Povídka 1

Otevřel oči a pomyslel si, že by ho mohl čekat docela příjemný den. Místo po jeho pravici bylo prázdné a on si uvědomil, že si po dlouhé době může dopřát ráno tak, jak má rád. Zamířil do koupelny. Když se po patnácti minutách vynořil osvěžený, oholený a hladový, zaslechl v rádiu znělku zpráv. Hlasatel mluvil o blížícím se tornádu na východě Spojených států. Otočením knoflíku příval slov zastavil. Do blízké pekárny vyšel s představou ohýbajících se stromů, deště a vysokých vln narážejících na pobřeží, ale sedmiminutová procházka obraz bouře v jeho mysli vymazala. Bylo sice pošmourno, příjemný vánek a náznak trhajících se mraků však naznačoval, že zataženo nezůstane dlouho.

Na stůl postupně položil noviny koupené v trafice, ranní kávu a čerstvý chleba s míchanými vajíčky. Počítač a telefon své ženy odnesl na její noční stolek a zasedl ke snídani. Nestávalo se často, že by měl dům sám pro sebe. Nebyl to špatný pocit, uvědomil si, když v tichosti dožvýkal poslední sousto. Dočetl článek o problémech s distribucí zemního plynu, zvedl se a přemýšlel, co by měl udělat jako první.

Opláchl po sobě pár kousků nádobí, smetl drobky ze stolu a otevřel pracovní notebook.  Devět nových zpráv nechal bez povšimnutí. V kalendáři zrušil schůzky na celý další týden a v e-mailu nastavil automatickou odpověď. Nějaký čas se budou muset obejít bez něj.

Ze zásuvky vytáhl sportovní tašku sbalenou na zítřejší fotbal s kolegy. S povzdechem vytáhl sportovní tričko, kraťasy a boty s umělými hroty. K ručníku a mýdlu přidal zubní kartáček, pastu, toaletní papír a pár kousků oblečení. Dobrá nálada se pomalu vytrácela společně s vtíravými vzpomínkami na včerejší večer. Chtěl je umlčet a znova pustil rádio. Dvě písničky jen tak seděl a přemýšlel o tom, co se vlastně stalo. Z úvah ho vyrušil moderátor oznamující, že situace na všech silnicích je dobrá.

Tašku hodil do kufru auta a vydal se na cestu. Chvíli přemítal, zda má ještě natankovat, ale u benzínky nezastavil. Na přední sklo začaly padat kapky deště. Uvědomil si, že se slunce už dnes neuvidí, obloha byla šedá, mraky plné deště.

Zaparkoval a dlouhými kroky došel k budově, pršelo už docela hodně. Za prosklenými dveřmi spatřil malou recepci, ve které seděl unavený policista. Dnes už zbývalo udělat jen jediné, nadechnout se a oznámit jim, že včera večer zabil svou manželku.