Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

Tramvaj
datum / id07.08.2019 / 498055Vytisknout |
autorlastgasp
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno97x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Tramvaj

Tramvaj

 

         Docela běžný den, dokonce úplně běžný, protože je pracovní a vím, co mě čeká. Stojím na stanici mezi několika lidmi, kteří se živí jako já, vlastní prací. Je ráno, svěží vzduch a slétají se holubi z okolních domů na chodník, kam někdo vysypal staré rohlíky, o které se perou.

         Tramvaj nejede a nejede. Přicházejí další lidé, na zastávce skupina houstne. Všichni stojí nevšímavě, nehybně. Nevzrušují je ani kolem jedoucí auta. Pohledy jsou upřeny na roh křižovatky, odkud by měla přijet tramvaj. Nejede.

         Každodenní nudná chvíle. Sem tam přechází jen mladá dívka., asi pospíchá. Je neklidná. Ostatní jen čekají. Zdánlivě se nic neděje. Nuda. Ztracený čas. Co se dá dělat? Jen čekat. Ještě si kupuju noviny. V tramvaji se alespoň nebudu nudit. Třeba Korea odpálila další raketu a Trump zavádí další cla.

         Nepomyslel jsem si, že dnes se nebudu nudit i bez novin. Za rohem boční ulice se začal rozléhat křik. Kdepak křik. Řev, ryk, sopránový nářek, kvílení. Všichni se otočili a zvedli hlavu. Někdo tam mučí dítě? Výkřiky sílily. Náhle se na rohu objevila matka a za sebou táhla vzpínající se a poskakující dítě. Zprvu nebylo rozeznat, jestli jde o děvče nebo o chlapce. Ještě než stačila dovléci to řvoucí mrně na zastávku, vyjela z rohu křižovatky tramvaj.

         Dělal jsem si naději, že je to číslo, ve kterém s tím vzteklounem nepojedu. Mýlil jsem se. Rozčílená matka vtáhla kluka dovnitř. Posadila ho na sedadlo, kde ho přidržovala oběma rukama. Ostatní si nastoupili trochu nerozhodně, zpomaleně. Kolem matky s vykřikujícím klukem se vytvořila mezera, kam se nikdo neodvážil.

         Řev byl nesrozumitelný, jen chvílemi bylo slyšet: „Nechcíííí, nechcíííí!“  

         Matka stála nad ním a patrně již ztrácela trpělivost. Náhle zakřičela podobně vysokým hlasem: „Musíš!“

         Po každém – nechci – se ozvalo plesknutí. To ovšem již ztratila trpělivost útlá žena stojící nejblíže a rozkřikla se na matku:

         „Paní, jak můžete toho chudáčka bít. Je z vás úplně roztřesenej, jste surová!“

         Ze zadní části tramvaje se ozvala paní velmi moderního vzhledu: „To je dneska výchova, takhle trápit dítě. Dnešní mámy se neuměj k dětem chovat. Nemaj trpělivost.“

         „Co vy vo tom víte, vy nádhero, podle vašeho blonďatého vrkoče je vidět, že vás asi tyhle starosti minuly, že jó!“ byl slyšet hrubší hlas staršího muže.

         „Heleďte se, neurážejte,“ odsekla mu žena kousek od něho, „tak ho zkuste spratka utišit. To byste nedokázal, ale rejpat to jó, to dokážete.“

         „Nechcíííí!“ pokračoval kluk ve svém křiku a uhýbal hlavou, protože čekal další pohlavek. Ten nepřišel, matka se asi zalekla kritických poznámek.

         „Já bych vám ukázal,“ pokračoval muž ve své poznámce, „to byste koukala, jak by cvičil.“

         „Děti se bít nemaj, to je jednou jistý. To nikam nevede,“ přidala se další žena s širokým kloboukem.

         „Jasný,“ souhlasně se ozvala další sousedka, „chce to trpělivost a laskavost.“

         „Jakou laskavost,“ nevydržela další žena, „tohle je nemocný dítě, autista. Co byste chtěli, má to vrozený. Nemá s ním lízt do tramvaje. Kdo to má poslouchat.“

         Tramvaj dojela na další zastávku a kluk ztichnul. Nastupovala starší paní s velkou pojízdnou taškou a rozhlížela se, kde je místo.  Před řvoucím klukem a za ním bylo volno. Tam se nikdo neodvážil. Ona netušila, co se zde odehrávalo a sedla si spokojeně před kluka.  Jen se tramvaj rozjela, kluk zařval: „Nechcíííí, nechcíííí!“

         „Fujtajbl,“ vykřikla zděšeně starší paní, „to sem se lekla, co tu řveš?“

         Do toho se ozvalo: „Musíš!“ doprovozené pleskavým pohlavkem, až kluk narazil hlavou do okna.

         „Maminko,“ otočila se starší paní na matku, „netlučte ho. Já si to s ním vyřídím.“

         „Teď mě poslouchej ty smrkáči,“ dívala se mu do upřeně očí, „jestli chceš nebo nechceš, to mně je jedno, ale ještě jednou zařveš a strčím tě do týhle tašky a pojedeš se mnou, to si piš!“

         Celá tramvaj čekala, co nastane. Sám jsem byl zvědav, jak bude kluk reagovat. Nejdříve se skrčil a podíval se na matku. Ta mlčela.

         „Tak co,“ dodala starší paní, „ chceš do tašky, nebo budeš zticha?“

         Bylo ticho, které rušila jen tramvaj v zatáčce vysokým skřípáním. Kluk seděl jak přibitý. Vzadu v tramvaji se ozvaly pochvalné hlasy, že takhle se to s dětmi musí umět.

         Škoda, že jsem musel příští zastávku vystoupit. Nedozvěděl jsem se, jestli kluk vydržel, nebo si ho strčila starší paní do pojízdné tašky. Rozhodně jsem se dnes v tramvaji nenudil.     

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.08.2019 15:23:41dát kritice tipK3
redaktor prózy

Povídku bych rád nominoval do PP, autore, jestli souhlasíš.

21.08.2019 12:43:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Začíná to jako takový "banální snímek denních událostí",  ale už za chvíli si říkám, že to téma je zajímavé, různorodé reakce lidí  hezky popsané, snad i uvěřitelné a rohodně (záluhou autora) humorné.  Takže to nekonec je "snímek denních událostí", ale není banální.  Tip.  

09.08.2019 13:14:46dát kritice tiplastgasp

Luboši díky za přečtení a hodnocení. Jsi inovátor, výhybková tyč jako zbraň, dobrý! Zajímavý postřeh příčiny řevu kluka. To oceňuji. NIkdy svým kritikům neubližuji, vždy je chválím. Třeba budou příště shovívavější. Pax et Bonum.

09.08.2019 10:45:451 tipů dát kritice tipKočkodan
Já si myslím, ze takhle prehnane by se deti do kakání nutit nemely, obzvlást na verejnosti. Pravidelná ranní stolicka je sice dobrá vec, ale nekdy to proste nevyjde.

Mimochodem - kdyz jsem hledal dílka k prectení a uvidel tohle tvoje, tak se ve mne ozval vnitrní hlas “nechci,” ale moje druhé já zarvalo “musís!”

Snad mne za komentár nebudes chtít bacit výhybkovou tycí... ;-)
08.08.2019 09:50:48dát kritice tiplastgasp

S dětmi se jedná o kreativní práci. Nikdy nevíme, co zabere a co se mine účinkem. Někdy stačí rákoskou rázně švihnout do stolu místo na zadek a je to! Díky za přečtení a hodnocení.

08.08.2019 08:39:151 tipů dát kritice tipvesuvanka

Přemku, pěkně jsi popsal tento neobvyklý zážitek :-))). Kluka mě bylo líto, že ho matka pohlavkovala, ale pobavila mě ta paní, která si ihned poradila a  dokázala ho díky "kouzelné tašce" ihned utišit. TIP

07.08.2019 17:29:53dát kritice tiplastgasp

fialka - dievča z lesa - díky za přečtení a hodnocení. Jsem rád, že se líbilo. Potěšily jste mě.

07.08.2019 17:18:26dát kritice tipfialka...

Zábavné, dobře se mi četlo :-)

07.08.2019 17:11:39dát kritice tipdievča z lesa
taký každodenný život ... porovnávam s vlastnými zážitkami ... baví ma to ... vďaka
07.08.2019 15:54:06dát kritice tiplastgasp

Karle díky za zastavení. Jsem rád, že tě to pobavilo a díky za tip. Ten překlep hledám také. 

07.08.2019 15:32:31dát kritice tipK3
redaktor prózy

Přemku, pobavilo mě to. Když jsem četl poprvně, tak míň, ale teď mě to chytlo. Odsejpá to, má to švih a je to, kupodivu, vtipné i poučné. Moudrá žena. Je tam jeden překlep, ale nemohu hu najít...

07.08.2019 15:08:39dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, takové zpestření dojížděcí rutiny člověk rád zažije. Díky za přečtení a tip. Na noviny nezbyl čas.

07.08.2019 13:11:451 tipů dát kritice tiprevírník

To jste měli zážitek. K novinám ses asi nedostal, divil bych se, kdyby jo.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.