Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Cikán
datum / id05.08.2019 / 498001Vytisknout |
autorFruhling
kategoriePovídky
zobrazeno198x
počet tipů5
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Na radu opilé R. jsem odlehčil popisy. 

Cikán

 

  Násep širokým obloukem rozdělil pole, mostem překonal řeku, pak se náhle stočil na pravou stranu a společně se stavební cestou zmizel v úzké nivě mezi zvedajícími se kopci. Kočár jej následoval. Kolem se míhala čerstvá jarní zeleň, baráky rozházené po svazích, zapadlá nivní pole. Když projeli poslední vesnicí, svahy se semknuly tak těsně, že vozka musel vjet na násep. Kdyby zaváhal, zřítí se do potoka, který pod nimi tekl.

  „Ruhe, Lieblinge,“ zašeptal tiše koním.

  Když se niva opět rozšířila, mezi zalesněnými svahy vysvitly bílé celty rozbitého tábora. Vzduch voněl cikorkou a pryskyřicí z čerstvě opracovaného dřeva. Vůz zastavil před jedinou dřevěnou boudou, která stála uprostřed. Dvířka se otevřela a z vozu vystoupili krásní urostlí muži v oblecích. Lakýrky se zanořily hluboko do bahna.

  Zpráva, kterou přivezli, se rozšířila rychle: 

  „Schluss. Der Zug endet hier,“

  a ti, kteří větě rozuměli, byli vyplaceni nejdřív. Poté se dostalo na předáky a nádeníky z místních vesnic. Italové s Rusíny si odnesli nářadí.

  Večer se hospody v okolních kopcích naposled rozžehnuly. Muži směnili rýče a krumpáče za poslední lahve, chléb a ohnuté nože. Někdo se zmínil, že město, pro které pracovali, umírá, ale dva dny chůze na východ roste jiné, kde namísto z kamene a dřeva staví z oceli a ostře vypálených cihel. 

 

  Cikán vypáčil volnou cihlu, položil ji na podlážku lešení. Na nádvoří pod ním pracovali ostatní muži. Brali jednotlivé cihly a kladívkem z nich oklepávali maltu. Očištěné cihly vypadaly v načervenalém večerním světle téměř jako nové.  

  Přešel přes nádvoří k bráně, která sloužila jako nákladka. Idiot právě dorovnal poslední řadu cihel na malém vozíku, který stál ve stínu podloubí. Před branou na něj čekal muž se ženou.

  „Koně nemáš?“ zeptal se Cikán.

  Muž se zamračil, ale neřekl nic. Cikán pokynul Idiotovi.

  „Idiot ti vozík vytlačí ven, pak je to ale tvoje starost.“

  Idiot se opřel do oje a vozík s kodrcáním vyjel z brány. Žena sáhla do škapulíře.

  „To chceš dát peníze jako… jemu?“ vyhrkl muž.

  Žena se polekala. Muž zlostně těkal pohledem mezi vozíkem, ženou a Cikánem.

  „Hele, podívej se,“ řekl muž: „Skoč pro někoho, s kým se můžu srovnat. Já nekradu.“

  Cikán pokrčil rameny:

  „Tak ještě ty peníze můžeš dát tady Idiotovi.“

  Žena znovu sáhla pro peníze. Idiot se tupě usmál.

  „Opovaž se,“ vyjel muž. Chytil oj vozíku a pokusil se potáhnout. Vozík se však nehnul z místa. Cikán pokynul na idiota a ukázal mu na bránu. Ten pochopil a začal tlačit vozík zpátky. Společně s vozíkem táhl i muže, který stále svíral oj a snažil se tlačit v protisměru.

  Cikán mu položil ruku na rameno. Muž se však zlostně otočil a švihl po Cikánovi pěstí. Špatně mířená rána minula. Cikán zůstal pevně stát, naopak muž, kterého vlastní útok vyvedl z rovnováhy, se zapotácel a následně jej podtrhla oj vozíku. Idiot se nahlas rozesmál. Muž se zvedl z bláta a chytil jednu z naložených cihel. Cikán nahmatal nůž. Zpod brány je začali povzbuzovat první zvědavci.

  „Nezabíjejte ho,“ vykřikla zděšeně žena.

  Cikán se usmál a rychlým pohybem přejel muži po předloktí. Cihla vypadla na zem. Muž zaúpěl, tenký čůrek krve prosákl mezi zaťatými prsty.

  Žena znovu sáhla pro peníze. Tentokrát ji nikdo nezastavil.

 

  Když se setmělo, zedníci rozdělali oheň. Plameny šlehaly nad jejich skrčené postavy, suché dřevo z krovů hořelo dobře a byla ho spousta. Za hradbami se tyčily děrované siluety důlních věží.

  S postupující nocí kruh mužů polevil. Objevily se první ženy, které přes den paběrkovaly na okolních haldách. V ohni přibylo několik uhelných ořechů. Peníze znovu putovaly z dlaně do dlaně.

  „Ty celý den čistíš cihly, mně stačí čtvrt hodiny roztáhnout nohy,“ zasmála se dívka, když ji Cikán vložil peníze do dlaně.

  Nakonec zůstal sám pouze Idiot. Objímal prázdnou lahev a jeho tupý úsměv připomínal anděly z vesnických kostelů. Když se mu ji Cikán pokusil vzít, Idiot se zhroutil do ohniště a zapředl jako kočka.

 

  Zakalené ráno pohltilo střechy, koruny stromů i důlní věže. Zbylo nádvoří, v jehož prostředku stál Idiot obklopený cizími muži. Muži se opírali o hole a smáli se, zatímco Idiot, na jehož tvář i šaty se nalepil zvlhlý popel z ohniště, hrozil zdviženou cihlou. Ostatní zedníci a haldožerové buďto vyspávali nebo se stáhli hluboko do bezpečného labyrintu kuchyní a sklepů.

  Cikán vykročil na nádvoří:

  „Hádám, že pro jednu cihlu jste si nepřišli.“

   Muži se za ním otočili. Idiot spustil ruku s cihlou a jako pes, kterému se vrátil pán, okamžitě ztratil všechnu obezřetnost.

  Hlas, který mu odpověděl, zazněl zpoza jeho zad.

   „To zaleží na ceně,“

  Těsně u zdi stál odstavený vozík, na kterém seděl muž. Úplně jej přehlédnul. Muž houpal nohama a bavil se:

  „Mám doporučení od zednického mistra. Přišel by sám, ale někdo ho ošklivě pořezal. Chlapům se teď stýská po jeho holi. Nemám pravdu?“

  Muž seskočil z vozíku a ukázal na jednoho z mužů:

  „Jdi pro koně,“ a pak se obrátil zpátky na Cikána: „Cihly si vezmu za mistra, ale jestli chceš, můžeš těmhle chudákům ukázat, jak se pracuje. Říkají mi Vadan.“

 

  Naložený vozík poskakoval na bahnité cestě. Občas některá z cihel vypadla, ale idiot rychle přiskočil a hodil ji zpátky na jedoucí vozík. Baráky po stranách řídly a chudly. Vyrašily okolo starých šachet a třídíren a zpustly okamžitě, co se fabriky posunuly o kousek dál.

  Před polednem přešli řeku. Krajina se zvlnila a stala se nepředvídatelnou. Baráky se změnily v osamocené, narychlo stlučené boudy. Nakonec zbyl jenom lužní les, který se několikrát vystřídal s nesečenou loukou. Z cesty se stala pěšina.

  Na jejím konci zastavili.

  Svah pod jejich nohami strmě padal dolů a měnil se ve skalnatou rokli. Skálu žíhaly černé pruhy na profil muže. V těch nejširších byly vyraženy úzké šachty. Několik žen třídilo čerstvý odval, který před šachtami ležel. Kovové údery z šachet téměř zanikaly v řevu ptáků. Kopanka byla čerstvá a organizovaná.

  „Můžeš to brát jako zazdění vrat,“ řekl Vadan.

  Ostatní muži si mezitím vzali z vozíku hole. Někdo podal hůl i Idiotovi. Cikán však zůstal s prázdnýma rukama.

  „Ty zůstaň nahoře, někdo by si mohl vzpomenout, jak zednický mistr přišel k úrazu.“

  Cikán se opřel o vozík a sledoval, jak muži prve opatrně sestupují ze svahu, pak zrychlují, až se v běhu vrhají mezi ženy. Z šachet se mezitím vynořili první horníci. Oslněni světlem slepě máchali železy. Cikán se opřel o vozík a zadíval se na nebe: bylo popelavé jako čerstvě natažená omítka. V duchu počítal, kolik cihel bude potřeba na zazdění vchodů a kolik džběrů vody bude třeba nanosit.

  Když znovu sklopil pohled, stála před ním vyděšená dívka. Zatímco všichni ostatní se snažili uniknout úzkým hrdlem strže, dívka se nějakým zázrakem vydrala do prudkého svahu. Cikán ji pokynul prázdnými dlaněmi a dívka se dala do běhu.

 

  Idiot se večer nevrátil. Peníze, které dostal od Vadana, schoval za volnou cihlu. Pak vyšel na nádvoří a posadil se k ohni mezi ostatní muže. Večer byl klidný, tichý, město za hradbami polkla májová noc.

  Ženy přicházely postupně. Od bílých šátků se odrážel oheň. Stíny, které se jim mihotaly ve tvářích, zahlazovaly všechny vrásky a jizvy po nemocech – jedna tvář na různých tělech. A přesto ji poznal. Sedla si vedle něj a vhodila uhelný ořech do ohně.

  Probudil se krátce nad ránem. Bledé světlo, které proudilo vyskleným oknem, vytlačovalo stíny do rohů místnosti. Tam se zaleskla střenka nože.

 

  Ulice končila v poli. Kostrami rozestavěných baráků profukoval vítr nasládle vonící nadcházející žatvou. Ze štítu, na který vylezl, aby v jeho vrcholu upevnil glajchu, viděl další party, jak na domech nahazují krokve. Řemeslníci lezli po krovech jako velcí nemotorní mravenci v lacláčích, pokřikovali na sebe a posouvali krokvemi, dokud nezapadly do zářezů v pozednicích. Nebe bylo čisté. Za domy se rozlévala unavená letní krajina.

  Prvně si myslel, že praskla krokev. Zvuk se ale postupně znásobil a nepřestával. Poslední dům v řadě se začal hroutit. Krov se propadl, stěny vtahovala neviditelná síla dovnitř. Muži mizeli ve změti fošen a trámů. Pak se začala trhat zemina.

  Propad vykroužil téměř dokonalý kruh. Lidé se shromáždili na jeho okraji a čekali, jestli se v hromadě dříví pod nimi neobjeví pohyb. Nakonec se Vadan vydal za místním farářem. Někteří muži otevřeli lahve, jiní se znovu chytili nářadí a pokračovali v rozdělané práci, kterou bylo třeba co nejrychleji dokončit. 

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.08.2019 12:43:47dát kritice tipVigan

Melancholie, strach. smutek..jako když jedeš na omšelém voze se starou herkou někam do neznáma a obličeje, které se míhají kolem cest a sledují tvůj odevzdaný pohyb, se ti smějí. Tož pěkné.

13.08.2019 07:19:32dát kritice tipFruhling

Nazdar, dík za čtení a důsledné připomínky. Postupně je zapracuji. Chybu s oprati jsem opravil, protože jsem si po týdnu vzpomněl na kouzelné slovo oj. Lacláče jsou vtipná chyba, je tak skutečně časový rozdíl asi 30 let. Ale to už tam nechám jakože uměleckou licenci.  

12.08.2019 19:28:52dát kritice tipMlýnková

Ahoj.

Připomínky:

„Kdyby zaváhal, zřítí se do potoka, který pod nimi tekl.“  Změna slovesného času působí rušivě.

„Vzduch voněl pryskyřicí z čerstvě opracovaného dřeva a cikorkou.“ Pořadí „vzduch voněl cikorkou a pryskyřicí z atd.“ mi připadá srozumitelnější, takhle je to větná konstrukce typu „pes vyrazil z boudy a vrata“

„…muže, který stále svíral oprať a snažil se tlačit v protisměru.“ Na Krejsových přednáškách jsi zjevně spal, jinak bys věděl, že lano nepřenáší tlakové síly. Muž táhl.

„Skálu žíhaly černé pruhy na profil muže.“ Prosím o vysvětlení.

„ Řemeslníci lezli po krovech jako velcí nemotorní mravenci v lacláčích … “. Celý text je psaný spisovnou češtinou s účelně a vhodně použitými slangovými výrazy (příp. němčinou). Hovorový výraz lacláče tady vypadá jako pěst na oko, navíc mám silné podezření, že kalhoty s náprsenkou se v té době nešily. Zkusím o jejich historii něco zjistit.

Pochvaly:

Přiměřené množství popisů krajiny.

Dobře vykreslená atmosféra, byť mně osobně se lidská lhostejnost v posledním odstavci zdá přehnaná.

Líbí se mi, že věty „A přesto ji poznal.“  a „Tam se zaleskla střenka nože.“ nechávají čtenáři prostor pro vymýšlení vlastního příběhu

07.08.2019 12:16:40dát kritice tipFruhling

Dík všem za čtení, ty připomínky si vezmu k srdci. Jsem ale rád, že se text líbil :)

07.08.2019 09:28:24dát kritice tipK3
redaktor prózy

Nálada, prostředí děje, ponurý, nevyzpytatelný děj. Baladický způsob psaní. Máš svůj nezaměnitelný rukopis.

Některá podstatná jména se dost opakují, to by šlo zredukovat. Třeba zkraje máš třikrát niva. Zapadlá nivní pole. Možná by už stačilo zapadlá pole. Nebo muž, muži, by se dalo ještě probrat. To jsou ale drobnosti v jinak velmi kvalitním textu.

06.08.2019 18:49:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Silene, znám autorovy povídky dost dobře, a to tajemství má obsaženo ve všech... předpokládám, že je to jeho způsob, jak napínat čtenáře:-))

06.08.2019 15:59:39dát kritice tipSilene

(G:

Takže je to typický autorův styl:), ten zmatněný děj - no jo, má autorova povídka asi první, nevím s určitostí, louskala jsem si recenze a komentáře v PM sem tam, a to byly fajnový zářezy.

Christie děkuje:) za radost z potvrzeného odhadu)

06.08.2019 10:57:101 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Na tvých povídkách se mi asi nejvíc ze všeho, Fruhlingu, zamlouvá celková nálada, ta ponurá atmosféra jako z dobrých detektivek, kdy tě mrazí a chceš "tomu všemu " přijít na kloub.

Také popisy přírody jsou vždy mistrovské, například slovo niva jsi si vysloveně zamiloval :-) a já také... bezva je i personifikace - třeba tohle je fajnově napsáno:

Krajina se zvlnila a stala se nepředvídatelnou. Baráky se změnily v osamocené, narychlo stlučené boudy. Nakonec zbyl jenom lužní les, který se několikrát vystřídal s nesečenou loukou. Z cesty se stala pěšina.

Řemeslníci lezli po krovech jako velcí nemotorní mravenci v lacláčích, to mi připomíná sloh Remarqua. Jsi vypsaný autor, to bezesporu.

Zase v paměti pátrám po letopočtu, kdy by se tohle mohlo udát, zas mi z toho vychází tak asi začátek devetenáctého století někde na ostravských haldách...

Postavy i děj jsou vykresleny spíše náznaky, ale to právě způsobuje ono tajemné napětí, zadržení dechu - co kdo udělal a kdo že to komu řekl. Dopovězeností neoplýváš, ale v tom je tvá osobitost společně s výše jmenovaným...

Ráda jsem četla.

06.08.2019 08:08:04dát kritice tipSilene

Tož taky moc děkuju za zapůjčení hračky! Moc ráda se sem tam ochomýtnu kolem sdílitelného vývojového stádia tvůrčího procesu... Navíc autora, jehož psaní mě becně ba, že jo.

06.08.2019 07:08:22dát kritice tipFruhling

Dík oběma za návštěvu a za čtení.

Silene: s tou nepřehlednou sekcí ještě něco udělám. Jinak dík za výpis chyb, ten text byl v okamžiku nahrání brutální betaverze :)

 

 

06.08.2019 01:19:20dát kritice tipSilene

No jo, ten vnadící prolog je čupr know how, jak přitáhnout zvědavé čtenáře, ale co už tak, potlačím své paparazzi pudy a soustřeďuji se na svou pátravou přízemnost, 

ještě možná tu:

paběrkovaly na okolních halách

(haldách?)

Idiot se večer nevrátil. Peníze, které dostal od Vadana, schoval za volnou cihlu.

(předpokládám mírnou konstrukční vadu textu v klasickém pojetí, a sice že snad má být Cikán si schoval, takto sepsáno = schoval si Idiot)

Celkově je pro mne text povídky příjemně záhadný, trápím se ovšem svou nedostatečnou znalostí historických a částečně technických reálií, tudíž váhám, zda jde o autorský záměr, anebo holt právě dopad mé neznalosti, ve všech těch nastíněných kdo s koho. Nejsem si jista, zda jsem si příběh domyslela souladně.

A já bych to zatížení původními popisy i brala, protože bych si mohla číst kousek déle. Neříkám, že by to prospělo povídce, to nemůžu vědět:).

Tož asi fertig.

05.08.2019 19:17:051 tipů dát kritice tipStoertebeker
Text je fajn. Ale stejne by me zajimala hlavne opila R.
05.08.2019 18:58:571 tipů dát kritice tipSilene

  Když se setmělo, zedníci rozdělali oheň. Plameny šlehaly nad jejich skrčené siluety, suché dřevo z krovů hořelo dobře a byla ho spousta. Za hradbami se tyčily děrované siluety důlních věží.

(té blízké repetice siluet je škoda, myslím si - je to netuctový výraz do té míry, že utkví)

Oproti tomu ty "všude-cihly" jsou víc leitmotiv, to jo.

Ještě mě fest zaujal škapulíř u ženy, co myslíš, plachetku, anebo jakýsi měšec? Víš, jak v něm ukrýt peníze, technicky...

Tu jsem přehlédla:

 „Ty celý den čistíš cihly, mě stačí čtvrt hodiny roztáhnout nohy,“ = mně (3. p., pomůcka tobě)

.........

ukázka zájmenově nepřehledné sekce:

Cikán vykročil na nádvoří:

  „Hádám, že pro jednu cihlu jste si nepřišli.“

   Muži se za ním otočili. Idiot spustil ruku s cihlou a jako pes, kterému se vrátil pán, okamžitě ztratil všechnu obezřetnost.

  Hlas, který mu odpověděl, zazněl zpoza jeho zad.

Rozumíš, komu odpověděl (muži, Cikánu, Idiotovi?)

a zpoza čích zad? 

Dá se to jistě logicky odvodit, ale je to dedukční fuška, myslím že zbytečná -

.........

F., trénuji na tobě, protože v mých očích ohromně čtivě píšeš, v žádném případku mou snahu prosím nevnímej jako buzeraci, měl by to být přínos...

A trénuji na etapy, jak se dostanu zamyslet se :).PS. Navíc si myslím, že jsi formát, chápeš ten smysl "písmáckého amatérismu"

 

05.08.2019 14:08:01dát kritice tipSilene

Fruhlingu, buď zdráv, jestli ti poslouží nějaké to pseukorektorsko-typografické nimrání?„Ruhe,Lieblinge,“ zašeptal tiše koním.

  • schází mezírka

 

Celý ten způsob odsazení druhé německé přímé řeči mě zaujal, až znejistěl, ale taky neznám žádné kdovíjaké trendy, tudíž mlčím si a dumám víceméně pro sebe, ovšem tu:

Po té se dostalo na předáky

  • zamýšlels "po té větě", anebo "poté" = potom?

Pak tam máš sekci, kde je na můj subjektivní vkus ňák moc cihel, nechceš třeba jedny nahradit výrazem "kusy"? Když je to v kontextu, došlo by to i osobě tak mdlého rozumu, jakým disponuji já, potměšilý smajlík... (být to třebas zvonivky, je vyhráno určitějším výrazem)

Baví mě to, určitě dočtu!

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.