Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+6 neviditelných
Zelená mříž 09 - Nejkratší noc
datum / id09.08.2019 / 498114Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePovídky
témaPřírodní
zobrazeno90x
počet tipů6
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Pro uhlazení emocí. Připomínám: napsáno uprostřed šedesátých let dvacátého století.

Zelená mříž 09 - Nejkratší noc

 

Nejkratší noc

 

Nejkratší noc nedala Radkovi dospat. Už v půl druhé vychází před lesovnu.

Žlutý úplněk co nevidět zapadne. Jeho světlo zemdlelo a má již nepatrný dosah. Přesto se noc stále nemá k tomu, aby ztemněla. Je do všech koutů zřetelně modrá. Světélka hvězd, jimiž sem dolů sotva dohlédne, přimhuřuje, jako by byla oslněna. Nejnápadněji se modř vzdouvá nad severním obzorem, kousek vpravo. Až po zenit odhrnuje černavý poklop tmy.

Není již pochyb: do svítání schází jen to překulení měsíce za horizont.

Právě se ho dotkl. Na kruhové zářící zrcadlo se odspodu sunou černé stíny smrků, špičatých a neuvěřitelně blízkých. Zatímco se smrky prokusují ke středu stále více rudnoucího disku, jejich zástup z pravé strany roste. Zároveň se ve vysíleném zadním osvětlení pozvolna rozplývají. Za chvilku, jakmile poslední nezřetelný obláček vyhasínajícího obrazu slunečního ohně na měsíčním okraji bude zubatým obzorem pohlcen, modrá atmosféra na severovýchodě se skutečným ohněm rozsvítí tak, že přehluší všechna zbývající světla po celé báni.

V noci z dvacátého prvého na dvacátý druhý červen, necelých šest hodin po horkém západu slunce, nemůže být jinak než teplo. Teplo až dusivé.

Květy těžce oddechují.

Z lesa jako dotek sovího peří vane tichá, teplá vůně jehličí.

Listy a stébla, které jsou v přímém styku s vysokým prostorem, trochu tepla přece za noc vyzářily. Povlak chladu na nich ulpěl v osvěžujícím kapalném skupenství.

Přichází jitro.

Nejde to, do postele se nevrátí. Musí být při tom, když se rodí nejdelší den.

Zná mnoho míst, kde by bylo krásné strávit příští hodiny. Každé ho teď přitahuje silou ne menší než samo svítání letního slunovratu. Všude najednou však být nemůže. Dnes má přednost volby toto ráno, které je pouze jedno. Na místě tentokrát nezáleží.

Půjde k velké jedli.

To není místní název. Je to opravdu veliká jedle. Nechal ji kdysi samotnou ve smrkovém podrostu stát, když poslední stromy kmenoviny byly již zralé ke smýcení.

Je nádherná. Má vysokou oválnou korunu temně zelené barvy, která dole začíná tři metry nad zemí a nahoře v požehnané výši třiceti dvou metrů končí typicky jedlovým vrcholkem, podobným čapímu hnízdu.

Mlčenlivé družce věků nevadí, že některé smrčky již lechtivě vrůstají do jejích spodních větví. Není to však lhostejné smrčkům, neboť z nízkého podrostu se pozvolna stává mlazina, a ta chce mít nad sebou jenom nebe.

Radek stojí ve svahu nad jedlí. Přišel, aby uvítal nejkrásnější jitro. A zatím se nemůže odvrátit od tohoto rozsochatého, ale přitom tak štíhlého památníku.

Vlastně by tu neměla být, bude vadit nejbližším smrčkům, už to začíná.

Z husté spleti větvoví se spustil temný stín, těsně nad mlazinou rozepjal letky a jako dlouhý, vodorovně vyslaný šíp prostřelil vzdálenou kmenovinu, jež za mlázím ční do strmé rozvlněné výšky. Po malé chvíli se z šera koruny ozve energické zatleskání. Pár divokých holubů hřivnáčů blýská bílými zrcadélky. Letí na opačnou stranu než jestřáb.

Kdo by si to byl pomyslel, vrtí Radek hlavou, že nocují v tak těsném sousedství! Na jednom stromě!

A jedle se rozpřahá proti růžovému svítání klidně a samozřejmě jako černavá věž pevnosti.

Vysoko, až v modru nad růžovým oparem, probleskuje stříbrná hvězda. Všechny už pohasly, jen ta jediná se třpytí dál. Ještě před malou chvílí visela Radkovi nad hlavou a nyní svítí jako překrásný klenot přímo nad jedlí, v prodloužení přímky jejího kmene.

Velkolepé okamžiky korunovace. Kéž by se daly zastavit!

Radek před tím úžasným oltářem poznává, že není pravda, co mu našeptává jeho lesnický smysl pro pořádek, kterému se u jiných občas vysmívá, ale jehož ve skutečnosti sám není zcela ušetřen. Námitky lesnických autorit jsou nekompromisní: jedle se za výstavek nehodí. Ale on přece jen měl šťastné vnuknutí, když se tenkrát před těžbou rozhodl, že ponechá jedli naživu. Tato se hodí!

Je už zcela vtažen do světa, v němž nemusí být rozhodující vždy jen to, co je účelné. Pro krásu ať zde stojí ještě sto let! Jako připomínka. Jako dávný pozdrav pravnukům z těchto podivuhodných let. Ze začátku doby kosmické.

Uběhla snad pouhá minuta. Stříbrná koule ve vysokém, stále rychleji blednoucím azuru, překročila již svislé prodloužení kmene a hasne nad okrajem plochého vršku jedle jako tečka za nevyslovenou větou.

Ne, tak rychle žádné odvěké těleso po nebi nepluje.

A to, co se vymyká přirozeným zákonům, může být jen dílem člověka.

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.08.2019 09:51:06dát kritice tiprevírník

Já také moc díky!

13.08.2019 08:18:03dát kritice tipvesuvanka

Jaroslave, jako vždy krásně napsané.  Z Tvého díla, a nejen z tohoto,vyzařuje Tvoje veliká láska k přírodě. Díky, TIP

09.08.2019 19:14:37dát kritice tiprevírník

To je pěkné hodnocení, zvlášť to pod P.S.

09.08.2019 18:22:32dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Někdo se zkrátka umí na přírodu dívat, ještě si s ní povídat a nám, co to neumíme, krásně zprostředkovat. T.

P.S. Jsem z toho vedle jak ta jedle!

09.08.2019 14:57:54dát kritice tiprevírník

Děkuji.

09.08.2019 14:09:22dát kritice tipAlegna

kdo se umí koukat, ten vidí, opět pěkné vyprávění

09.08.2019 10:41:06dát kritice tiprevírník

Děkuju ti, Ireno, za chválu a za výběr.

09.08.2019 09:28:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, až mne to dojalo... příběh i čeština... moc podařené.

09.08.2019 09:11:47dát kritice tiprevírník

To už tak my, co se rádi přetvařujeme, děláme, s tím nehneš.

09.08.2019 09:05:431 tipů dát kritice tipKočkodan
Ani já si nemyslím, ze bys prírodu nenávidel az do morku kostí. A pokud prece jen, tak to vhodne volenými literárními prostredky skvele maskujes. ;-)
09.08.2019 08:29:15dát kritice tiprevírník

Tys mě ale potěšila!

09.08.2019 08:19:50dát kritice tipDiana

Taková láska k přírodě učí, dojímá a inspiruje...***



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.