Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Ranní spoj
datum / id24.07.2019 / 497725Vytisknout |
autorDorazilka
kategoriePovídky
témaRomantické
zobrazeno150x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Ranní spoj

Zastávka Roupice. Natáhl jsem krk a vyhlížel jsem tu andělskou tvář. Nastoupí do vlaku. Přisedne si ke mě. Řekne mi, že mě každý den vidí ve vlaku, že se do mě zamilovala a že mě chce poznat víc. Zbavil jsem se té představy potřesením hlavou. Nastoupila do vlaku. Ale pohledem o mě ani nezavadila, sedla si na druhý konec vagónu a začetla se do knížky. Povzdechl jsem si a vyhlédl z okna. Tak třeba zítra Andělská tvářičko.

Každý den jsem vstával o půl hodiny dřív a jezdil dřívějším vlakem jen pro těch pár minut, kdy jsem ji mohl vidět. Vlak se postupně plnil, ale já si vždycky mezi lidmi našel skulinku, kterou jsem Andělskou tvářičku pozoroval. Dubová Lhota. Sbohem Andělská tvářičko, nezapomeň si zítra uvědomit, že mě miluješ! Ještě jedna zastávka a budu v Olomouci. Pak ve škole. Hvězdička zacházela za obzor a mě čekal další nudný šedý den.

Najednou ve mě vzkypěl vztek. Každý den jsem tak blízko nádherné bytosti, ale připadám si od ní na světelné roky vzdálený. Popadl jsem své věci a na poslední chvíli jsem vyskočil z vagónu. Andělská tvářička právě tančila po chodníku pár metrů přede mnou. Odhalím tvá tajemství Zlodějko srdcí a duší! Náhle se zastavila a prudce otočila. Rozběhla se zpět k nádraží, proběhla kolem mě a já ztuhl na místě, když mě na nose polechtal její svůdný parfém. Ohlédl jsem se po ní právě ve chvíli, kdy mizela v nádražní budově.

Překvapeně jsem zamrkal a uvědomil si, že jsem v úplně cizí vesnici. Loudavě jsem se vydal zpět k nádraží. Oči jsem nespouštěl ze dveří vedoucích do staré nádražní budovy. Ale Andělskou tvářičku jsem z nich vycházet neviděl.

Další den měla Andělská tvářička opět zpátky svou knížku. Starostlivě si ji tiskla k hrudi jako matka nemluvně. Vypadala dnes jinak. Jako by jí chyběla část jejího jasu a krásy. Byla ještě víc duchem nepřítomná než obvykle. Co ti udělali Andělská tvářičko? A kdo?

Dnes jsem byl rozhodnutý neztratit ji z očí. Bylo mi jedno, že znovu nepůjdu do školy. Už jsem úplně zapomněl, jak jsem včera kvůli ní proseděl celý den na zaprášeném nádraží Dubové Lhoty. Seděl jsem tam až do setmění, ale vyjít ven jsem ji neviděl. Jen světlo v kanceláři a dva stíny míhající se za oknem. V duchu jsem se jí omluvil za to, že jsem tam nevydržel čekat déle a odjel jsem posledním vlakem domů.

Dnes tě však neopustím Andělská tvářičko! Sledoval jsem ji opatrně a z povzdálí, abych ji nevyplašil a ona se nerozplynula na slunci jako sladký sen. Nechal jsem se vést jejími ladnými kroky až na prašnou cestu mezi poli. Mířila ke staré budově, ošklivé jako vrásčitá stařena. Zašla dovnitř a já si zde najednou připadal nepatřičně. Ztratil jsem z dohledu její světlo a tmy jsem se bál. Kolem mě procházely ženy v monterkách a šátcích. Mířily na pole opečovávat jeho úrodné hroudy svými mozolnatými prsty. Rozhlížel jsem se kolem a najednou jsem zmrzl na místě. Andělská tvářičko! V dlouhých hedvábných loknách měla přilepené hliněné vetřelce. Zář její hladké pokožky byla ztlumena snad veškerou špínou světa. Její ruce, tak často hladící sametové stránky knih, se teď hrabaly v zemi. 

Zachytila můj pohled a postavila se. V monterkách a zamazaném tílku nepůsobily její křivky vůbec ladně a elegantně, ale vulgárně a vyzývavě. ,,Něco chceš?" vycenila na mě žluté zuby ve zběsilém šklebu. Její chraplavý hlas prozrazoval noci probrečené nad nešťastným osudem. Tón, jakým to řekla, vypovídal o drzosti a pokleslé morálce. 

Najednou jsem měl před sebou celý obraz. Poznání mě udeřilo takovou silou, že jsem o krok ucouvl. A pak ještě o jeden. Nakonec jsem se otočil a utíkal jsem zpět k nádraží. Cestou mě doprovázel děsivý sbor chraplavého smíchu. 

Od té chvíle jsem vlakem v 5:40 už nikdy nejezdil. 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.08.2019 09:51:03dát kritice tipArcs
to je zakonitost prvnich lasek - milujeme svuj andelsky obraz a musime byt probuzeni skutecnosti, tomu se nijak nedivim. Urazi me jen, jak povrchnr to autor podava (ze je nevypsany je zrejme) - ani se sakra nezamysli, jak se to jako stalo, podava to jako ciste vnejsi, objektivni vec. No, nejspis si to bude muset jeste parkrat zopakovat, aby to doslo, aby si uvedomil, co je jeho obraz a co ti druzi kolem.
28.07.2019 22:46:22dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Obsahově text působí, jako by ho napsal středoškolák či dokonce poprvé zamilovaný, zahleděný patnáctiletý kluk. Nic proti tomu, ta exprese v popisu tvářičky na záhonech je odpovídající věku autora v pubertě a úvaha o tom, že  zemědělská pracovnice může být stejně povolána k četbě knih jako kdokoliv jiný je v tomto kontextu zbytečná. Pokud přijmu domněnku, že jde o příběh prvně zamilovaného, pak ho lze přijat, pokud je autorovi více než 18 let, pak naopak expresi o chraplavém hlasu a pokleslé morálce přijat nelze.

Text nese známky jisté nevypsanosti a nebo ukvapeného zveřejnění. Snad v každém odstavečku by se sloh dal vylepšit, kultivovat.

Předposlední odstavec je vůbec nejslabším místem textu, protože jsou zde naznačeny nějaké osudové zvraty, pláči, přičemž nic konkrétního, a naopak je zde rozpor - pláč nad nešťastným osudem a namísto náznaku porozumění tvrdý odsudek - drzost a pokleslá morálka.

Celkově bych řekl, že dobře míněný pokus zobrazit zážitek i způsob myšlení v předpolí dospělosti, avšak polovičatě zpracovaný. Pochválil bych, že přes stylistické nedostatky má text spád a je oproštěn od banálních popisů.

26.07.2019 20:53:46dát kritice tipK3
redaktor prózy

Mám na to podobný názor jako Zdenda. Práce je tu braná jako něco potupného, natož práce v zemědělství.Skutečnost je ale přesně opačná. Každá manuální práce je ušlehtilá. Natož práce se zemí. Vadil mi i příliš kladený důraz na andělskou tvářičku a její opakování.

26.07.2019 14:51:15dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Zpočátku to působí skoro pohádkově a konec je naopak hororový.  Z pohádky do hororu... Ale vždyť ony tyhle dva žánry k sobě nemají až tak  daleko. Ne všechny pohádky končí dobře, tak jako ty naše (české).  Tohle navíc nese jakýsi přesah nad samotným příběhem; jako by to nebylo jen  o té andělské tvářičce... Dočteno bez jakýchkoli výhrad (nezbyl mi na ně čas).  Tip.  

26.07.2019 09:13:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dorazilko, tenhle text podle mne není vydařený, od samého začátku...pocit zamilovanosti a následného rozčarování není špatná myšlenka, ale tím, že někoho dejme tomu dvacetkrát nazveš Andělskou tvářičkou, nic čtenáři nepřiblížíš...

Krom toho, že má tu tvářičku a svůdný parfém se nic konkrétnějšího nedočtu... a pak najednou tohle:

 V dlouhých hedvábných loknách měla přilepené hliněné vetřelce. Zář její hladké pokožky byla ztlumena snad veškerou špínou světa. Její ruce, tak často hladící sametové stránky knih, se teď hrabaly v zemi. 

Chybí mi nějaké vysvětlení, proč... vždyť i žena pracující dejme tomu v zahradnictví je po umytí stejně čistá jako před plněním pracovních úkolů... a to s těmi žlutými zuby mi už přijde hodně přehnané. Celkově příběh postrádá nějaké logické schéma /ve třech čtvrtinách jen obdiv A.T./ a už vůbec nerozumím moralizování ke konci, nevím, co je nešťastný osud v tomto případě...a takhle nazvaný:

 Její chraplavý hlas prozrazoval noci probrečené nad nešťastným osudem. Tón, jakým to řekla, vypovídal o drzosti a pokleslé morálce. 

Nedotažené a nepromyšlené, tak to vidím.Včera jsem tu četla příběh Ratko a Milica, doporučuji ti k přečtení, podobné téma /láska a zklamání/, ale kvalitně zpracované...

 

24.07.2019 21:56:51dát kritice tipZdenda

Přesně. Práce udělala z sexy čisťounké intelektuálky žlutozubou vulgární zrůdu. Poučení je nasnadě.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Některé komentáře byly označeny jako mimo téma a přesunuty sem.