Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Vyhnálovské samoty
datum / id22.07.2019 / 497656Vytisknout |
autorUmbratica
kategorieVolné verše
zobrazeno148x
počet tipů14
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Vyhnálovské samoty

 

 

Na samotě

 

Po smrti muže

se žena na samotě

začala bát stromů

         Jaroslav Žila

 

Až po smrti muže

začala zamykat

nejenom chalupu

ale i zahradní branku

Pořád teď přivírá okna

protože průvan

lomcuje dveřni

až příliš hlasitě

 

Vtíravé stromy

přesto dál ve větru

klepou na stěny dřevěnice

jako by doufaly

že jednou vstoupí

 

 

 

Střecha

 

Trámy i kosti

se bortí stářím

současně

a hrbatý hospodář

žije pod hrbatou střechou

 

Jak dlouho ještě

dokáže hospodařit

s časem

než bude moci

s úlevou vydechnout

pod haldou střešních tašek :

můj dům - můj hrob ?

 

 

 

Houpačka

 

Staří umřeli

mladí sem jezdí

jen na víkendy

Na velký jasan zavěsili

dětskou houpačku

 

Nikdo se na ní však nehoupá

Podzimní listí

i zimomřivé babočky

odlétnou

při prvním závanu větru

 

 

 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.08.2019 08:26:04dát kritice tipUmbratica

Štírko,

v malé osadě, kde žije jenom pár lidí, je toho daleko víc vidět. Město je anonymní a většinou lhostejné. Díky za tip i za kritiku.

31.07.2019 11:01:511 tipů dát kritice tipŠtírka

básně se silným vnitřním prožitkem... a je fakt, že každý člověk musí být součástí života (rodina, přátelé, to,  že jej někdo potřebuje a rád vidí)... Žádná "péče" to nemůže nahradit... Nej jsou opravdové vztahy.... a na ních by se mělo celý život pracovat.... ale je to někdy nemožné... a vždy ... těžké....

Oceňuji odvahu psát o takových tématech !!! 

30.07.2019 20:47:48dát kritice tipPhilogyny

Zažila jsem si taky svoje. Nevím, co je horší. Když odejde hlava a slouží tělo, nebo naopak. Staří lidé jsou vždycky spjatí se svou chalupou. Jak je přesadíš, už se neujmou....

29.07.2019 08:33:02dát kritice tipUmbratica

Phil,

chodím pořád do domova seniorů. Tam zase vidím, že lidé žijí tak dlouho, dokud o ně mají zájem jejich blízcí. Pokud jsou v rodině jen trochu dobré vztahy, pak délka života lidí třeba kolem devadesátky vysloveně závisí na tom, jestli jsou ještě součástí rodiny nebo ne.

Lidi, o kterých jsem psala revírníkovi, to je dost jiná kategorie : drsní horalové z Beskyd. Rodiné vztahy tam moc dobré nebyly a staří lidé byli daleko víc spojení s chalupou, s polem, s okolím než s rodinou, se kterou třeba byli rozhádaní celé roky.

29.07.2019 08:26:02dát kritice tipUmbratica

Goro,

děkuji za výběr i za chválu.

26.07.2019 08:54:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pro mne skoro próza v poezii, silné...

25.07.2019 15:54:49dát kritice tipPhilogyny

Taky jsem pracovala...fotili jsme i chráněné stromy, zakládali databáze a mapy...To s těmi starými lidmi je svatá pravda. Jak přijdou o to své zázemí, králíka, psa, kočku, slepice, muškát za oknem...umřou. 

25.07.2019 09:10:43dát kritice tipUmbratica

Phil,

asi jsou různé zůsoby lesa. Háj chrání, hvozd zabíjí. Je o tom spousta pohádek. Vždycky záleží na tom, jací lesní duchové v tom nebo onom lese bydlí.

23.07.2019 16:39:58dát kritice tipPhilogyny

Někdy, když spím v lese, kukám nahoru do větví a taky mi přijde, že natahujou ruce. Ale spíš, jako by chtěly chránit...

Kdo ví, co bylo....

Ta poslední mi připomněla jednu báseň o houpačce, ke které jsem se ve své době často vracela. Má zvláštní atmosféru, vtáhne...

 

Ráda četla, jako vždycky. 

22.07.2019 10:05:12dát kritice tiprevírník

Tak to vaše lesáky chválím.

22.07.2019 10:00:39dát kritice tipUmbratica

Vzácné začínají být hlavně smrky. Je fakt, že u nás se teď sází hlavně buky a teď dokonce i duby a pro zvěř dokonce arónie, jedlé kaštany, hrušky a třešně. Les je dnes o dost pestřejší, než ještě nedávno býval. 

22.07.2019 09:56:36dát kritice tiprevírník

Umbri, to o tom vracení lesa jsi napsala výstižně. Pro mě ovšem radostně, i když jde o pustnutí lidského díla. Je dobře, aby aspoň tam zbyla divočina. V lese začínají být stromy vzácné.

22.07.2019 09:44:24dát kritice tipUmbratica

Kdysi dávno jsem pracovala na jistém úřadě a měla jsem na starosti památkově chráněné stavby.Některé staré lidi prostě nebylo možné přesvědčit, že by se měli přestěhovat, protože chalupa padá. A když se to ojediněle podařilo a nějakou babičku jsme přesunuli do domova důchodců, většinou rychle umřela.

22.07.2019 09:32:041 tipů dát kritice tipaleš-novák

osudové dilema: hospodář  na jedné straně nemá sílu na to, aby střechu spravil, na druhé straně je tak spjatý s místem, že si neumí představit odchod někam do garsonky...

22.07.2019 09:08:49dát kritice tipUmbratica

aleši,

kdybys chodil kolem té prohnuté střechy, taky by sis myslel, že to tak jednou dopadne.

22.07.2019 08:59:32dát kritice tipUmbratica

Qí,

vždycky když jdu kolem, představuji si, že to tak jednou skončí.

22.07.2019 08:59:18dát kritice tipaleš-novák

pozoruhodné pohledy... "můj dům - můj hrob" - až zamrazí...

22.07.2019 08:58:23dát kritice tipUmbratica

Díky, revírníku . Vyhnálov už je skoro v lese, takže se les neustále vrací i tam, kde kdysi před několika sty lety rostl. Stačí, když nějaká zahrada zůstane pár let opuštěná a les se do ní vrátí velice rychle.

22.07.2019 08:55:42dát kritice tipUmbratica

Romane,

jsem moc ráda, že se ti verše líbí a děkuji za pochvalu.

22.07.2019 08:50:33dát kritice tipqíčala

Líbí se mi konec té první:)

22.07.2019 08:47:36dát kritice tiprevírník

Krásné básně s tesknými obsahy.

22.07.2019 08:40:47dát kritice tipR. L.
Ta poslední má v sobě ještě dobře skryté poselství, že i život sám o sobě je jako houpačka. Jasně, i ta výměna mládí za stáří a nepopiratelně dobře ztvárněná tvrdost obrazu, kdy v dětské houpačce se nikdo nehoupá. Kromě větru. To je síla. Pravda bolí, i když to jsou "jen slova"... Bravo. Nešel jsem sem tedy dnes ráno nadechnout se nadarmo... Děkuji... */Tip


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.