I přes ticho

Když jsme se poprvé setkali, zvonil jsem na zvon uprostřed vánočně nazdobeného náměstí s přáním, aby ses zamiloval. 
Teď po dvou letech spolu stojíme na křižovatce promoklí bouřkami. 
Zasažení blesky. 
Pocuchaní hurikány. 
Neměnil bych ani jednu společnou zkoušku, poněvadž jinak bych nezískal sílu věřit někomu jinému než sobě. 

Bez zbytečných poznámek jsi konejšil moje neurózy, strachy a všemožné další stavy. 
Za to ti patří dík. 
Stejně jako za dnešek, kdy jsi chytil moji tvář do dlaní a smazal přebytečný kýč. 

Budu se snažit bdít nad tvýma zavřenýma očima, jako ty bdíš nad mýma otevřenýma očima. 

Před chvílí mi došlo, že jsme vynalezli nový druh vášně uvězněné v mlčení. 
Miluji tě i přes ticho hučící v uších.