Můj Bepi 8

Kapitola 8

Včera večer mě vytáhla kamarádka, shodou náhod to byla Míša, abych šla někam na skleničku. Míša se pořád umí odvázat i navzdory tomu, že je relativně šťastně vdaná. Ve vinárně nás balili dva chlápci a jeden z nich čirou náhodou pracuje na blízké policejní stanici. Říkala jsem mu o svém problému a on mi potvrzoval, že je to nezákonné, ale možná by pro mě udělal přestupek a to video mi opatřil, pokud se s ním znovu sejdu. O rakovině jsem mu neříkala, ani o tom, že jsem byla vdaná, jediné, na co se zeptal, byly děti a na to jsem popravdě mohla říci, že děti žádné nemám.

Byl to takový průměrný chlapík se světle hnědými vlasy a upraveným plnovousem. Nebyl tlustý, ale jeho postava byla spíše široká než vysoká, vlastně i oči měl poněkud daleko od sebe. Každopádně byl celkem milý, a tak jsem mu přislíbila, že pokud opatří onu kazetu, samozřejmě jsem mu řekla datum i místo, tak se s ním sejdu. Řekla jsem to však žoviálně, aby neměl pocit, že ho chci zneužít. Smáli jsme se a bylo to příjemné, jednou za čas si takhle vyjít s kamarádkou poznat nové lidi, kteří mi dají najevo, že stále ještě žiju a existuju, to mi psychicky pomáhá. Domluvili jsme se na za týden na stejný čas. Stihl mi ještě říci o některých ze svých zájmů, kterých měl tedy na policajta mnoho. Také mě docela překvapil svým přehledem o umění a věděl o všech významných výstavách, ze kterých sice nenavštívil pouze jednu, ovšem jím navrhovaný nápad se na ni podívat společně nemohl dopadnout, jelikož jsem měla tou dobou lékaře.