Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Ani labuť, ani Lůna
datum / id19.07.2019 / 497572Vytisknout |
autorJanina6
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno595x
počet tipů17
v oblíbených0x
Prolog

Původně jsem touhle miniaturou chtěla přispět do Krychle na téma DVA V JEDNOM, ale nejsem si jistá, jestli jsem ji už na Písmáku neměla uveřejněnou. Tak pro jistotu jen "mimo soutěž"... :-)

Ani labuť, ani Lůna

           Uprostřed noci vzbudilo Antonína jasné světlo. Jako by někdo do okna namířil reflektor. Nechápavě zamžoural - a zamračil se na měsíc v úplňku. Ani labuť, ani Lůna, vytasil se s pohotovou asociací mozek, protože, ač rozespalý, byl mozkem knihovníka. Ani hovno, odvětil nehlasně Antonín, s hekáním se přetočil na druhý bok a hodlal pokračovat ve spaní. Zdál se mu předtím sen, pěkný sen, a Antonín byl pevně rozhodnutý nechat si ho dozdát.

            Otravná Lůna ale měla taky svoje priority. Vysílala zářivé paprsky, ukradené Slunci, jako o život. A když o tom světle jednou věděl, nedalo se už ignorovat, zdálo se mnohem silnější, než ve skutečnosti bylo, mnohem pronikavější, zdálo se mu nesnesitelné.

            Chtělo by to zastřít okno, navrhl pitomě mozek knihovníka, přestože dobře věděl, že není čím. Pavlínka, když ho opouštěla, odnesla s sebou oba předměty, kterými původně přispěla do jejich společné domácnosti: závěs a televizor. Televize Antonínovi nechyběla, stejně v ní skoro pořád běžely stupidní seriály. Ale ten závěs by zrovna teď nebyl marný.

            Koupit závěs a novej hrnek na kafe, to máš na seznamu aspoň dva měsíce, přisadil si hned mozek knihovníka. Stejně jako to těsnění do koupelny. Tůdle, odsekl sám sobě. Žádný seznamy už nemám. Seru na seznamy.

            To byla čistá pravda. Štos papírů z Antonínova stolu skončil nedávno na záchodě. Tam konečně měla ta lejstra praktické využití. Ne že by se snad proboha chtěl pustit do úklidu! Ale potřeboval rychle vyřešit problém, kam postavit skleničku od okurek, do které si teď vaříval kafe. Na desce stolu už nebylo místo. A tak ho udělal.

            Od té doby pokaždé, když vykonával, co se v té místnůstce vykonává, pohlížel nostalgicky do svých starých zápisků. Jednou si utíral zadek „Pravidly úspěchu“, podruhé „Sedmi návyky skutečně efektivních lidí“, a kroutil hlavou nad tím, co všechno dokáže dělat chlap kvůli ženské, z lásky. A co všechno dokáže přečíst knihovník!

            Aby bylo jasno, Antonín četl odjakživa rád, k tomu ho nemusel nikdo pobízet. Ze všeho nejradši se nořil do fantasy příběhů, ve kterých se to hemžilo vlkodlaky. Když po večerech chodíval běhat, vychutnával si samotu a iluzi volnosti a často si říkal, že takové občasné převtělení ve vlka by vůbec nemuselo být špatné. Někdy si při běhu představoval, že má k dispozici čtyři hbité nohy, čenichem lapá vůně večera, prudkým pohybem rozrážený vzduch se mu tak lehce dýchá a srst mu povlává ve větru...

            S příchodem Pavlínky Antonínova samota skončila, což nebylo nepříjemné, jenom mu ubylo času na oblíbené knížky i na běhání. Místo toho teď kupoval lístky do kina, do divadla, doprovázel Pavlínku po nákupech a návštěvách přátel. Pavlínka měla přátel spoustu a Antonín se nějakou dobu snažil mezi ně zapadnout, ale upřímně řečeno, nedařilo se mu to. Nikdy nebyl příliš společenský a nejspíš ani dost zábavný. Zvlášť když podle Pavlínky všichni její kamarádi byli tak strašně úžasní, šikovní a úspěšní v zaměstnání. Obyčejný Antonín se jim nemohl rovnat.

             „Měl by ses nad sebou zamyslet,“ předhazovala mu při každé příležitosti, „přece nechceš zůstat celý život zahrabaný v knihovně, ty máš na víc!“

            A výběr knih, které mu jakoby nenápadně podstrkovala k přečtení, byl jistým způsobem… specifický.

            „Myslete na velké cíle“.

            „Jak mít všechno: splňte si své životní cíle a sny“.

            „Vystup z řady: jak se stát přitažlivou a nezapomenutelnou osobností“.

            Antonín poctivě četl, aby udělal Pavlínce radost, a některé myšlenky, které ho obzvlášť zaujaly, si vypisoval, aby je nezapomněl. Brzy črtal tabulky a kreslil diagramy, po nocích vymýšlel své životní vize a zpytoval svoji osobnost, aby přišel na to, co na sobě ještě vylepšit. Aby byl dost dobrý pro ni, pro Pavlínku. Proto, když jednoho večera uviděl její sbalený kufr, nechápal, co se děje. Pavlínka mu to vysvětlila. Zatímco na sobě usilovně pracoval, stihla se osudově zamilovat do svého šéfa v zaměstnání. Jejich svatební oznámení ovšem Antonín na záchodovou poličku nepřidal: papír byl příliš tuhý.

            Co teda uděláme s tím oknem? Čím ho mám zakrýt? přemýšlí Antonín a zrakem těká po místnosti, hledá inspiraci. Nějakou deku, nebo mám zkusit prostěradlo? Stejně už se mi nechce spát. Chce se mi běžet někam ven, pryč z tohohle zatuchlého bytu. Otevře okno dokořán, vdechuje chladivý noční vzduch a znovu se zadívá na oslnivý kotouč máchovské Lůny. Tentokrát je to docela příjemné, vzrušující. Úplněk přitahuje jeho pohled jako magnet, až ho bezděčně zamrazí v zátylku a chlupy na zádech se mu naježí. Spousta, spousta chlupů.

            „Buďte sami sebou: jak neztrácet čas a začít žít,“ zadeklamuje Antonín a v úšklebku vycení zuby na měsíc. Protáhne se oknem a skočí. Dopadne na všechny čtyři, téměř neslyšně, ale radostné zavytí, rozléhající se mezi parkovými keříky, je v nočním tichu hlasité snad až příliš.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.10.2019 20:04:04dát kritice tipJanina6

Ale tos řekl hezky, s tím psem :-) Je fakt, že se tak trochu jako pes choval.

12.10.2019 20:17:34dát kritice tipStvN

Tak to se ještě uvidí, jestli jsem vyrostl :)

12.10.2019 15:49:42dát kritice tipJanina6

Ahoj. Jdeš si pro ty zapomenuté bačkůrky, ze kterých jsi mezitím vyrostl? :-)

10.10.2019 22:41:19dát kritice tipStvN

Takže to byl pes? :)

Takových lidí je mi vždycky líto.

22.07.2019 12:05:57dát kritice tipLnice
:)) bezva, škoda, že nesoutěží:)
22.07.2019 08:43:05dát kritice tipMarkel

líbilo *

20.07.2019 19:03:31dát kritice tipKvětoň Zahájský

Už jsem to kdysi četl, ale pořád je to dobré.

19.07.2019 15:33:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Bezvadné, hned přip první zmínce o vlkovi se mi vybavil flm s Nicholsnem Vlk, a ono nakonec ano!

19.07.2019 15:18:56dát kritice tipDiana

Překvapivé, dobře napsané *

19.07.2019 13:33:04dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Od začátku mě to zaujalo. Následný popis staromládenecké existence pak pobavil.  Odstavec o vlkovi mě přímo nadchnul  a fakt, že to běžícím vlkem (překvapivě) končí, je jen dalším důvodem dát  tip.  

19.07.2019 13:17:24dát kritice tipagáta5

čupr.. chci být taky vlkodlak

 

19.07.2019 12:05:30dát kritice tipŠtírka

užívám si to :

zatím jsem se zasekla u štosu papírů na wc... K tomu dříve sloužilo rudé právo... a dotyční pak měly čerstvé zprávy přímo na zadní části.... Ale v dnešní době je to už jako z " S tebou mě baví svět" ..."a maminka mě vždy utírala... tak taťka bafnul větvičku s jehličím...."... Zavání to "starými časy"....Ale je to výborné, přemýšlivé čtení... Máš na takové příběhy nesporný talent... Ráda si počtu i příště

19.07.2019 11:55:48dát kritice tiprevírník

Bezvadně napsané.

19.07.2019 10:55:38dát kritice tipaleš-novák

pěkně překvapivý závěr...:o) škoda, že není v soutěži.

19.07.2019 10:44:07dát kritice tiplastgasp

Hloubavým přemýšlením se mu splnil sen. Bezvadně uvedená životní smyčka. Lůna ho vysvobozuje. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor