Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Erotický sen

15. 07. 2019
0
2
359
Autor
Kocouřisko

 

V kamenném sále osvětleném svitem loučí a hořícím krbem stojí asi deset tichých postav. Sedm z nich stojí v řadě, od hlavy k patě jsou zahalené v tenkých bílých hábitech. Některé z nich se pod tím jednoduchým oděvem třesou. Možná zimou, v pokoji je poměrně chladno, mezi okenicemi zvenčí profukuje mrazivý vítr. Možná se ale třesou strachem.

Zbývající tři postavy jsou stráže, dva stojí po jedné a třetí po druhé straně řady bílých postav. Jsou to muži, oblečení do těžkých vlněných a kožených kabátců, s meči připásanými k pasu.

Všichni na něco čekají. S očima upřenýma ke dveřím.

Konečně se dveře rozrazí a vstoupí muž. Je mu asi čtyřicet, stříbrná se v jeho tmavých vlasech ještě neobjevila. Je oblečený do o poznání dražších a pohodlnějších šatů, nežli stráže. Rychlým krokem přistoupí k čekající skupině.

„Dnes jen sedm?“

„Ano, pane,“ osmělí se jeden ze strážných.

„Ale jsou to všechno panny, které jsem ještě neviděl?“

„Jistě, pane.“

Lord začne pomalu přecházet podél řady tichých dívek, které jsou pořád ještě zahalené bílými hábity. Znenadání se u jedné z nich zastaví a dotkne se přes látku jejího boku. Dívka vyděšeně nadskočí a vyjekne. Lord si pohrdavě odfrkne a zas od ní ustoupí. Přejde k postavě vedle ní a položí jí obě ruce kolem pasu. Tahle dívka se ani nehne, Nejspíš přestala i dýchat. Lord jí trochu povyhrne kapuci, u krku najde tenkou tkaničku. Rozváže ji a dívčin hábit se kolem ní snese na zem. Stojí v sále náhle nahá, jen s hlavou zahalenou v kápi. Instinktivně se snaží zakrýt rukama, ale lord jí je hrubě zadrží a nechá je klesnout zpátky podél těla.

S hlavou trochu ke straně se dívá na mladé tělo před sebou. Růžově bílá kůže bez jediné vady. Prsa nalitá mladickou ženskostí, zadek kulatý a možná trochu větší, než je obvyklé u dívek tohoto věku. A mezi nohama chumáč světlých chlupů.

Pak strhne hábit z další dívky. Je štíhlejší, chlapečtější, malé bradavky má ztuhlé zimou.

Chystá se odhalit další dívku, když z hábitu na konci řady unikne potlačované zakvílení. Lord se podrážděně otočí a strážný se nervózně zavrtí.

„Mlč!“ vyzve dívku a šťouchne do ní.

Ale ta zakvičí ještě hlasitěji a pak v náhlém přívalu, který už nemůže zadržet, začne vzlykat na celý sál.

Lord k ní rychlým krokem přistoupí a pleskne ji tam, kde pod kápí tuší její tvář.

„Buď zticha!“ zahřmí.

Ale v děvčeti to vyvolá jen další vlnu nekontrolovaného vzlykotu.

„Prosím, pane, prosím nechtě mě jít…“ kvílí přerušovaně.

Lord se s odporem odvrátí a kývne na jednoho ze strážných. Ten už ví, co má dělat, skoro každý týden se nějaká taková najde. Taková, co neví, co je pro ni dobré. Že má držet pusu.

Strážný odtáhne dívku, která se mu napůl hroutí v náručí k těžkému stolu na druhé straně místnosti. Přehne ji přes něj a kolem zad jí přetáhne černý řemen, který utáhne tak, aby dívku přitlačoval hrudníkem ke stolu a ona se nemohla narovnat. Stůl je vysoký a dívka se sotva dotýká špičkami bosých nohou podlahy. Strážný vyhrne dívce hábit až k pasu, takže odhalí její napjaté štíhlé nohy i bílý zadek.

Pak vytáhne lískový prut, několikrát s ním cvičně švihne ve vzduchu a pak už se zaměří na dívčin zadek. Ta po první ráně zakvílí a začne vzlykat ještě usilovněji. Ostatní dívky, které se jen domýšlejí, co se v místnosti děje strnou hrůzou.

Na dívčin zadek dopadá jedna rána za druhou, začínají jí na něm naskakovat rudé pruhy. A ona nepřestává kvílet. Začala se dokonce modlit k panence Marii.

„Strážní vám určitě řekli, že ať se děje cokoli, máte zůstat zticha,“ řekne Lord.

Nešťastnici, která je bitá, to ale stále nedochází.

„Tak si to pamatujte, nebo dopadnete takhle,“ mávne rukou k plačící dívce, ačkoli ho ty ostatní nemohou vidět.

Bitá dívka to konečně pochopí a snaží se svůj nářek zadržet, takže už jí uniká, jen tiché heknutí, po každé dopadnuté ráně.

„To stačí,“ zarazí lord svého strážného a ten se zarazí s napřaženou rákoskou ve vzduchu.

Nastane ticho.

Lord úlevně vydechne.

„Díky, tuhle si můžeš vzít.“

„Teď?“ zeptá se nevěřícně strážný.

„Než si to rozmyslím,“ odvětí netrpělivě lord.

Strážný se usměje: „Díky pane.“ A zahodí rákosku.

Lord jen mávne rukou a obrátí se zpět ke zbývajícím šesti dívkám.

Strážný si rozepne kalhoty a obdivně vezme do rukou dívčin rudý zadek. S tím, že by ji odvazoval ze stolu, se nezdržuje. Prsty hrábne dívce, která je teď tak vyděšená, že ani nedutá mezi nohy, aby posoudil situaci. Pak si plivne do dlaně a rozetře improvizovaný lubrikant dívce po rozkroku. Pak do ní rychle vnikne a už je slyšet jen tiché přirážení a dívčiny zadržované vzdechy.

Zatímco jeden z jeho strážných šuká v zadní části místnosti dívku, která nedokázala mlčet, lord si zkoumavě prohlíží zbylých šest. Postupně stáhne hábit z každé z nich, dokud před ním nestojí šest krásných mladých těl. Některé mají ňadra malá a pevná, jiné žensky nalitá. Některé mají úzké boky, jiné kypré. Jsou tu tmavé i světlé chlupy a dokonce jedny zrzavé. Ale lordovi na barvě nikdy nezáleželo. Za ty roky, co po jeho panství ty dívky sháněli, nedokázali jeho strážní přijít na to, podle jakého klíče se rozhoduje. Někdy si nevybral žádnou z dívek a poslal všechny zpět domů nedotčené. Jindy souložil hned s několika z nich, nebo je podělil mezi své strážné.

I teď děvčata zamyšleně obcházel ze všech stran a žádný ze strážných netušil, co se bude dít.

Pak se najednou zastaví před druhou dívkou zleva.

„Tuhle,“ řekne prostě, „zbytek pošlete domů.“

A pak odejde z místnosti.

Dva ze strážných, kteří si ten večer ještě neužili, jsou zklamaní, ale neodvažují se vzepřít panovníkovu rozkazu. Posbírají šest dívek, včetně té nešťastnice dosud přivážené ke stolu a odvedou je zpět do komnaty, ve které je dříve toho večera donutili nechat své šaty.

Tu poslední, vybranou, pak odvedou do lordovy ložnice.

 

Dívka stojí nervózně sama v přepychovém pokoji a rozhlíží se kolem. Stojí tam nahá, už bez bílé kápě. Tmavé vlasy jí padají na záda a zelené oči jí září zpod hustých řas. Má určitě nejkrásnější oči ze všech sedmi dívek, ale to lord samozřejmě vidět nemohl. Zdálo se, že o tvář se taky nikdy moc nezajímal.

Po chvilce lord vejde do ložnice. Většinu svého přepychového oblečení už odložil v jiné komnatě. Na sobě má jen lehkou košili a kalhoty.

Tiše k dívce přistoupí a přejede jí rukama po tváři, po prsou, po zadku.

„Jsi hezká,“ řekne.

Pak jí zajede mezi nohy.

„A mokrá. Opravdu jsi panna?“

Dívka strne.

„Ano, pane.“

„Nelži!“ zavrčí a vrazil jí prst do kundy, až slastně vyjekne. „Už jsi to dělala a líbí se ti to, je to tak?“

Tiše přikývne.

„Mluv!“

„Ano, pane. Ale nejsem vdaná a nikdo u nás doma to neví.“

„Tak pověz, jak to máš ráda? S kým jsi šukala?“

Chytí ji za vlasy, až zvrátí hlavu dozadu a zároveň jí začne prsty dráždit uvnitř kundy.

„S řezníkovic učněm ve stodole a..“ zajíkne se přicházející slastí, „se zvoníkem na půdě kostela.“

„Ty nejsi panna, jsi pěkná kurva.“

„Ano, pane.“

Usměje se a položí ji na podlahu.

„A chceš být ošukaná lordem?“

S úsměvem přikývne a v očích jí zajiskří.

Stáhne si kalhoty a vklouzne do ní.

Když pak na ní leží a už jen znaveně oddychuje, zašeptá jí do ucha: „Tebe si možná nechám dýl než týden.“


2 názory

Lakrov
19. 07. 2019
Dát tip

Úvodní scéna přináší trochu napětí, oobraz nesený větou  ...zadek kulatý a možná trochu větší...  mě baví si představovat, násilí se mi příčí,  (zde je ho snad ještě přijatelná míra -- žádná "krev"),  ale dál, od druhé-třetí stránky, už je to jen laciná erotika,  zajímavá možná spíš pro autora než pro čtenáře.  A konec ve stylu "Šeherezáda" mě celkem pobavil.  


Fruhling
16. 07. 2019
Dát tip
Teda ten happy ending je až nečekaný

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru