz. Tip!!!

22.10.2019 17:35:51dát kritice tipStvN

Mně to tak nepřišlo.

21.10.2019 20:05:23dát kritice tipJanina6

Vidíš, tady píšu ve třetí osobě, a stejně si všichni čtenáři myslí, že je to doslova všechno o mně a že jsem nešťastná manželka :-)

14.10.2019 19:36:48dát kritice tipStvN

Také asi byla kusem nábytku. Další smutný příběh. 

01.08.2019 09:10:31dát kritice tipJanina6

Jé, děkuju moc, už jsem na tu soutěž vlastně zapomněla... :-) Těší mě to, doufám, že příště se nás zapojí víc... Je hloupé, že z hlavní nabídky Písmáka zmizely "akce a události".

31.07.2019 20:04:12dát kritice tipRedakce prózy

Ke Dni vody /Tématické dny vyhlášené Redakcí prózy/ se tento příspěvek umístil na prvním místě. Gratulujeme!

Redakce děkuje za ůčast všem autorům...

23.07.2019 16:00:57dát kritice tipJanina6

Dík, Markel...

23.07.2019 15:07:24dát kritice tipMarkel

ach, jak já vím, manžel momentálně v předčasném důchodu, teda spíš na úřadu práce, ráda jsem kdysi zpívala, doma i kdekoliv, nedávno jsem si uvědomila, jak dlouho jsem už jen tak pro sebe od radosti nezpívala. Čtyřicet let? Je to vůbec možný? Já nejsem žádná plačka, kdy jsem naposledy brečela? Už si ani nepamatuji. Díky *

P.S.  Vo co ti jde, říká kamarádka, nebije tě, za ženskejma nechodí, nepije, nekouří, peníze ti dává, co já bych za to dala. A já na to: zrovna ty bys to nedala, ani měsíc, tak jak tě znám. A.... duše strádá, ale coby, tradááá, jdu si zazpívat do kuchyně. :-))

Kdo nezažije, nepochopí.

 

22.07.2019 10:26:03dát kritice tipUmbratica

Po dlouhé době mi četba prozaické miniatury něco dala. Tip.

18.07.2019 13:29:11dát kritice tipVigan

Tohle jsi ty, psaní v náznacích, nedovysvětlení...super..

18.07.2019 11:11:53dát kritice tipJanina6

Díky, Zuzulinko a Štírko... většinou spíš fantazíruju, ale tohle je opradvu hodně ze života, máte pravdu.

18.07.2019 11:09:151 tipů dát kritice tipŠtírka

Napsano citlive, s prozitkem... tema Ti je blizke a mas dobry pozorovaci talent a uhel pohledu... Ta zaverecna epizoda je tak pravdiva s nabojem bezvychodnosti, az me obchazi mraz...

17.07.2019 08:19:15dát kritice tipZuzulinka

archa.... řekla bych... tam za oknem i v ní

16.07.2019 11:34:15dát kritice tipJanina6

Děkuju moc...

15.07.2019 21:34:43dát kritice tipK3

Tohle se mi líbí nejvíc. Proto dám jediný výběr zde.

15.07.2019 20:50:56dát kritice tipK3

Super.

15.07.2019 11:56:55dát kritice tipAlegna

souhlasím s Dianou*

15.07.2019 10:17:10dát kritice tipDiana
Velice dobře a působivě napsáno. *
15.07.2019 06:12:41dát kritice tipJanina6

Já děkuju za čtení... doufám, že brzy najdu čas taly si přečíst ostatní příspěvky :-)

15.07.2019 03:43:48dát kritice tipJosephina

lidi si ty kodetovštiny nesmějí dát líbit, každý má přece svou důstojnost! a nemůže (jen on sám) za frustraci druhého ...

14.07.2019 21:11:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobrá psychosonda na dané téma:-) - díky za příspěvek do soutěže, Janino!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor