Pod povrchem

Sedim na zidli a cekam. Muz naproti me se neustale hrabe v nejakych papirech. Po chvili se zacinam bat jestli treba nezapomnel ze tu jsem. Nebo jsem treba zacal byt neviditelny. Nejdriv me to rozrusi, ale pak mam hroznou radost! Vzdycky jsem chtel byt neviditelny! Zacnu se rozhlizet po kancelari, co bych tady mohl vsecko provezt, kdyz mam ted tuhle novou schopnost. 

Takze se na to podivame, zvedne muz hlavu od stolu. 

Jasny, super, to by byla stejne blbost kdybych byl neviditelny. Kdo by to chtel ze jo.

Prvni se zeptam, proc jste se vlastne rozhodl prijit k nam a zapsat se jako dobrovolnik do teto studie, pta se.

No, vcera se mi rozbil xbox, tak chci vedet, jestli ma cenu si kupovat novej, nebo me ted treba ceka neco velkyho, takze na hrani nebudu mit cas, reknu a zasmeju se jak jsem desne vtipnej. On se nesmeje.

Jste si doufam vedom, ze kdyz tuto smlouvu podepisete, ze uz neni cesty zpet, pta se me a ja prikyvuju. Jsem pevne rozhodnuty. Aspon si to myslim

Podpis tady a tady, ukazuje mi. Jeden original pro me a jeden original pro nej. Smlouva je tlusta jako kratsi roman. Premyslim jestli jsem si tu smlouvu nemel jeste precist nez to podepisu, ale to uz je ta jeho schovana v supliku a oba vstavame. Vyrazi na chodbu a ja rychle hazim smlouvu do batohu a jdu za nim. No co, prectu si ji doma. Urcite tam neni nic dulezityho, kdyz to ma asi sto stran. 

Jdeme chodbou a mirime k vytahu, kterym jsem predtim prijel. Vytah je porad v tomto patre. V budove asi nebude moc lidi, rikam si, protoze na tomhle patre byla jenom tahle jedna kancelar a nikdo za nami neprisel ani neodesel. Prijde mi to trochu divny, preci jen jsme tam byli asi hodinu. Ve vytahu vidim ze ma budou pet pater. Cekam ze pojedem nahoru, ale to co ten chlapek udelal me dost prekvapilo. Pockal az se dvere vytahu zavrou a pak teprve vytahnul z kapsi klice a jeden zasunul do otvoru ktery byl par centimetru pod tlacitkem nula. Otocil klicem a otevrel krytku kde bylo  dalsich pet pater, ale s minusem. Zmackl minus tri. Podival se na me a ja rychle nahodil vyraz, jakoze takovyhle krytky na tlacitka mame i doma, ale nejspis mi na to neskocil. Jeho vyraz naznacoval, ze rad lidi prekvapuje. Mlcel jsem. On taky. Mlceli jsme az do minus trojky. Po prijezdu do patra to cinklo, ale uplne jinak nez kdyz jsem jel nahoru a vysli jsme ven. Chodba byla uplne hola jen na konci byly dvoukridle dvere. Sel rychle a ja pospichal za nim. Byl o hodne vyssi nez ja a taky mel o hodne delsi nohy. Na konci chodby uz jsem sotva popadal dech. Otevrel dvere a naznacil mi, abych vstoupil prvni. Vesel jsem. Tak, vitejte v nasi skromne laboratori, rekl. Prede mnou obri hala. Vsude stoly plne pocitacu, papiru a taky pristroju, ktere jsem v zivote nevidel. Uz se k nam blizil nejaky muz v bilem plasti a podaval mi ruku. Profesor Moferstr, predstavil se. 

Teodor, predstavil jsem se ja.

Mlady muz, to me tesi. Takovych tu moc nebyva. Vlastne jste prvni.

Jakto, ptam se.

No svoji budoucnost chteji vetsinou znat lidi, kteri uz si neco zazili a jsou unaveni tim, ze se za necim zenou aniz by vedeli, kam je to zavede a jestli vubec nekam. 

Prikyvuju jakoze chapu a rozumim. Muj pruvodce ted zkazuje rukou za zastenu, ktera je na zacatku mistnosti. 

Prosim svlekenete se, rika. Jdu tedy za zastenu. Svlikam triko a kalhoty. Vyjdu ven. Malo. I spodni pradlo, pry. Jdu zpatky za zastenu. Nejdriv sundavam ponozky. Chvilku vaham. Nakonec sundavam i trenyrky. Vychazim tedy ven se svou chloubou na oddiv. Oba na me chvilku ziraji, no jo mam ho velkyho, na to jsem pysnej. Aspon jeden opravdu velkej uspech v mym zivote. Profesor rika, ze jsem tam mel mit pripraveny zupan. Jdu zpatky a oblikam si zupan, kteryho jsem si predtim vubec nevsimnul. Kdyz jsem vzupanu a vsem se nam do obliceje vratila normalni barva a ne ruda jako racci, tak nas profesor vede doprostred mistnosti. Odkryje plachtu a ja tam vidim bazen. Je plny cerne vody, takze nevim jak je hluboky, ale ma dokola v prumeru tak dva metry. Profesor odnekud prinasi zebrik a pripevnuje ho na okraj bazenu. Stojime a cekame. Zacinam byt nervozni. Tak si sundejte ten zupan a vlezte dovnitr, pobizi me profesor. Sundavam zupan, vsichni zrudnem a lezu po zebriku hezky predkem k nim. Bazen ma asi metr hloubku. Profesor zase vytahuje zebrik ven. Zadny kov, mrkne na me. V hlave premyslim, jestli nemam nejaky kov na sobe, ale zuby mam zdrave a piercing, co jsem nosil v oboci od patnacti je pryc. Ponorte se, rika muz, sakra proc jen jsem si nezapamatoval jeho jmeno. Tak se ponorim a zase pak vytahnu hlavu ven. Zjistuju, ze v bazenu neni jen cerna voda, ale takovy zvlastni sliz. Mam ho ted uplne vsude. Vyborne, rika profesor a slova se zase ujima muj pruvodce. 

Ted mame chvili cas nez si na vas latka zvykne. Zatim vam vysvetlim, co se bude dit. Az reknu tak zadrzite dech a potopite se. Az budete pod potvrchem tato latka prostoupi cele vase telo a nasledne vam vyjevi, vasi budoucnost. Bohuzel nevime, co presne ukaze. Co jsme zjistili zatim z vyzkumu, tak cim je clovek starsi a te budoucnosti je mene, tak tim presnejsi a konkretnejsi je. Ve vasem veku ocekavam ze uvidite jen nejakou zmet obrazu, ale co mi vime, nechci vas ted nejak strasit. 

Citim jak mi sliz kape z rukou. Premyslim. A to prostoupeni celym telem, to vlastne znamena co, ptam se. Snazim se aby muj hlas neznel vydesene i kdyz zacinam panikarit a jeste mi zacina byt zima.

Muz se usmeje. To je ta nejzajimavejsi cast. Az se nad vami uzavre hladina, otevrete usta a dovolite latce aby vas pohltila a v hlave vam pak naskoci, to co by vas melo v budoucnu cekat. Ziram na nej. To prece nemysli vazne. Mysli. No dobre. Kdyz nebudu chtit tak se zase vynorim. Jiste, potvrzuje mi. Stojim tam a koukame na sebe. Jsem nervozni. Tak jo, rikam. Zhluboka se nadechnu a potopim se. Otevrit pusu, opakuju si. To nedam. Zacnu se zvedat z podrepu, ale tam kde by mela byt hladina je ted neco povneho a ja do toho narazim hlavou. Zacnu panikarit. Tlacim nad sebou rukama a snazim se to cokoliv co je nade mnou vytlacit nahoru, ale nejde to. Kolem me je najednou jakasi zeleno zluta zare. Otevru oci. Cerny sliz uz neni cerny, ale meni se v bilou. Chci oci zase zavrit, ale nejde to. Dusim se. Mlatim rukama do stropu, ale ani se nehne. Panika se zvetsuje. Uz dlouho nevydrzim. Otevru pusu. Zkusim se nadechnout. A pak to uvidim