Fantazie vesmír skýtá

DALŠÍ VRSTVA ŠEDI

Světlo je ve tmě, svíce mihotá
větrné mlýny se však nezastaví
čekají stále svého Quijota
aby mu s vážnou tváří řekly zprávy

Nikde však nejsou známky života
jenom ty mlýny hledí kamsi k nebi
až se k nim popel jednou přimotá
Ptají se, zda to mají zapotřebí

Nebe je pusté – a nic neprozradí
Zhroutil se můstek kdesi na pozadí
Béžová s šedou prostor ovládá
Mlýny si melou cosi o svém mládí
braly i melouch – teď je prázdno hladí
a další vrstvu šedi pokládá

FANTAZIE VESMÍR SKÝTÁ

Chycena v rozbouřených vodách
příšera z hlubin děsně kvílí
milion střepů v jedné chvíli
do těla majáku tam bodá

Maják? Či jenom lahev plná?
A není moře pouhou sítí
do které pavouk obraz chytí?
Sen, nebo roztříštěná vlna?

Člověk je stále na pochybách
zda modré světlo blíž se hýbá
Přelud – a nebo realita?

Kde by se moře vzdalo v řece?
Je to tak zvláštní, divné. Přece
fantazie nám vesmír skýtá

ZA TO DÍKY…

Když barvy jizvy nezacelí
když kašel vzkvétá v jitroceli
když padne úzkost na šeříky

Tehdy, když otevřou se cely
kdy rány nahlas krvácely
a štětce našly nové triky

Pak vzniklo cosi – za to díky
co žene vánek přes parcely