Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
A potulní ptáci vydloubávají slunečnicím oči
datum / id24.07.2019 / 497717Vytisknout |
autorStargazer
kategoriePovídky
témaKaždodenní
zobrazeno242x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Apgrejdovaná povídka ze začátku května. Takže koho by obtěžovalo zjištění, že to čte podruhé, nechť tak nečiní a zdrží se připomínek. Díky :-) 

A potulní ptáci vydloubávají slunečnicím oči

Kruté slunce dusilo vyprahlou zemi. Přestával jsem věřit, že ještě někdy zaprší. Vyhaslé obličeje skomírajících slunečnic tupě zíraly jedním směrem. Kamsi do prázdna. Za svoji stádnost byly ponechány v polích a odsouzeny k pomalé záhubě, jež se dostaví už s prvními mrazíky. Zatím jim tu potulní ptáci vydloubávají oči.

Odpojil jsem děti od nabíječek a vyhnal je k rybníku. Není v něm už téměř voda, natož pak ryby, ale zatím se smutnými vrbami a rákosem obrostlá bahnitá jáma dá s trochou představivosti nazývat rybníkem. Zavrhl jsem svůj původní záměr stříhat hrozny a se zavřenýma očima usedl ve stínu borovic. Bezčasí - vzácná přítomná chvíle, kdy neexistuje minulost ani budoucnost. Jen zvuky a vjemy. A lidská mysl se prolne s vesmírem.

Opojení však trvalo pouhých pár minut. Blažené ticho rozerval na cucky řetěz motorové pily, který se někde blízko zbaběle zahryzl do nevinného kusu dřeva. S trpkostí jsem se rozhlédl po domech na protilehlé stráni. Obstarožní ženská tančí po parapetu a okenními tabulemi po mně hází prasátka. Vedle někdo startuje sekačku. Fakt je nutné mít na svátky vyleštěná okna? A proč musí být nedělní oběd na stole přesně ve dvanáct? Chlap v monterkách brousí fričkou schody od hřbitova. Divím se, že to mrtví vydrží. A nezapomeň uklidit ten chlév, kde žiješ - co kdyby někdo zazvonil! Večer za odměnu seriál.

Kolem obcházelo strašidlo stereotypu. Nikde žádná poezie - nikde žádný život. Až z toho člověku bylo smutno. Pochopil jsem, že lidé v zaběhlých rituálech ukrývají sami před sebou prázdnotu svých životů, které neumí naplnit jinak než materiálnem. Trochu se bojím, že bez saka a kravaty mě už ani nepohřbí. Tehdy jsem se rozhodl, že nikdy nezestárnu.

Skrze stádo ovcí se ke mně od rybníka blížila ohradou postava. Až byla na dohled, rozeznal jsem, že je to mladá žena v džínové bundě s kapucí a mohutnou krosnou na zádech.

„Slečno, nechci vás děsit, ale mezi těmi ovcemi je i beran. Není asi úplně bezpečné se tamtudy procházet. Navíc se ta ohrada dá snadno obejít,“ pokusil jsem se neznámou varovat.

„A nebylo by škoda jít předem vyznačenou, prošlapanou cestou?“ odpověděla dívka pohotově a koutky úst se jí roztáhly do nevinného úsměvu.

„No, jak myslíte, ale stejně bych si raději dával pozor,“ nesdílel jsem teda ani trochu její nadšení, pevně rozhodnut se setkání s běsnícím zvířetem vyhnout.

„Nenechám si přece ujít to dobrodružství, že mě začne nahánět rozzuřený beran. Neměl byste něco k pití?“ požádala mě příjemným hlasem. Měla fialově podbarvené konečky vlasů a nápadně velké hnědé oči. Když jsem jí podával džbán s vodou, všiml jsem si, že má na krku vytetovaného vlka.

„Kam máte namířeno?“ snažil jsem se decentně navázat rozhovor. 

„Vždycky jsem snila o Nepálu,“ špitla usrkávajíc doušky chladné vody. „Takže asi tam, ještě nejsem rozhodnutá. Chcete se připojit?“

Zaskočila mě tak spontánně vyslovenou otázkou. Uvědomil jsem si, že to vždycky bylo někde uvnitř mě, ta touha všeho nechat, sbalit spacák a pár knih a ze dne na den, z minuty na minutu zmizet někam na druhý konec světa. Vystoupit ze své komfortní zóny. Někam do lesů, do hor, do pustiny. „Nemůžu, mám tady ještě nějakou práci kolem domu,“ až jsem se zastyděl, jak pohotově jsem zalhal. Vždycky nejvíc lžeme sami sobě. „A u rybníka čekají děti. Nemůžu si dovolit jen tak narychlo zmizet. Copak vás doma nic nedrží?“

„Spousta věcí. Vždycky něco opouštíte, ale když už se mi v hlavě jednou ten nápad zrodil, tak ho přece nemůžu neuskutečnit. Nechci až do konce života každé ráno plivat krev ve sprchovém koutě. A já jsem odmalička snila o Nepálu,“ pohodila svůdně fialovým přelivem.

„Ale i tak, vůbec se nebojíte, že vás za nějaký čas přece jen začne mrzet to všechno, co jste nechala za sebou?“ zkoušel jsem najít slabé místo v jejím lákavém pojetí světa. 

„Bolest člověk unese, horší je to s touhou. Když se rozhodnete vyrazit na pouť, někde hluboko uvnitř se stanete nesmrtelným. Ten stereotyp tady - to jde všechno proti mně. Na jaře jsem si dole u rybníka natrhala fialky a zjistila, že mi nevoní tak, jako mi vonívaly dřív. Pochopila jsem, že musím pryč,“ nasadila krosnu na ramena a šla si svou cestou.

Pozoroval jsem ji ještě dlouho, dokud její silueta definitivně nezmizela za obzorem. Přesto tam na horizontu, kde se mi ztratila z dohledu, jako by po ní něco zůstalo. Prchavý mlžný opar. Vyrazil jsem se tam podívat. Na křižovatce se tyčil ze staré ztrouchnivělé lípy vytesaný rozcestník. Nevím, kde se tam vzal, možná jsem si ho jen nikdy předtím nevšiml. Stálo na něm: Káthmándú 7423 km, Santiago de Compostela 2531 km, Teotihuacán 9986 km, Domov 365 m. Posadil jsem se na zem, opřel se zády o rozcestník, zavřel oči a pohroužil se do sebe. Zdál se mi podivný sen. Pobíhal jsem stepí po náhorní plošině někde v Indii a zapaloval ovce.

Navečer v přírodě zase všechno utichlo. Krajinou se nesl zpěv ptáků. Během odpoledne se slunečnice otočily o sto osmdesát stupňů. Všechny do jedné. Žádná nevybočila z řady. Teď měly sklopené hlavy, skoro jako by něčeho litovaly. Vrátil jsem se na zahradu a dal se do stříhání hroznů. Hroznů hněvu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.08.2019 01:06:00dát kritice tipCalifornia Memory

Technicky vzato nevím. Ideální by bylo, kdyby byla za dílem možnost epilogu nebo komentu autora. Na rozkliknutí třeba. Jako nepovinně.  Kdo by chtěl, mohl by si to přečíst. To se nedá vynutit. Ale každý by si měl uvědomit, že fakt na ostatní svým textem působí a ten text nějak rezonuje ve Vesmíru. Nechává stopu a zde je to přístupné komukoli.

15.08.2019 22:24:46dát kritice tipLuzz

CM, omlouvám se za neposlání avíza, zapomněla jsem, fakt.

ale - já teda pořád nevím... nějak si to ani technicky nedovedu moc představit, má snad být třeba v úvodu něco jako "pozor, text obsahuje podvratné myšlenky"?

nechci dělat ze čtenáře úplný pitomce, co si text neumí přebrat.

 

15.08.2019 15:57:33dát kritice tipCalifornia Memory

Luzz - cítím to tak. Kolikrát, když otevřu něco současnýho, co nám třeba předhodili v porotě Škvoreckýho, že to máme hodnotit... a tam způlky zoofilní pindy... Tak jako sorry. Začala jsem být fakt přísná. Ber to jako mou osobní potřebu. Ano, uvítala bych komenty autora v prozaických knihách. A posílej avi, když reaguješ, našla jsem to náhodou.

15.08.2019 09:17:02dát kritice tipStargazer

Luzz, díky moc za opětovné a podrobné čtení. Myslím, že Tvůj velmi dobrý postřeh je v tom, že druhá postava dívky o ničem nepochybuje. Ani jsem si to zprvu neuvědomil. Tam jsem možná udělal chybu - mohla být více rozvinutá. Na druhou stranu ONA je víceméně jen ukazatelem směru, impulzem, symbolem změny. Nevím.

A ta věta o bolesti...  Zase, máš pravdu, že vznikla už na samém počátku tvorby textu... Ale já ji tam prostě chci :-) Ještě jednou díky za Tvůj čas strávený nad touhle povídkou.

14.08.2019 23:12:57dát kritice tipLuzz

je to o něco lepší než ta první verze, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že to bylo psáno jen kvůli té větě - bolest člověk unese atd.

asi se budu trochu opakovat, možná něco přidám - jako miniatura proč ne... a ani mi to nepřijde nijak černobílý, jak jsem zahlédla v komentářích... hlavně ta postava vypravěče - chce, ale zároveň nechce... mmch myslím, že i ta holka si občas představuje, jaké by to bylo neodejít... jen to tady není explicitně řečeno a vlastně ani nazančeno, což je trochu škoda... kdyby však bylo, tak by to posunulo text o hodně dopředu... protože asi neznám člověka, co by někdy nelitoval některých svých rozhodnutí... většina mívá aspoň občas takový coby kdyby stavy... a pokud někdo říká, že ne, tak kecá :)

 

a jen malá poznámka ke komentu California M 30.07.2019 09:21:02

"fandění... asi by bylo dobrý tedy ho sdělit prostřednictvím názoru autora v té povídce, nenechat to jen na té dívce a muži..."

- asi to nechápu... ale pokud třeba píšu např. v ich formě povídku o alkoholičce nebo fetačce, která ve svým jednání nevidí problém, navíc je třeba docela úspěšná a podobně, jsem tedy zodpovědná za potenciální (mladé) čtenáře, kteří si mohou vzít špatný příklad? to mi přijde jako naprostá kokotina, s prominutím.

nebo má být snad za podobnou povídkou douška, která vysvětlí, že "alkohol je špatný a drogy taky", aby náhodou nedošlo k šíření podvratných názorů? anebo naopak v té doušce zmíním, že se ztotožňuji s názorem té alkoholičky, jen tak pro jistotu, aby lidi věděli, co je autor zač?

 

(pardon autore, nějak mi to nedalo)

 

02.08.2019 13:54:21dát kritice tipStargazer

Janino6, myslím, že těch změn je tam relativně dost. Celý úvod je předělaný. Díky za opětovnoui četbu.

02.08.2019 09:52:39dát kritice tipJanina6

Jo, i podruhé se mi to četlo dobře a líbilo se mi všechno, kromě toho zjednodušujícího "poselství" v rozhovoru... Jen se zeptám, kromě názvu jsi dělal ještě nějaké větší změny? připadá mi to v podstatě stejné, ale nevím, jestli už jen nemám špatnou paměť :-)

30.07.2019 13:35:39dát kritice tipCalifornia Memory

anebo :)  jasně, dyť jo. 

taky se mi líbilo, jak je to napsaný. jen to poselství mě dráždí.

30.07.2019 13:09:57dát kritice tipStargazer

Možná má jednoduše jen někdo jiný názor... aniž by musel být založen na nějakém přátelství.

30.07.2019 12:42:25dát kritice tipCalifornia Memory

aha, promiň, nepodívala jsem se znovu do prologu.

s tou pomocí - zdála se mi kritika Lakrov moc kladná, napadlo mě, jestli nejste přátelé. Anebo jsou redaktoři prózy hodnější než bývali, dlouho jsem tu nebyla :)

30.07.2019 10:03:31dát kritice tipStargazer

Nerozumím na jakou pomoc...

V anotaci je to uvedeno. Povídku jsem prakticky nedokončenou vložil v původní verzi někdy v květnu s tím, že mě zajímají názory zdejších komentátorů. Následně jsem si ji dotvořil a v hotové podobě vložil znovu.

30.07.2019 09:22:28dát kritice tipCalifornia Memory

Lakrov - přispěcháno na pomoc? :)

jedná se o reedici - vyrozuměla jsem dobře?

30.07.2019 09:21:02dát kritice tipCalifornia Memory

Stargazer - napsala jsem případnou mládež, nevím jestli tady nějaká je :)

fandění chápu, asi by bylo dobrý tedy ho sdělit prostřednictvím názoru autora v té povídce, nenechat to jen na té dívce a muži, ta zodpovědnost dnešním blogerům dost chybí. U básní ji tolik nepostrádám, u prózy ano.

27.07.2019 12:50:36dát kritice tipStargazer

Díky, Lakrove, za opětovné čtení. Toho si cením.

26.07.2019 14:51:17dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 ...Odpojil jsem děti od nabíječek a vyhnal je... Jo, tuhle větu si pamatuju.  Slovo ...frička... v předchozí verzi tuším nebylo.  I tuhle větu ...Bolest člověk unese, horší je to s touhou... si pamatuju --  tuším, že se tak ta povídka tehdy jmenovala.  Strašidelné, kouzlené, krásné.  Ten nový název je hororově poetický.  Tip.  

25.07.2019 17:52:58dát kritice tipStargazer

CM, tak fajn. Možná autor ve chvíli, kdy to psal, fandil podvědomě spíše dívce. Snad tím nebyla zdejší mládež příliš rozložena...

25.07.2019 17:32:49dát kritice tipCalifornia Memory

Zamyšlení? Co to kecáš? Dívka odchází směr Himálaj a muž v agresi stříhá hrozny. Je tam podsunuto, že žena udělala líp.

Zamyšlení jsem nezaznamenala. Jen rozkladný vzorec pro případnou mládež, která by si to tu přečetla. Ale chytlavě napsané. Zamysli se víc o čem píšeš. Jsi zodpovědný za to, co tady po tobě zůstane. 

25.07.2019 17:27:11dát kritice tipStargazer

sirupe a lišaji, asi to nemusí být hned odchod ze země, jak je v povídce naznačeno. Někdy stačí jen odchod od něčeho někam (za něčím jiným). Díky za Tvůj čas, který povídce věnovals. 

25.07.2019 17:24:50dát kritice tipStargazer

California Memory, díky za podrobný rozbor. Ta povídka nedává rozřešení, je to jen o zamyšlení nad těmito pojmy: rituály, stereotyp, řád, nespoutanost, odchod... jak říkáš, ta míra všeho je u každého jiná a každý si musí najít odpovědi sám v sobě...      

25.07.2019 16:12:08dát kritice tipsirup a lišaj

jj - odchod ze země je divný. Jsem ráda, že máti našla sebe i cestu zpět. U jejįho muže už je to jiné. Co by Angličan vyrůstající v internátní škole v Nepálu, jelikož rodina žila v Indii od dob Východoindické společnosti, měl už kosmopolitní základ. Bráchu má v Jižní Americe a ségra založila rodinu v New Yorku. Takže nějaká vesnice 20 min from Prague je pro něj naprosto cajk ;)

25.07.2019 15:32:35dát kritice tipCalifornia Memory

Tak trochu jo a tak trochu ne. Hezky se četlo, ale je to moc prvoplánovité, moc černobílé moc kontrastní. Takové nevyzrálé nějaké. Jako když mi bylo dvacet, tak asi. Odvázaná, možná mírně trhlá žena v kombinaci se zodpovědným otcem rodiny. Přehozené energie, jak typické pro tuhle zemi.  

Rituály mohou být přece i fajn. Řád člověk ve vyšším věku také ocení. Oběd ve 12 přesně v neděli - proč ne? Pro někoho možná nuda, ale upřímně - když nevím, v kolik se bude jíst, když se to týká víc lidí, tak vzniká chaos. Když jsem sama, je to něco jiného, mohu měnit dle potřeby.

Otec je mi zde velice sympatický. Ví co chce. A ví kam patří.

Žena je rozháraná, znejisťuje svoje okolí svými podvratnými názory a vůbec si neuvědomuje jejich dopad. Komu tím prospěje, co?

Stereotyp je spornej. Některým lidem může vyhovovat. A jeho míra je pro různé typy lidí jiná. Je třeba to řešit společně, hledat kompromisy. 

Odchod ze země/zemí původu mě obecně děsí. Ztráta kořenů - do toho šli kdysi jen ostrakizovaná individua. Není to přirozené, je tam něco psychicky špatně.

25.07.2019 14:51:57dát kritice tipStargazer

Děvče z lesa, díky Ti za přečtení a za komentář.

25.07.2019 14:50:31dát kritice tipStargazer

Dík, že mi to sem píšeš :-)

24.07.2019 23:31:08dát kritice tipdievča z lesa
mať na skok rozcestník z tvojej poviedky, dopriala by som si pocit, že jestvujem pri križovatke dôležitých ciest ... slnečnice navzdory páľave, by mi v každom okamihu dňa naznačovali správny smer k vysnívaním miestam ... s dievčaťom miznúcim za kopcom vyprcháva ilúzia potreby reálne vykročiť a dosiahnuť cieľ... v obyčajnom pokojnom strihaní viniča môžu byť skryté všetky tajomstvá života ... alebo je to všetko celkom ináč ... vďaka za príjemné čítanie


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Některé komentáře byly označeny jako mimo téma a přesunuty sem.