Řetězy

Lavice stála u hrobu,
na ní mladý muž.
Co je tohle za dobu,
on v ruce svíral nůž.

Hleděl na jméno známé,
do mramoru vyryté.
Jeho srdce se znovu láme,
protože vzpomínky jsou skvrnité.

Krev na svatebních šatech vězí,
nejde dolů smýt.
Prsten její hnědne rezí,
teď už o ní může pouze snít.

Řetězy povinnosti jej drží u života,
ale nepřeje si býti.
Obklopuje ho černočerná nicota,
a ví, že už nemá pro co žíti.