Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NGORU a NGUAI

31. 07. 2019
2
5
483
Autor
Nevia7

NGORU a NGUAI

Lemoriah pozorovala ležící Nguai právě v okamžiku, kdy z jejího plochého snědého břicha začal vyrůstat košatý strom.

Nguai ležela tiše se zavřenýma očima a z hlubin jejího Nitra se ozývalo temné, hluboké mručení. Prostor kolem začal vířit, obloha se zbarvila do růžova a dech Nguai mizel v prohlubni, kde dřív byl jen malý pupík.Teď z kráteru, kterým se otevřela, vyrůstal Strom s mohutnými, zkroucenými kořeny. Kořeny které vystupovaly na povrh. Kmen toho Stromu byl zvrásněný, zvláštně stříbřitý a plný Života.

Malé Bytosti se po jeho povrchu pohybovaly tak hbitě, že Lemoriah, vnímající dosud "lidským" zrakem, je jen stěží postřehla.

A tohle už není ležící dívka, její tělo narostlo do obrovských rozměrů, téměř celá pastvina, která se rozprostírala široko daleko, byla najednou plná Nguai...Její dlaně se pokryly zelenomodrými šupinami a zahnuté drápy dostaly kobaltově temnou barvu. Lemoriah s úžasem pozorovala tuhle novou Proměnu. Ač její Rozum říkal BĚŽ- utíkej, její Srdce už nepociťovalo Strach.

Tam kde bývaly dívčí dlaně se objevily průzračné Tůně plné Jiskřivé vody. Ta Bytost, která bývala Nguai, právě otevřela oči. Ze svých Dlaní, ve kterých byly tůně ,se napila.

Lemoriah si uvědomila, že Nguai jakoby nebyla ale  stále JE. Zvláštní pocit. Ještě se přiblížila. Hej Ty, máš Jméno? NGORU" zašumělo Prostorem a kráter na jeho břiše se začal vlnit. Obloha potemněla do odstínu Krve.

Do své šupinaté Dlaně sevřel jakoby nic mohutný Kmen, Kmen strmě čnící z jeho břicha. Jediným trhnutím vyrval Strom i s Kořeny. A z vlášení Kořenů, které teď vlálo v Prostoru nyní opadávaly drobné i větší kameny. A mezitím vším se objevily znovu ty malé Bytosti. Snažíce se schovat ve spleti Kořenů.

Dvěma Drápy jako kleštičkami obratně lovil malé Bytosti, pištící a zmítající se.

V Propasti jeho úst mizely jedna po druhé. Růžovým jazykem, který Lemoriah připomněl chameleona rozplácle ležícího na zádech, lovil ve spleti Kořenů a pak i v kráteru plném děr a suti, uprostřed něčeho, co snad bylo kdysi dávno snědým břichem Nguai.

Lemoriah nechápala takovou krutost. NGORU!! Okamžitě přestaň ! Copak nevidíš, necítíš jejich STRACH??!

Zlatavé Oko, velké jako rybníček na návsi se obrátilo k ní. Pocítila mrazení v místech, kde koni začíná růst ocas.Teď skončím jako ty malé Bytosti - v útrobách Ngora. Tohle svitlo v její Mysli.

Nguai, Nguai, vzpomeň si... Lemoriah měla na krajíčku Pláč. 

"Ty malé Bytosti jsou Krev mé Krve a Maso mého Masa. Stejně jako Strom který je živil, stejně jako Řeka, která tryská z mé Dlaně, stejně jako Země v kráteru mého břicha. Jako Vlk líže své rány i já čistím část svého Nitra. Rozumíš, Lemori?"

Rozuměla tomu dunícímu Hlasu z hlubin Ngor a přestala se třást. Vložila obě své Ruce do té zející Prohlubně pod klenutím žeber a hrabala, čistla zborcená potem a Ngorovou krví. Ngorův jazyk a její paže, vše v jednom uzlu vlnících se pohybů. Kráter je čistou Miskou, plnou růžového masa a průzračné vody. "Ngoro opět zasadí svůj Strom. Jdi stranou Lemori".

Zbytky kamení a Bytostí zmizely v jeho Tlamě.A zářivě bílé Kořeny vložil Ngoro hluboko do Růžové mísy ve Středu svého JÁ. Znovu se ozvalo Lupnutí jako prve. Obloha zezlátla. Vyšlo modré Slunce. Mezi Větvemi a houštinou listí prapodivných tvarů začaly pukat Pupeny...

Tu růžové, tu bílé, jakoby tisíce Lotosů obsypalo Korunu Stromu. A když Lemoriah přivřela oči a jen mezi řasami pohlédla blíž, spatřila,jak v každém květu, v jeho středu se se usmívá Tvář těch malých Bytostí, které chtěla uchránit před neblahým koncem v břiše Ngora... 

Lemoriah začala tančit, vířit a Náramky na jejích nohou cinkaly. Tu melodii, kterou tak důvěrně znala. Tváře z Květů se dál usmívaly a Svět se točil a točil a točil...

Lemoriah se probírala jako ze sna. Stála tam s dlaněmi obrácenými k zlatavé Obloze a nechápavě zírala na vlnící se masu šupin, křídel, na tryskající Pramen. To vše se nořilo pod povrh pastviny. Tráva jakoby prorůstala Ngorem. "Lemori, Lemori podej mi ruce!" Odvrátila Tvář. Když se opět odvážila pohlédnout před sebe, uviděla snědou nahou dívku spokojeně spící na zeleném kožichu z trávy. Vše bylo jako dřív. Jen v Havraních Vlasech Nguai zářil rudý květ Lotosu. Lemoriah měla pocit, ž se na ni usmívá...

Lehce se dotkla ramene Nguai. "Vstávej, vstávej Nguí, vstávej Dcero DRAKA.


5 názorů

Nevia7
19. 05. 2021
Dát tip

Veškeré texty které zde jsou, vznikly ve více méně změněném stavu Vědomí. Nic není psáno "účelově" v podstatě jde o záznamy s mého "šamanského deníku" které jsem s části zveřejnila na své webu http://www.samansong.snadno.eu/ISIDINO--SNENI.html

Berte prosím tedy mé příspěvky jako ne literární počin nýbrž "výtrysk Nitra" curandery. Těžko se to "odívá Slovy".


Lakrov
14. 08. 2019
Dát tip

V těch barvách se to nedá číst, ale když si z toho vytáhnu holý text a vložím  ho jinam, říkám si až skoro do konce že je to záznam zlého snu a napadá mě otázka,  jakými prostředky byl ten sen vyvolán. Až z poslední věty mi dochází,  že se jedná o jakési autenticky podané fantasy.  Přeju lepší čtenáře.  


K3
02. 08. 2019
Dát tip

Nezvyklý podklad pod písmem a členění ruší při čtení a nejspíš bude čtenáře odrazovat. Také množství velkých písmen je zbytečné. Zvyraznit můžeš kurzívou, tučným písmem i jinak.

Příběhu naplno nerozumím, musel bych ho číst znovu, ale píšeš hezky a poeticky. Hádám, že máš Vietnamské kořeny, alespoň povídka tak působí. Přečetl jsem, jako agáta, tvůj první text a ten se mi naopak líbí hodně. /I když jsem ho četl lupou./ Je vidět, že máš psaní v sobě a chuť psát také a to je podstatné. Docela rád bych si přečetl něco z reálného života...:).

 


agáta5
01. 08. 2019
Dát tip

ááá, teď mi došlo po opakovaném čtení, že je to on...sorry..  a zajímavé


agáta5
01. 08. 2019
Dát tip

určitě by se to líp četlo, kdybys vynechala to barevné pozadí a nechala jen černé písmo ve slušné velikosti

četla jsem tvůj předchozí článek o psaní... základ psaní bereme už na základní škole - velká písmena, uvozovky, čárky. to je taková první věc, které jsem si u tebe všimla. Zvýraznit slovo velkým písmenem je možná občas dobré, ale ne pořád - nevypadá to vůbec zajímavě a spíš to čtenáře otravuje

 

jinak píšeš zajímavě fantasticky, o tom žádná, své čtenáře si najdeš, jen by to chtělo víc se poprat s některými větami... jako třeba:

Ještě se přiblížila. Hej Ty, máš Jméno? NGORU" zašumělo Prostorem a kráter na jeho břiše se začal vlnit. Obloha potemněla do odstínu Krve.

když už chybí uvozovky, tak každou přímou větu odraž.. a na ta velká písmena zapomeň,   na jeho břiše nebo na jejím břiše? Ngoru je holka ne?

jen abys měla nějaký mustr, co může čtenáře odrazovat

 

ať ti to píše! :)

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru