Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ponorka

Výběr: atkij, Gora, K3, Lakrov, reka
14. 08. 2019
32
32
3754
Autor
Arcs
Byla to obrovská krabice, velká, ale placatá, takže se k ničemu nehodila. Tedy na kusy a do sběru. Po pár řezech se ale náhle pod rukama složila a byl tu tunel. Pak tunel s dveřmi, krabice s dveřmi, domeček. A najednou tu byla ponorka. - Jé tati, ponorka! A už měla dvířka, na dvířkách petlici, přibyl poklop, přibylo kormidlo hloubkové i směrové, každé pěkně vyřezané z kartonu. Taky dva opravdové periskopy s opravdovými zrcátky omotané kovově lesklou páskou. Proč dva? Pro dva kluky. Lezli mi pod rukama, pomáhali, překáželi, pusy nezavřeli. - Tati, tati, bude umět lítat? A bude mít okno? A bude bojová? Že v ní dneska budeme spát?! Metry lepící pásky, kilometr nebo dva provázků, ztupené všechny nůžky v domě, kilo Pattexu, drátky, suché zipy a krabice fixů na omalování. - Nezdá se ti, že se nám nějak ztrácí obývák? namítalas. - Když do pokoje se nevejde, bránil jsem náš výtvor. - A nebudeme muset topit v celém domě, když si kluci hrají tady... a chtějí tam i spát. - To ji tu chceš nechat až do podzimu? - Jo, tati, jo! Sedíme zmáčknutí v krabici ponorce a plujeme do Afriky. Vidět slony a cestou pozdravit velryby. Starší plavčík programuje na utržené klávesnici, kudy se dáme, zasunuje disketu s hlasitým cvaknutím do čtecí jednotky Centrálního mozku, mladší zapisuje centropenkou do oblepené mapy z babiččiných střihů - spletí čař námořních cest. Volíme tajné kódy na kalkulačkách přilepených na stěnách, sledujeme kompasy, kormidelními koly, pečlivě vyřezanými z bílého kartonu, máváme ploutvemi kormidel, přepínáme páky a spínače ze starých lamp. - Kapitáne, poklop uzavřít! Plavčíku, zaplavit komory! Malé ruce bojují s velkým vodovodním ventilem zapatexovaným deseti vrstvami v trojité stěně. - Tati, foťák, vyfoť nás! A tak si tu chvíli pamatuji - zachycenou na fotce i v paměti. Jako hřejivý ostrov chvíle rozprostřené kolem hřejivě načervenalé fotografie jako my kolem krbu a ponorky. Jak se díváš na nás tři a usmíváš se, trochu potěšeně, trochu nejistě... - Tati, ještě musí lítat, to si slíbil! - Nestačí, že má poklop a otočné dělo na přídi? - A nemohl by tady oknem jezdit vláček? - Vláček v ponorce? No jasně! Nu, to létání jsem opravdu slíbil. Křídla měla být skládací a mávací. - Naše ponorka bude všeživelná! Když má okna, nemůže být nic dalšího problém. Beru teď připravená křídla a hážu je do ohně. Přežila dokonce i zimu, na chodbě pod schody se pro ni našlo přesné místo, jen přišla o ty krásné pohyblivé ploutve kormidel. Zato se tam téměř přiblížila stádiu elektrifikace a vevnitř to začalo vypadat jako v útrobách urychlovače. Nakonec přihazuji do plamenů i kartonová kola. Měla se točit a mít táhla jako parní lokomotiva. - Nezdá se ti, že jsi v té krabici víc než kluci? To byla pravda. Tak trochu jsem jim ji ukradl. Možná byla od začátku víc moje. Tátův klukovský sen. O dokonalé skrýši. Teď sedím uvnitř s nožem v ruce, oheň hoří, dům je prázdný, cizí, plný ozvěny, vystěhovaný a připravený na prodej. Sem dovnitř zatím nic z toho nemůže. Probírám skříňky z krabic od dětských bot, lodní deník s podmořskou příšerou vymalovanou pětiletou rukou. - Uzavřít poklop, zatěsnit okna, zakódovat, vložit příkazy, zaplavit komory, nastavit kurz! Zavřít oči... Jako by to byl stroj času. Kolébá mě v hloubce, mimo svět, mimo čas... Schovat se před tím, co přichází, co přišlo... A pak řežu a trhám a pálím, je to zase jen krabice, poslední co tu ještě zbývá. Krabice od sauny. Měla tě zahřát, sauna. V tom velkém, studeném domě ti bylo stále chladno. Ale nebylo to domem. Nakonec nepomohlo, ani když jsme se přestěhovali. Už bylo pozdě. Znovu se dívám na fotku. Ano, jak se vlastně díváš? Jako bys věděla? Vědělas to už tehdy? Co přijde, co bude? Jak si hraju s našimi dětmi... bez tebe? Oheň je tak vysoký, že mi přijde vynadat sousedka, ale já nemám sílu jí to říct. Jako bych se styděl, že mám v ruce příliš velký trumf na její mečivý hlas. Nakonec dobře, že mě vytrhla ze snění. Přiklopím kartony kusem skříně, aby nepoletovaly a jdu zavolat. Tohle je hotové.

32 názorů

Kapsa
03. 03. 2020
Dát tip

Povídky na Písmáku moc nečtu. Ani tuhle jsem nechtěl, ale něco mě vrátilo a donutilo číst jedním dechem.


Luzz
03. 03. 2020
Dát tip

pořád moc dobrý. dokonce bych řekla i lepší, než když jsem to četla poprvé.


Kandelabr
25. 02. 2020
Dát tip

Napsané je to pěkně. Hezky zkratkovité uvedení do děje a postupně se čtenář dozvídá příběh. To se mi líbí. Jak bylo řečeno některými výše, ubral bych na patosu v závěru. Jinak fakt hezky atmosférická a dojemná věc. tip


rentier
28. 09. 2019
Dát tip

To můžu. Moc dobrá věc.

Tip


reka
21. 09. 2019
Dát tip

Velmi dobry. Ten zacatek, jak uvedes ctenare do situace a do deje, ta dynamika, moc se ti to povedlo. Pak jsem se bal, abys to nezkazil. Nastesti zbytecne. na konci mozna trochu moc tlaci na emoce a to s tim, ze ji bylo porad chladno, je na me az prilis jednoduchy kyc. Ale pak se ta povidka zase zvedne, zaver je moc hezky.


Stargazer
21. 09. 2019
Dát tip

No neumřela... Prostě se rozešli, ona odešla i s dětmi a on musel prodat dům, v němž zůstal sám. Mně ten konec nepřipadá zas tak otevřený. Každopádně povídka skvělá. Povedená hra s emocemi, atmosférou. TIP   


bixley
17. 09. 2019
Dát tip

Ty krásné dětské hry! A perfektně propojeno se vzpomínkami. Moc hezký text. T.


zvedavec
12. 09. 2019
Dát tip

tip, veľmi silno zasiahlo

je to celé popretkávané človečinou


.duke.
12. 09. 2019
Dát tip

supr text


Luzz
29. 08. 2019
Dát tip

tohle je dobrý. klidně bych četla dál a víc a ještě hlouběji :)


Lakrov
28. 08. 2019
Dát tip

Je roztomilá tahle "uskutečněná Verneovka",  říkám si od začátku a oceňuji ten překotný spád, dodaný  oním úsporně zrychleným vyjadřováním. Zároveň však začínám mít obavu,  že to všechno spěje ke špatnému konci, a ačkoli po dočtení (ani po opakovaném  přelétnutí poslední stránky) nevím přesně, jak špatný ten konec vlastně je, považuji  tenhle text za jeden z (nej?)lepších na Písmáku v posledních měsících.  Tip a Výběr.  


Gora
23. 08. 2019
Dát tip

avi PM


Gora
23. 08. 2019
Dát tip

Díky, a proč ne?? Napsal jsi pěknou povídku, tak proč nezkusit, jak obstojí v porovnání s dalšími. Ty, které vyhrají Prózu měsíce, soutěží o Prózu roku.

 


Arcs
23. 08. 2019
Dát tip
Ahoj Goro, no, uplne mi to nejde dohromady s nejakym soutezenim, ale klidne

Gora
23. 08. 2019
Dát tip

Můžu povídku nominovat do soutěže PM?


Janina6
18. 08. 2019
Dát tip

Takhle nějak si představuju povídku, co vyvolává emoce, ale nevnucuje je... povídku se silnými myšlenkami, které ale čtenáři nejsou naservírovány doslovně... Skvělé.


K3
16. 08. 2019
Dát tip

Je to takové, zahalené v mlze, ale moc krásné. Přidám se.


pre mňa je koniec poviedky tajomno, ktoré je skryté v každom z nás /možno v každom, pokiaľ to nechceme vytesnať pre iné hmatateľnejšie záujmy\ ... prečo mám vedieť všetko? ... načo by mi to aj bolo ... okrem toho koniec mi navodil reálne želanie, aby budúcnosť bola znesiteľná ... v tvojom písaní je vždy akési tajomno ... to sa mi páči

Bystroočko
15. 08. 2019
Dát tip

Veľmi pekné.


Arcs
15. 08. 2019
Dát tip
aha, furt jsem víc PPčkář, díkes za techinfo. jasně, taky bych to tak čet a řek (zrovna tuhle jsem to psal bestyi), to je ok, text je text. A stejně - po celém tom ponoru do minulé bolesti - není dobré, že zůstává ještě něco dalšího? Nevyřízeného, neskončeného? Ještě nějaká budoucnost? Ať už jakákoli, neznámá...

Umbratica
15. 08. 2019
Dát tip

Když máš rád Kadlečkovou, myslela jsem, že to bude nějaká fantasy. A fantasy to byla. Nezklamalo mě to. Tip.


Arcs
15. 08. 2019
Dát tip Ostrich
tohle je mozna trochu nefer - je totiz proste autobio, takze jsem to vlastne nepsal ja, ale osud, takze na tom nemuzu nic menit, presne takhle to bylo a takhle jsem to napsal a schoval klukum do krabice, aby vedeli. A mozna jsem do toho zaklel, odlozil kus svy bolesti, protoze mi to nejak pomohlo, proste to samo vybuchlo na papir, kus duse vytrzene.

Gora
14. 08. 2019
Dát tip

Moc mile jsi překvapil.

Dějově jednoduchý text s poetikou, bohatý na emoce a "obrázky" - takové mám hodně ráda. Souhlasím s Jitkou, co se konce týká, jako by přebýval.

Překlípek:  spletí čař námořních cest.  - čar

 


atkij
14. 08. 2019
Dát tip

A ještě se vracím s výběrem, ať je živěji. Máš zde tolik poezie, že mi nejde nekliknout:)


atkij
14. 08. 2019
Dát tip

Ano, něco podobného jsem si potřebovala přečíst. A ten pocit z Tvého textu si odnesu, i když opustím monitor. Podal jsi bravurně, živě, že mi obrázky naskakují před očima. 

Možná by nebylo špatné skončit příběhem krabice. vetou Krabice od sauny. Dovětek k sauně možná potřebuješ, ale ona už věta "poslední co tu ještě zbývá" sama naznačuje...


nemôžem sa patrične vyjadriť, lebo slzy sú mokré a nedajú sa vložiť do počítača ... píšeš skvelo

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru