Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

A potulní ptáci vydloubávají slunečnicím oči

24. 07. 2019
6
25
1255
Autor
Stargazer

Apgrejdovaná povídka ze začátku května. Takže koho by obtěžovalo zjištění, že to čte podruhé, nechť tak nečiní a zdrží se připomínek. Díky :-) 

Kruté slunce dusilo vyprahlou zemi. Přestával jsem věřit, že ještě někdy zaprší. Vyhaslé obličeje skomírajících slunečnic tupě zíraly jedním směrem. Kamsi do prázdna. Za svoji stádnost byly ponechány v polích a odsouzeny k pomalé záhubě, jež se dostaví už s prvními mrazíky. Zatím jim tu potulní ptáci vydloubávají oči.

Odpojil jsem děti od nabíječek a vyhnal je k rybníku. Není v něm už téměř voda, natož pak ryby, ale zatím se smutnými vrbami a rákosem obrostlá bahnitá jáma dá s trochou představivosti nazývat rybníkem. Zavrhl jsem svůj původní záměr stříhat hrozny a se zavřenýma očima usedl ve stínu borovic. Bezčasí - vzácná přítomná chvíle, kdy neexistuje minulost ani budoucnost. Jen zvuky a vjemy. A lidská mysl se prolne s vesmírem.

Opojení však trvalo pouhých pár minut. Blažené ticho rozerval na cucky řetěz motorové pily, který se někde blízko zbaběle zahryzl do nevinného kusu dřeva. S trpkostí jsem se rozhlédl po domech na protilehlé stráni. Obstarožní ženská tančí po parapetu a okenními tabulemi po mně hází prasátka. Vedle někdo startuje sekačku. Fakt je nutné mít na svátky vyleštěná okna? A proč musí být nedělní oběd na stole přesně ve dvanáct? Chlap v monterkách brousí fričkou schody od hřbitova. Divím se, že to mrtví vydrží. A nezapomeň uklidit ten chlév, kde žiješ - co kdyby někdo zazvonil! Večer za odměnu seriál.

Kolem obcházelo strašidlo stereotypu. Nikde žádná poezie - nikde žádný život. Až z toho člověku bylo smutno. Pochopil jsem, že lidé v zaběhlých rituálech ukrývají sami před sebou prázdnotu svých životů, které neumí naplnit jinak než materiálnem. Trochu se bojím, že bez saka a kravaty mě už ani nepohřbí. Tehdy jsem se rozhodl, že nikdy nezestárnu.

Skrze stádo ovcí se ke mně od rybníka blížila ohradou postava. Až byla na dohled, rozeznal jsem, že je to mladá žena v džínové bundě s kapucí a mohutnou krosnou na zádech.

„Slečno, nechci vás děsit, ale mezi těmi ovcemi je i beran. Není asi úplně bezpečné se tamtudy procházet. Navíc se ta ohrada dá snadno obejít,“ pokusil jsem se neznámou varovat.

„A nebylo by škoda jít předem vyznačenou, prošlapanou cestou?“ odpověděla dívka pohotově a koutky úst se jí roztáhly do nevinného úsměvu.

„No, jak myslíte, ale stejně bych si raději dával pozor,“ nesdílel jsem teda ani trochu její nadšení, pevně rozhodnut se setkání s běsnícím zvířetem vyhnout.

„Nenechám si přece ujít to dobrodružství, že mě začne nahánět rozzuřený beran. Neměl byste něco k pití?“ požádala mě příjemným hlasem. Měla fialově podbarvené konečky vlasů a nápadně velké hnědé oči. Když jsem jí podával džbán s vodou, všiml jsem si, že má na krku vytetovaného vlka.

„Kam máte namířeno?“ snažil jsem se decentně navázat rozhovor. 

„Vždycky jsem snila o Nepálu,“ špitla usrkávajíc doušky chladné vody. „Takže asi tam, ještě nejsem rozhodnutá. Chcete se připojit?“

Zaskočila mě tak spontánně vyslovenou otázkou. Uvědomil jsem si, že to vždycky bylo někde uvnitř mě, ta touha všeho nechat, sbalit spacák a pár knih a ze dne na den, z minuty na minutu zmizet někam na druhý konec světa. Vystoupit ze své komfortní zóny. Někam do lesů, do hor, do pustiny. „Nemůžu, mám tady ještě nějakou práci kolem domu,“ až jsem se zastyděl, jak pohotově jsem zalhal. Vždycky nejvíc lžeme sami sobě. „A u rybníka čekají děti. Nemůžu si dovolit jen tak narychlo zmizet. Copak vás doma nic nedrží?“

„Spousta věcí. Vždycky něco opouštíte, ale když už se mi v hlavě jednou ten nápad zrodil, tak ho přece nemůžu neuskutečnit. Nechci až do konce života každé ráno plivat krev ve sprchovém koutě. A já jsem odmalička snila o Nepálu,“ pohodila svůdně fialovým přelivem.

„Ale i tak, vůbec se nebojíte, že vás za nějaký čas přece jen začne mrzet to všechno, co jste nechala za sebou?“ zkoušel jsem najít slabé místo v jejím lákavém pojetí světa. 

„Bolest člověk unese, horší je to s touhou. Když se rozhodnete vyrazit na pouť, někde hluboko uvnitř se stanete nesmrtelným. Ten stereotyp tady - to jde všechno proti mně. Na jaře jsem si dole u rybníka natrhala fialky a zjistila, že mi nevoní tak, jako mi vonívaly dřív. Pochopila jsem, že musím pryč,“ nasadila krosnu na ramena a šla si svou cestou.

Pozoroval jsem ji ještě dlouho, dokud její silueta definitivně nezmizela za obzorem. Přesto tam na horizontu, kde se mi ztratila z dohledu, jako by po ní něco zůstalo. Prchavý mlžný opar. Vyrazil jsem se tam podívat. Na křižovatce se tyčil ze staré ztrouchnivělé lípy vytesaný rozcestník. Nevím, kde se tam vzal, možná jsem si ho jen nikdy předtím nevšiml. Stálo na něm: Káthmándú 7423 km, Santiago de Compostela 2531 km, Teotihuacán 9986 km, Domov 365 m. Posadil jsem se na zem, opřel se zády o rozcestník, zavřel oči a pohroužil se do sebe. Zdál se mi podivný sen. Pobíhal jsem stepí po náhorní plošině někde v Indii a zapaloval ovce.

Navečer v přírodě zase všechno utichlo. Krajinou se nesl zpěv ptáků. Během odpoledne se slunečnice otočily o sto osmdesát stupňů. Všechny do jedné. Žádná nevybočila z řady. Teď měly sklopené hlavy, skoro jako by něčeho litovaly. Vrátil jsem se na zahradu a dal se do stříhání hroznů. Hroznů hněvu.


25 názorů

Luzz
15. 08. 2019
Dát tip

CM, omlouvám se za neposlání avíza, zapomněla jsem, fakt.

ale - já teda pořád nevím... nějak si to ani technicky nedovedu moc představit, má snad být třeba v úvodu něco jako "pozor, text obsahuje podvratné myšlenky"?

nechci dělat ze čtenáře úplný pitomce, co si text neumí přebrat.

 


Stargazer
15. 08. 2019
Dát tip

Luzz, díky moc za opětovné a podrobné čtení. Myslím, že Tvůj velmi dobrý postřeh je v tom, že druhá postava dívky o ničem nepochybuje. Ani jsem si to zprvu neuvědomil. Tam jsem možná udělal chybu - mohla být více rozvinutá. Na druhou stranu ONA je víceméně jen ukazatelem směru, impulzem, symbolem změny. Nevím.

A ta věta o bolesti...  Zase, máš pravdu, že vznikla už na samém počátku tvorby textu... Ale já ji tam prostě chci :-) Ještě jednou díky za Tvůj čas strávený nad touhle povídkou.


Luzz
14. 08. 2019
Dát tip

je to o něco lepší než ta první verze, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že to bylo psáno jen kvůli té větě - bolest člověk unese atd.

asi se budu trochu opakovat, možná něco přidám - jako miniatura proč ne... a ani mi to nepřijde nijak černobílý, jak jsem zahlédla v komentářích... hlavně ta postava vypravěče - chce, ale zároveň nechce... mmch myslím, že i ta holka si občas představuje, jaké by to bylo neodejít... jen to tady není explicitně řečeno a vlastně ani nazančeno, což je trochu škoda... kdyby však bylo, tak by to posunulo text o hodně dopředu... protože asi neznám člověka, co by někdy nelitoval některých svých rozhodnutí... většina mívá aspoň občas takový coby kdyby stavy... a pokud někdo říká, že ne, tak kecá :)

 

a jen malá poznámka ke komentu California M 30.07.2019 09:21:02

"fandění... asi by bylo dobrý tedy ho sdělit prostřednictvím názoru autora v té povídce, nenechat to jen na té dívce a muži..."

- asi to nechápu... ale pokud třeba píšu např. v ich formě povídku o alkoholičce nebo fetačce, která ve svým jednání nevidí problém, navíc je třeba docela úspěšná a podobně, jsem tedy zodpovědná za potenciální (mladé) čtenáře, kteří si mohou vzít špatný příklad? to mi přijde jako naprostá kokotina, s prominutím.

nebo má být snad za podobnou povídkou douška, která vysvětlí, že "alkohol je špatný a drogy taky", aby náhodou nedošlo k šíření podvratných názorů? anebo naopak v té doušce zmíním, že se ztotožňuji s názorem té alkoholičky, jen tak pro jistotu, aby lidi věděli, co je autor zač?

 

(pardon autore, nějak mi to nedalo)

 


Stargazer
02. 08. 2019
Dát tip

Janino6, myslím, že těch změn je tam relativně dost. Celý úvod je předělaný. Díky za opětovnoui četbu.


Janina6
02. 08. 2019
Dát tip

Jo, i podruhé se mi to četlo dobře a líbilo se mi všechno, kromě toho zjednodušujícího "poselství" v rozhovoru... Jen se zeptám, kromě názvu jsi dělal ještě nějaké větší změny? připadá mi to v podstatě stejné, ale nevím, jestli už jen nemám špatnou paměť :-)


Stargazer
30. 07. 2019
Dát tip

Možná má jednoduše jen někdo jiný názor... aniž by musel být založen na nějakém přátelství.


Stargazer
30. 07. 2019
Dát tip

Nerozumím na jakou pomoc...

V anotaci je to uvedeno. Povídku jsem prakticky nedokončenou vložil v původní verzi někdy v květnu s tím, že mě zajímají názory zdejších komentátorů. Následně jsem si ji dotvořil a v hotové podobě vložil znovu.


Stargazer
27. 07. 2019
Dát tip

Díky, Lakrove, za opětovné čtení. Toho si cením.


Lakrov
26. 07. 2019
Dát tip

 ...Odpojil jsem děti od nabíječek a vyhnal je... Jo, tuhle větu si pamatuju.  Slovo ...frička... v předchozí verzi tuším nebylo.  I tuhle větu ...Bolest člověk unese, horší je to s touhou... si pamatuju --  tuším, že se tak ta povídka tehdy jmenovala.  Strašidelné, kouzlené, krásné.  Ten nový název je hororově poetický.  Tip.  


Stargazer
25. 07. 2019
Dát tip

CM, tak fajn. Možná autor ve chvíli, kdy to psal, fandil podvědomě spíše dívce. Snad tím nebyla zdejší mládež příliš rozložena...


Stargazer
25. 07. 2019
Dát tip

sirupe a lišaji, asi to nemusí být hned odchod ze země, jak je v povídce naznačeno. Někdy stačí jen odchod od něčeho někam (za něčím jiným). Díky za Tvůj čas, který povídce věnovals. 


Stargazer
25. 07. 2019
Dát tip

California Memory, díky za podrobný rozbor. Ta povídka nedává rozřešení, je to jen o zamyšlení nad těmito pojmy: rituály, stereotyp, řád, nespoutanost, odchod... jak říkáš, ta míra všeho je u každého jiná a každý si musí najít odpovědi sám v sobě...      


Stargazer
25. 07. 2019
Dát tip

Děvče z lesa, díky Ti za přečtení a za komentář.


Stargazer
25. 07. 2019
Dát tip

Dík, že mi to sem píšeš :-)


mať na skok rozcestník z tvojej poviedky, dopriala by som si pocit, že jestvujem pri križovatke dôležitých ciest ... slnečnice navzdory páľave, by mi v každom okamihu dňa naznačovali správny smer k vysnívaním miestam ... s dievčaťom miznúcim za kopcom vyprcháva ilúzia potreby reálne vykročiť a dosiahnuť cieľ... v obyčajnom pokojnom strihaní viniča môžu byť skryté všetky tajomstvá života ... alebo je to všetko celkom ináč ... vďaka za príjemné čítanie

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru