Rozhodnutí

ze sbírky Z lesů berounských...

Člověk dokáže velice dobře sám sebe spoutat.

Přeživší sama sebe, usedám do holičova křesla.

Jazyk mých strašně starých bot sotva plazí jazyk,

opěrka mě tlačí do lopatky

a

...ona... mi češe vlasy.

Nůžky se na ně hrozivě chechtají.

Kadeře se jako podzimní listí snáší na kamennou podlahu.

Dopadnou měkce, mě se však zdá, že je to obrovský náraz.

Stříhají dohola

velkou holčičku

a

...ona... mi češe poslední vlasy.

Nůžky na ně hrozivě cvakají…

 

Přijměte a pochopte sami sebe.

Jsou ty nejkrásnější dary, které si můžeme dát.

 

 

---