Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Deset kroků a otočit se
datum / id22.07.2019 / 497675Vytisknout |
autorKandelabr
kategoriePovídky
zobrazeno250x
počet tipů5
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

To bylo tak

Deset kroků a otočit se

„Jste přeci rozumný člověk, vždyť vy víte, že to není jenom jedno nebo druhé, život nebo smrt, vy si přeci uvědomujete, že smrt, stejně jako život dokáže být pěkně pestrá, vy se pořád oháníte ctí a ideály, každý je vždycky plný ideálů, sní s otevřenýma očima a zaštiťuje se ctí, představuje si, jak svému ideálu skládá k nohám svůj život a myslí si, že to nejhorší, co se může stát, je to, že mu na hrudi vykvete šarlatový květ a on padne zády do měkkého mechu a s posledním vzdechem zašeptá jméno své vyvolené. Každý je plný ideálů a pak umírá sám, dlouze, velmi dlouze a hlasitě s gangrénou v břiše, celé dlouhé nekonečné dny a noci, až od bolesti zešílí a leží tam a umírá a kdepak šarlat, prostěradlo je černé a krev a hnis se mísí s výkaly, kdepak voňavý mech, tělo se rozkládá a zaživa hnije a každá vteřina se nekonečně vleče a smrt je na dohled, je vyhlížena, je žádána, ale vždy si dá pěkně na čas.

Viděl jsem jich až příliš. Jednoho, kterému prostřelili plíci a dvanáct dní trvalo, než se utopil ve vlastní krvi. Dalšího, co jej střela připravila o obě oči. Dalšího o ruku, dalšího o nohu, o prsty, o nos. Dalšího, co přežil, ale svou milou již pak neměl čím potěšit. Jednoho, co po ráně do hlavy přestal rozlišovat skutečnost od snu. Zažil jsem, když jeden zbloudilou střelou odpravil svého sekundanta a nejlepšího přítele. Svíral jsem rukama kluzkýma krví roztříštěnou artérii a snažil se zachytit prchající život. Držel jsem střeva visící z rány v břiše. Amputoval jsem příliš mnoho končetin. Sbíral ze země příliš mnoho zubů. Zatlačil příliš mnoho víček. Běžte pryč. Utečte. Čest nestojí za nic, běžte pryč. Utečte sám nebo s ní, běžte, běžte už, hned, do vedlejší vsi, do města nebo na druhý konec světa, to je jedno, spánembohem, běžte s mým požehnáním, nechci do vás řezat ani vás spravovat, zašívat ani převlékat do rubáše, jděte, prosím vás, jste přeci rozumný člověk...“

 

To bylo tak.

 

Šel tou cestou do kopce, stáčela se a vinula mezi poli a stoupala k remízku, svítalo a cítil, že v cestě jsou kameny, tlačily jej do podrážky, svítalo a už se začínalo dělat horko, v poledne bude jistě k zalknutí, v poledne, to je ale příliš daleko, v poledne nebo za sto let, oboje se teď zdálo být stejně nedosažitelné. Když stejnou cestou kráčel předevčírem s ní, šlo se mu lehce, tak lehce, jen úsměv a smích a letmo jí zavadit o ruku, ona se nechala a do kopce se jen letělo, ani ten žár nevadil, podél cesty se pásli koně, ržáli a přešlapovali, trhali hlavami a odháněli mouchy a vyhlíželi, až se slunce pohne a na pastvinu dosáhnou stromky svým stínem, oni dva šli vzhůru, kolem litinového kříže, kde kohosi kdysi snad srazil blesk, došli až na okraj remízku, kde si sedli na zem, těsně vedle sebe, náhodou, slunce zářilo, pálilo, až se vzduch chvěl a krev bušila ve spáncích, až se zdálo, že se musí vylít a dost možná že se nakonec také vylije.

 

Když procházel kolem křížku, jasně ji viděl, jak tam předevčírem seděla, slyšel, jak polekaně vykřikla, když jí přes bosý nárt přeběhla ještěrka a jak se pak rozesmála a slyšel, jak on se taky smál a pak byli až příliš blízko vedle sebe a pak už se nesmáli... Dlouho leželi a pak odněkud vytáhla jablko, velké a zelené, zakousla se do něj a nabízela mu taky, ale on nechtěl, nemohl myslet na jídlo, myslel na to, že nejsladčeji mu chutnala její šíje. Když pak odcházeli pryč, zpátky, tak moc si přál být tady co nejdříve zase, znovu, a tak tu tedy zase byl.

 

Tentokrát se mu ale nechvělo srdce, spíš cítil na jazyku žluč a v boku jej pálilo, jakoby v předtuše rány, která přijde, měla by přijít, musí přijít.

Všichni už byli na místě, takže jaké otálení, pokývnout na soka, jak se sluší, vybrat pistoli, až po vás, ano, je tu i doktor, kroutí hlavou, je bledý a tváří se, jako by on už schytal první ránu, prosím, dá se číst z jeho rtů, buďte rozumný, ale slyšet není nic, přítel mačká v ruce obálku, dostane ji ona, pro všechny případy, pár slov na rozloučenou, kdyby náhodou, kdyby náhodou, vskutku, kdyby náhodou co, ještě nikdy nestřílel z pistole.

 

Deset kroků a otočit se, paže s pistolí je napjatá, chvěje se, ale jen trochu, je horko a slunce skrz listí stromů nechává na košili kropenaté flíčky, černé, zatím žádný šarlat, až kapesník vyklouzne z prstů bude třeba zmáčknout spoušť, pistole je těžká, kapesník vlaje, vítr se do něj opírá, ale jen lehce, lehounce, je stále mezi prsty, prsty jsou taky kropenaté a najednou kapesník letí, prsty už jej nedrží, letí a vítr ho čechrá, letí a z opačné strany letí kulka, a otře se mu důvěrně, ale silně a rozhodně o krk, tak jako se mu o krk třela ona a teď už je slyšet i rána a oblak kouře a košile je kropenatá a už je to ten šarlat, tak se dočkal, i mechové lože tu čeká, je chladné, krev bublá v ústech a doktor přibíhá a je tak smutný, tolik smutný a mech chladí a zavírá se nad ním, až jej pohltí.

 

To...

 

Deset kroků a otočit se, paže s pistolí je napjatá, chvěje se, ale jen trochu, je horko a slunce skrz listí stromů nechává na košili kropenaté flíčky, černé, zatím žádný šarlat, až kapesník vyklouzne z prstů bude třeba zmáčknout spoušť a proč taky ne, ať tak nebo tak, dnes a tady se to vše vyřeší, ať tak nebo tak, kapesník teď určí, co bude dál, kapesník jej může osvobodit nebo zabít, bílý čtvereček látky s monogramem, pán jeho osudu, stále jej ještě svírají prsty, třeba jej budou svírat navždy a oni tady budou navždy stát a čekat, možná že tohle už navždy je, ale ne, nakonec letí, zavřít tedy oči a zmáčknout spoušť, rána vyšla, ale země je najednou nějak blízko, pád, z díry ve stehně prýští krev, šarlat, je hustá a je jí tolik, už přibíhá doktor, je bledý, prsty mu kloužou, rudé prsty, krvácení se snad podaří zastavit, ale ztratil hodně krve a kost je napadrť, bude rád, když přijde jenom o nohu, tohle je ještě slyšet a pak je ticho.

 

...bylo...

 

Deset kroků a otočit se, paže s pistolí je napjatá, chvěje se, ale jen trochu, je horko a slunce skrz listí stromů nechává na košili kropenaté flíčky, černé, zatím žádný šarlat, až kapesník vyklouzne z prstů bude třeba zmáčknout spoušť, rychle a jasně, někoho zabít, proč ne, účel světí prostředky, on mě chce zabít taky, tak co, i když o ni mu asi tolik nejde, ale sahat někomu na majetek, to je neodpustitelné, takže ruka se sice chvěje, ale míří pevně a jistě, na hruď, zabít někoho, to nic není, kapesník bere vítr, už opouští ruku, on si toho asi ještě nevšiml, takže zadržet dech a prásk, jen heknul a sbohem, už k němu běží doktor, zkouší tep a kroutí hlavou, zásah přímo do srdce, no co, byl to jeho nápad, teď jen zahodit pistoli do trávy, otřít pot z čela a co dál, odměna bude a bude sladká, někoho zabít, to nic není, je to jako skočit do ledové vody, chvíli se člověk přemáhá, ale pak hop, chvíle strachu a najednou je hotovo a pak přijde uvolnění a pak přijde radost, radost, když si uvědomí, že za pár hodin uslyší z kostela zvonit poledne.

 

...tak.

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.08.2019 08:14:28dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc líbilo. Popis souboje z různých pohledů má charakter filmových záběrů. T.

05.08.2019 22:05:50dát kritice tipKandelabr

Arcs: Já to vůbec nijak negativně neberu, naopak jsem rád za jasně formulovaný názor, díky za něj!

05.08.2019 20:28:19dát kritice tipArcs
hele, hlavne v dobrym, jsi frajer, projde ti vsechno, a ja obcas necham hubu, aby psala bez ladu a skladu pocity - jen tak z dobry nalady po dobrym cteni.
05.08.2019 13:37:33dát kritice tipKandelabr

Arcs: Tak se nezlob :) Mě ty kudrlinky občas baví, někdy mám pocit, že si text takovou ozdůbku zaslouží, ale chápu, že to každého za srdce nechytne. A rád bych věřil, že si nehraju se čtenářem, ale s textem a doufám, že čtenář na tu hru přistoupí a bude ho bavit. Že tohle je experiment, s tím souhlasím, chtěl jsem dát hrdinovi možnost různých konců (začátků) a tím si čtenář může vybrat, stanou se všechny a nestane se žádný a to mě na to bavilo.

Na to, že tě to posadí (nebo zvedne ze židle) nespoléhám.  To že bych mohl zkusit předvést víc si uvědomuju, ale slibovat nic nehodlám :)

Díky za čtení!

05.08.2019 13:12:58dát kritice tipArcs

pěkné, trochu mě to trhá - jak živě a tím silně, absolutně je to napsané - a jaký je to ve skutečnosti experiment, cuká mi v oku, že si se mnou zkušený autor hraje (ty formalistní kudrlinky), zlobím se na sebe, že se nechám (zase, no jo, je to Kandelábr), na něj (no jo, je...), ale říkám jo a tipuju. Napadá mě, že kádr jako Kandelábr by to měl dotáhnout ještě kousek dál, že na něj by ty nároky měly být vyšší a tady bych měl říct - to mi od tebe nestačí, házíš mi drobty, spolíháš, že se posadím, když předvedeš pokročilejší zde sloh... nevím, proč mě to napadá.

25.07.2019 09:18:10dát kritice tipKandelabr

K3: Díky za čtení. Jo o to trauma mi taky šlo, prohraješ i když zvítězíš...

Lakrov: Chápu, dlouhé věty mohou být obtížně stravitelné, je třeba, asi čtenář našel vhodné tempo čtení, což chápu, že každému nevyhovuje. Díky.

Gora: Chápu, první odstavec je trochu hnusný a citlivější žaludky nepotěší. Jsem rád, že se ti líbí ta skladba, nad tou jsem hodně přemýšlel. Celkově jsem chtěl trochu zaexperimentovat víc se skladbou povídky celkově a motivem repetice, ale rozumím, že výsledek nesedne každému a mnozí za tím uvidí jen manýru.

24.07.2019 21:32:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mne naopak první odstavec zaujal umně složenými větami, ale odrazoval obsahem... nejzajímavější mi připadá To bylo tak,  pak jsem hledala, ve kterém momentu psaní se jednotlivé části začnou od těch ostatních významově odlišovat a to už mne tolik nebavilo.

Je znát promyšlenost díla, líbí se mi i to rozdělení...

Jazykově velmi dobré a námět dost nevšední, tip určitě...

až kapesník vyklouzne z prstů bude třeba zmáčknout spoušť, - před bude čárka

24.07.2019 15:01:14dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Ty dlouhé věty, představující jakýsi proud myšlenek, v němž se několikrát po sobě opakuje totéž, se (mně) dost špatně čtou. Takže mohu říct, že mě zaujaly  hlavně úvodní dva odstavce, obsahující onen "skeptický pohled lékaře".  Dál tomu textu sice nelze upřít jakési napětí, spád, ale číst se (tedy mně)  moc nedá. Přeju lepší čtenáře.  

23.07.2019 15:43:23dát kritice tipK3
redaktor prózy

Líbí se mi ideogramické dělení, různé pohledy směřující v jeden bod. Samozřejmě by se dalo rozebrat více, neboť psát o tomhle tématu má z psychologického hlediska mnoho možností. Muselo být velmi traumatické jít do něčeho takového a vědět, že to vždycky skončí špatně, protože nezabiješ-li, budeš zabit...

23.07.2019 13:15:05dát kritice tipKandelabr

Janina6: Děkuji, čárky jsem opravil, ty mi fakt nejdou. A děkuju za čtení. Divný pocit je asi v pořádku :)

 

23.07.2019 12:57:32dát kritice tipJanina6

Zajímavé… několik paralelních rozuzlení? Četlo se jako obvykle skvěle. Líbí se mi styl, ta úžasná dlouhá souvětí působí přímo hypnoticky. Už proto bych se přimlouvala za „vypilování“ větné interpunkce:

nejhorší, co se může stát je to… (čárka za stát)

slunce zářilo, pálilo až se vzduch chvěl (čárka za pálilo)

slyšel jak polekaně vykřikla (čárka za slyšel)

tak moc si přál, být tady co nejdříve zase, znovu a tak tu tedy zase byl (čárka za „přál“ být nemá, chybí čárka za slovem „znovu“ – před „a tak“)

až kapesník vyklouzne z prstů bude třeba zmáčknout spoušť (čárka za „prstů“)

zavírá se nad ním až jej pohltí (čárka za „ním“)

zabít někoho to nic není (čárka za „někoho“)

A ještě mi v předposledním odstavci nesedí „prsty se mu kloužou“ – zrušila bych „se“: prsty mu kloužou.

Přestože doktor na začátku upozorňuje, že smrt je ve skutečnosti drsná a ošklivá, nakonec ten popis stejně vyznívá velice „elegantně“. Z toho mám trochu divný pocit.

23.07.2019 10:12:55dát kritice tipKandelabr

Fruhling: Asi už neodpustím, no :) Sekala jsem viděl kdysi dávno. Chápu jak to myslíš s tou syrovostí. Díky za čtení.

Zdenda: Poznámku se slavným autorem nechápu. Jinak chápu. Díky za komentář.

23.07.2019 09:21:48dát kritice tipZdenda
Napsany samozrejme hezky.
23.07.2019 09:21:24dát kritice tipZdenda
Jako kfyby byl autor slavnej... tak bych to treba videl jinak... ale takhle... mi... to... pripada samoucelny... neinspirovany... all surface.
23.07.2019 08:51:59dát kritice tipFruhling
Ze ty si Kandelabre neodpustis ty formalistni kudrlinky ala kurziva nebo rozdeleni to bylo tak.

Videl jsi Je treba zabít Sekala? Zaverecny souboj neni sice na pistole, ale pusobi o to vic syroveji a nestylizovane: to mi tady trochu vadí.

Jinak struktura prvni věty je ňuňu, a za zo ti musim dát tip.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.