Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
Děda z parkoviště
datum / id18.08.2019 / 498418Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídky
témaRodinné
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno1145x
počet tipů23
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Tématický den

Děda z parkoviště

„Za chvilku jsme tam, mamko. Ke škole je to pak už pěšky jen kousek, ten dojdeš, i když nejsi na podpatky zvyklá,“ usmál se za volantem Olin. Soňa přikyvovala a vyndala z kabelky zrcátko. Rtěnkou si přejela rty a podívala se z okénka vozu. Kdo nezná dost dobře zadní trakty budějovických domů, tápal by a snad i marně hledal tohle zastrčené parkoviště. Prokličkovat automobilem postranními uličkami a trefit ten „správný“ vchod byl pro řidiče, neznalého místopisu, kumšt.

Přitom zpředu stačilo projít průchodem kolem prodejny knih, bufetu a kadeřnictví, jak později zjistila, a člověk se ocitl v centru.

Konečně. Plac byl už téměř obsazen. Viděla kolem sebe skoro všechno to „osazenstvo“ vystupovat z vozů svátečně nastrojeno. Na cestě tam a pak zase zpět jim parkoviště poskytlo potřebný azyl. V jeho blízkosti totiž pořádala promoci jedna z budějovických vysokých škol.

Olin, letošní absolvent pedagogické fakulty natočil krk k zadnímu okénku, aby bez úhony vjel mezi mohutné kmeny kaštanů.

Hlídač ve vytahané zelenkavé vestě s kšiltovkou, která také snad kdysi mívala nějakou barvu a tvar, mávnul rukou – stop, hotovo, finito. Vystupovat!

Ti dva se pozdravili jako dobří známí a Olin nejprve představil hlídači Soňu.

„Moje maminka!“

a potom řekl:

„Tak to je on, mami, za ty roky skoro až mýtický „můj děda z parkoviště“, jak jsem ti o něm kolikrát doma povídal.“

Vybavila si příběh vdovce, kterému nic na světě nedovede nahradit přítomnost dvou synů. Žijí prý v Irsku a domů jezdí málokdy. A tak si koupil mezi dvory plac a provozuje na něm parkoviště. Je rád mezi lidmi."

Vysoký hubeňour neurčitého věku smeknul čapku a postaru políbil ženě ruku.

„Madame, moc mne těší. Tady s Olinkem se kamarádíme už dlouho, viď, synku. Dneškem mu sice končí studentský povinnosti, ale začnou zas jiný, dospělejší,“ mrknul na Olina. Z kapsy vyndal tabatěrku s doutníčky. Jeden si zapálil a labužnicky potahoval.

„Také jsem ráda, že vás konečně poznávám,“ usmála se rozpačitě Soňa.

„Mluvil o vás doma jen pěkně. Že jste mu tady držíval místo. A že jste si spolu rozuměli. Nehněvejte se, že o vás mluví jako o dědovi, sám žádného neměl. Ráda bych vám za všechno poděkovala,“ předala „dědovi z parkoviště“ láhev fernetu v dárkové taštičce.

Úsměv na hlídačově obličeji se ještě rozšířil a oči zamžily dojetím.

„Nemusela jste si dělat škodu!“

To přece byla samozřejmost, my dva jsme si hned padli do noty.“

Olin ho vzal bokem a něco si polohlasně říkali. Bylo vidět, jak důvěrně se spolu baví, jak jeden respektuje druhého. 

Jaká to změna proti vztahu Olina s otcem. Ten neuznává snad nikoho. Vedle něj nesmí nikdo nic umět, něčemu rozumět, jen on je ten arbitr, který má na všechno svá, jinými nedostižná měřítka.

Soňa však už byla jako na trní, aby nakonec ještě nezmeškali promoci, a tak syna prosebným pohledem popohnala. Však se s „dědou z parkoviště“ znovu setkají při odjezdu

V aule vysoké školy to hučelo jako ve včelíně. Získala místo v jedné z prvních řad. Seděla ostýchavě na kraji židle, prostředí ji uvádělo do rozpaků. Ostatním absolventům přišly popřát celé rodiny, a ona tam byla sama.

Následovaly projevy, pak dlouho očekávané předávání diplomů. Každý z absolventů cinkl zvonkem, připevněným na katedru. Poslední zvonění v almě mater. Soňa napjatě sledovala, kdy už přijde řada na syna.

„Oldřich Vacek!“

Vysoký, štíhlý, mladý a hezký přešel sebejistě parket v novém žaketu a cinknul. Ale tak, jako by před ním nebyl docela malý zvoneček, anebo byl, ale měl ještě jiný stupeň hlasitosti, který vítězně zaburácel aulou.

Provázela ho pohledem a vnímala to, co nikdo další v sále. Zaváhání, ohlédnutí přes rameno, jestli zas nebude za cosi malicherného peskován. Letité úsilí vybojovat si své místo a důstojnost poznávala v důvěrně známých pohybech. V pohledu však stále živil naději, že jednou bude pochválen, že jednou splní očekávání svého otce.

Ona už věděla, jak je to nesplnitelné – musel by být snad jeho kopií, ale i tak – kopie se přece nikdy nemůže rovnat originálu!.

Spolu s ostatními vyšli na terasu u školy. Olin držel tubus s diplomem jako svátost. Dlažba byla po přeháňce mokrá a jarní slunce už se dralo ke slovu.

Mlčky došli do pěkného podniku, kde měli rezervované pohoštění. Olin pověsil Sonin plášť a přisunul jí židli.

„Mamko, objednej si, já jsem za pár minut zpět. Ještě někoho jsem pozval, někoho, kdo si dnešní sváteční oběd zaslouží stejně jako ty. Nebýt vás dvou, nikdy bych nevystudoval.“

Vychutnávala si vídeňskou kávu, když se otevřely dveře restaurace. Olin už byl zpět.

Postava muže za ním byla ještě vyšší než synova. Elegantní pán v dobře padnoucím obleku s vestou, luxusních botách s vzornou pěšinkou se uklonil před její židlí.

„Dovolte, abych si přisednul, madame. Je mi velikou ctí s vámi a Olinkem poobědvat. Nedal jinak, než že se musím připojit. Parkoviště zatím obstará brigádník, študent z fakulty. Ještě bych se představil jménem, jmenuji se Artur Popper.“

Soňa zůstala jako opařená - tenhle sympatický a vůbec ne starý člověk že je ten důchodce, co ho před nějakou hodinkou poznala, ten „děda z parkoviště“, místní rázovitá figurka v kšiltovce?

Nezmohla se na slovo a bezradně pohlédla na syna. Ten se culil a pásl na jejích rozpacích.

„Neříkal jsem ti, mamko, že děda z parkoviště je třída? Pozval jsem ho, aby s námi poseděl. Vám dvěma chci dnes poděkovat za podporu, nikomu jinému. Pěkně si dnešní den užijeme, ano?“

Do oken zasvítilo slunce. Pohltilo stíny v restauraci.

Soňa narovnala záda a pohodlně se posadila na celou židli. Oslava právě začala.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.09.2019 20:42:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Přemku, jsem ráda, že ti text je blízký :-)

05.09.2019 20:34:42dát kritice tiplastgasp

Přidám se po návratu také. Tento poutavý vypravěčský styl je mi blízký. Životní příběh je nejen o morálce, ale o vztazích, které posilují víru v lidskou sounáležitost a vděčnost. Rád jsem si příběh přečetl. Cítil jsem v něm své pozitivní normy chování. Velmi mě to zaujalo. Díky.

31.08.2019 21:40:47dát kritice tipK3
redaktor prózy

To klidně můžež, čím víc kvalitních povídek, tím lepší soutěž. Mě ale momentálně nanapadá, co bych měl v dalším kole psát, je toho najednou na mě asi příliš. To je ale můj problém:).

31.08.2019 21:27:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Karle... dalších kol se jako autorka již nezúčastním, aby měli šance také jiní...zůstanu u organizace spolu s redaktorkou bixley v pozadí... anebo mimo spoutěž, pokud mi to nedá :-)

31.08.2019 21:21:21dát kritice tipK3
redaktor prózy

Blahopřeji povídce i autorce k zaslouženému vítězství.

31.08.2019 20:12:11dát kritice tipRedakce prózy

K námětu Cesta tam a zase zpět /Tématické dny vyhlášené Redakcí prózy/ se tento příspěvek umístil na prvním místě. Redakce děkuje za ůčast všem autorům...

31.08.2019 12:52:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak dík!! Jsem ráda, že bavilo číst tak - zdánlivě - neakční mini :-)

31.08.2019 12:50:11dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

> ...Cesta tam a zase zpět...

Jo, je ztoho to téma (velmi nenásilně, spíš až zpětným rozborem) znát. Na první pohled o ničem, ale velmi citlivě napsané se spoustou meziřádkových náznaků.

30.08.2019 20:48:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, děkuju, téma bylo tuším: Cesta tam a zase zpět :-)

30.08.2019 16:10:15dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Působí to jako takové zvláštní písemné pohlazení. Není co tomu vytknout,  není co dodat, snad jen  tip.

P.S. Co že je zadáním onoho tematickéhop dne?  

24.08.2019 00:35:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

24.08.2019 00:35:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nejsem... díky, Karle, rovnou si pošlu avízko:-)

23.08.2019 22:38:53dát kritice tipK3
redaktor prózy

Já bych nominoval i tuhle povídku do PP. Jestli není autorka proti:).

18.08.2019 22:29:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, děkuju, je to tak...

18.08.2019 21:59:45dát kritice tipK3
redaktor prózy

Má to hloubku, je to hrozně smutné, když vlastní táta takhle selže. Hezky jsi to vystihla.

18.08.2019 21:01:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, tak to mne MOC těší, děkuju:-)

18.08.2019 21:01:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, to určitě ne :-)) a moc si cením, díky...

18.08.2019 21:00:04dát kritice tipblacksabbath

Ty vypravěčko.....vždy mě chytíš..............*/**

18.08.2019 20:59:55dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak pěkně to dovedeš napsat jen ty. /T

18.08.2019 19:58:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dík moc, Čudlí!

18.08.2019 19:57:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, lépe bych to nenapsala než ty, diky, věrný glosátore :-)

18.08.2019 19:55:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Hanko!!

18.08.2019 18:03:32dát kritice tipČudla

Líbí /*

18.08.2019 15:38:19dát kritice tipKočkodan
Já si nejdřív myslel, že si Olda přivede nějakou slečnu, dlouho tajenou lásku. Ale zjevení se pana Artura Poppera je mnohem hezčí závěr. Jenom doufám, že neráčkuje. (mrk)

Děda si zaslouží poplácání po ramenou, otec spíš nakopnutí do zadku...
18.08.2019 13:47:48dát kritice tip8hanka

ďakujem za tip, už som si e-knihu kúpila a čítam pri dezerte, prajem krásnu nedeľu

18.08.2019 12:26:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, tak vidím, že rozumíš... je to dost smutné, ale nakonec nejvíc přichází vlastně o vše ten, kdo se nezajímal... dík"

Vyšla mi nová e-kniha a je tam i pár povídek, které jsem na Písmáka nedávala, tak jen, kdyby zajímalo: http://eknihyjedou.cz/zlutej_pes

18.08.2019 12:23:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, moc děkuju! 

18.08.2019 12:11:30dát kritice tip8hanka

Tvoje príbehy čítam veľmi rada, dýchajú čloečinou, láskou ku všetkému živému...tento vo mne obzvlášť zarezonoval... keď mal mladší syn magisterské promócie bola som sama...starší syn nemohol pricestovať zo zahraničia, pozerala som na syna s červeným diplomom, neskutočne hrdá a zárioveň smutná, že jeho otec ani netuší, akých skvelých má synov...na doktorandských promóciách nás už bolo viac,  krásny deň to bol,  aj keď "otec" nebol, či skôr, dobre, že nebol...

*****

18.08.2019 11:46:40dát kritice tipvesuvanka

Moc hezký příběh krásně napsaný :-))) TIP

18.08.2019 11:00:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, děkuju, moc těší :-))

18.08.2019 10:30:31dát kritice tiprevírník

No, to je krásné vyústění! A bezvadně napsané. Moc rád dávám povídce tip.

18.08.2019 09:55:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

TVůj komentář se opozdil za mým, zajímavý úkaz ... ještě jednou dík!

18.08.2019 09:53:24dát kritice tipOldjerry
korektor

Zdánlivě banální příběh jsi svým vypravěčským uměním dostala mezi  zajímavé příběhy, v němž hrají podstatnou roli jemné nuance.  ***

18.08.2019 09:50:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Old, barde, díky, moc jsi potěšil!

18.08.2019 09:45:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, moc děkuji!

18.08.2019 09:45:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

díky, Renato... ano, příběhy se odehrávají neustále, "jen" je umět zachytit :)

18.08.2019 09:43:381 tipů dát kritice tipDiana
Velice dobrá povídka, krásně a napínavě vyprávěná ***
18.08.2019 09:43:32dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Kolik je kolem nás takových dědů z parkoviště, kteří by si to zasloužili! Hezký příběh ze života, který jsi nám krásně zpřístupnila. T.

18.08.2019 09:29:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

yss, děkuju - jsem ráda, že se líbí :-))

18.08.2019 09:27:201 tipů dát kritice tipysslandia

pekn príbeh, s dobrou pointou, ktorá dodáva "nádej "- práve to spomínané slnko. Poviedky píšeš naozaj veľmi čisto, precízne, premyslene. Pekné, také zo života-všedné maličkosti, ktoré aj tak majú svoje čaro a prínos



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.