Jen tak

Probudil jsem se v posteli. Cekam nemocnicni luzko, ale lezim ve svoji posteli. Nedava to smysl. Byl to sen? To je blbost. Nejsem debil. Jdu k batohu. Chvilku hrabu v batohu, ale nakonec ji vytahuju. Je pekne pomuchlana a asi se mi v batohu vylila kola. Dukaz! Smlouvu davam na topeni. Pockam az uschne a pak si ji prectu. Strasne me boli hlava. Jdu do kuchyne. Cest praci, zdravim Marka. Kocovinka, ani se nepta jenom oznamuje. Pokyvuju hlavou, protoze jsem predtim nikomu nerekl, do ceho jdu a hledam ibalgin. Nakonec najdu a dva hned hazim do sebe. Zapiju to mlikem, ktery je postaveny na lince, ale v moment, kdy se napiju, zjistim ze zkyslo a hlt mlika i oba ibace plyvu do drezu. Jo to mliko zkyslo, proto jsem ho dal na linku, smeje se Marek. A proc jsi ho , ty vole, nevyhodil?

Protoze je plnej kos a uz se tam neveslo. No nic. Oplachuju ibalginy ve vode a vyndam sklenici a zapiju je vodou. Ta je bez rizika. Snad. I pres tepajici bolest v hlave vyndavam plnej pytel z kose, nahoru strcim jeste krabici se zbytkem mlika, vydis tak se nakonec vejde, komentuju jen tak mimochodem a odnasim kos ven do popelnice. Poradne prastim vchodovyma dverma kdyz se vracim a jdu rovnou do pokoje. Tam si lehnu na postel a usnu.

Jedu v aute. Neridim. Sedim vzadu za ridicem, ale nevim, kdo to je. Nepoznavam ho ani podle hlasu ani podle oci, ktere obcas zachytim ve zpetnem zrcatku. Vedle nej sedi holka, kterou taky neznam. Hnede vlasy. Place. V rukou zmoula kapesnik. Vedle me sedi taky holka kterou neznam. Je to zrzka. Vsichi jsou stejne stari jako ja, ale nikoho neznam. Kdo jste, ptam se, ale jako kdybych byl duch. Nikdo me nevnima. Zrzka kouka z okynka. Nevim, co mam delat. Nevim co se deje. Natahnu se dopredu a chci polozit ruku na rameno placici holce a zeptat se, co se ji stalo, ale ruka najednou projde prazdnem a ona se rozplyne. Zrzka se na me podiva. Vidim ze taky place. Vrahu, rekne a vidim, ze me chce uderit. Schovam hlavu mezi ruce, ale uder nedopadne. Sunam ruce a rozhlednu se. Jsem na nejakem srazu. Pode mnou je voda. Je to neskutecne vysoko. Najednou mi podjizdi noha a ja padam.

Dopadnu do postele a probudim se. Podivam se na budik na nocnim stolku. Je skoro poledne. Sobota. Sakra, obed u mamy. Lovim telefon a vytacim jeji cislo. Cauky brasko, ozve se. Ahoj Viki, odpovidam, dej mi mamu prosim, dneska nedorazim na obed, neni mi dobre.

Takze jsi chlastal co?

Nechlastal a jak to mluvis? Reknu, ale smeju se, protoze to nemyslim vazne. My se takhle skadlime. Aspon si to myslim nez uslysim do telefonu plac. Ty nejsi muj tata, abys mi rikal jak mam nebo nemam mluvit. Promin, promin, omlouvam se, ja si delal srandu, vzdyt to vis! Zacne se smat. Nachytal se! No jo Viki, uz asi od sesti let porad rika, ze bude hereckou a jelikoz mama ji zakazala na ni neco hrat protoze by pak nevedela, co ji verit muze a co ne, tak jsem pokusnym kralikem ja.

Tak mi das tu mamu, ptam se? Nebo vis co, jenom ji to vyridit prosim.

No dobre, reknu ze mas strevni chripku, smeje se. Tak at. Vlastne k ni mozna nemam tak daleko a polozim telefon.

Jsem v praci. Financni poradce. Nebylo tezky se sem dostat. Dela to tvuj kamos. Pak to dela i jeho kamos a tak dokola az to delas taky. Teda jsem tu mesic a zatim jsem neudelal nic. Kamos rikal, ze je to super job, protoze tam nic nedelas a mas prachy jen za to ze ukecas svoje kamose, aby tam sli taky pracovat. Jenze muj jedinej kamos ma stejny kamose jako ja a ten uz vsecky ukecal, takze na me nikdo nezbyl. Projedu seznam kontaktu, jestli se prece jen nenajde nekdo z mych kontaktu, ktery by v tyhle spolecnosti jeste nepracoval. Nikdo. Zamykam telefon a vyrazim domu. Kam jdes, pta se me radoby sef. Na shuzku. Super, ukazuje na me zvednutej palec. Debil