Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Děda z parkoviště

18. 08. 2019
24
43
3754
Autor
Gora

Tématický den

„Za chvilku jsme tam, mamko. Ke škole je to pak už pěšky jen kousek, ten dojdeš, i když nejsi na podpatky zvyklá,“ usmál se za volantem Olin. Soňa přikyvovala a vyndala z kabelky zrcátko. Rtěnkou si přejela rty a podívala se z okénka vozu. Kdo nezná dost dobře zadní trakty budějovických domů, tápal by a snad i marně hledal tohle zastrčené parkoviště. Prokličkovat automobilem postranními uličkami a trefit ten „správný“ vchod byl pro řidiče, neznalého místopisu, kumšt.

Přitom zpředu stačilo projít průchodem kolem prodejny knih, bufetu a kadeřnictví, jak později zjistila, a člověk se ocitl v centru.

Konečně. Plac byl už téměř obsazen. Viděla kolem sebe skoro všechno to „osazenstvo“ vystupovat z vozů svátečně nastrojeno. Na cestě tam a pak zase zpět jim parkoviště poskytlo potřebný azyl. V jeho blízkosti totiž pořádala promoci jedna z budějovických vysokých škol.

Olin, letošní absolvent pedagogické fakulty natočil krk k zadnímu okénku, aby bez úhony vjel mezi mohutné kmeny kaštanů.

Hlídač ve vytahané zelenkavé vestě s kšiltovkou, která také snad kdysi mívala nějakou barvu a tvar, mávnul rukou – stop, hotovo, finito. Vystupovat!

Ti dva se pozdravili jako dobří známí a Olin nejprve představil hlídači Soňu.

„Moje maminka!“

a potom řekl:

„Tak to je on, mami, za ty roky skoro až mýtický „můj děda z parkoviště“, jak jsem ti o něm kolikrát doma povídal.“

Vybavila si příběh vdovce, kterému nic na světě nedovede nahradit přítomnost dvou synů. Žijí prý v Irsku a domů jezdí málokdy. A tak si koupil mezi dvory plac a provozuje na něm parkoviště. Je rád mezi lidmi."

Vysoký hubeňour neurčitého věku smeknul čapku a postaru políbil ženě ruku.

„Madame, moc mne těší. Tady s Olinkem se kamarádíme už dlouho, viď, synku. Dneškem mu sice končí studentský povinnosti, ale začnou zas jiný, dospělejší,“ mrknul na Olina. Z kapsy vyndal tabatěrku s doutníčky. Jeden si zapálil a labužnicky potahoval.

„Také jsem ráda, že vás konečně poznávám,“ usmála se rozpačitě Soňa.

„Mluvil o vás doma jen pěkně. Že jste mu tady držíval místo. A že jste si spolu rozuměli. Nehněvejte se, že o vás mluví jako o dědovi, sám žádného neměl. Ráda bych vám za všechno poděkovala,“ předala „dědovi z parkoviště“ láhev fernetu v dárkové taštičce.

Úsměv na hlídačově obličeji se ještě rozšířil a oči zamžily dojetím.

„Nemusela jste si dělat škodu!“

To přece byla samozřejmost, my dva jsme si hned padli do noty.“

Olin ho vzal bokem a něco si polohlasně říkali. Bylo vidět, jak důvěrně se spolu baví, jak jeden respektuje druhého. 

Jaká to změna proti vztahu Olina s otcem. Ten neuznává snad nikoho. Vedle něj nesmí nikdo nic umět, něčemu rozumět, jen on je ten arbitr, který má na všechno svá, jinými nedostižná měřítka.

Soňa však už byla jako na trní, aby nakonec ještě nezmeškali promoci, a tak syna prosebným pohledem popohnala. Však se s „dědou z parkoviště“ znovu setkají při odjezdu

V aule vysoké školy to hučelo jako ve včelíně. Získala místo v jedné z prvních řad. Seděla ostýchavě na kraji židle, prostředí ji uvádělo do rozpaků. Ostatním absolventům přišly popřát celé rodiny, a ona tam byla sama.

Následovaly projevy, pak dlouho očekávané předávání diplomů. Každý z absolventů cinkl zvonkem, připevněným na katedru. Poslední zvonění v almě mater. Soňa napjatě sledovala, kdy už přijde řada na syna.

„Oldřich Vacek!“

Vysoký, štíhlý, mladý a hezký přešel sebejistě parket v novém žaketu a cinknul. Ale tak, jako by před ním nebyl docela malý zvoneček, anebo byl, ale měl ještě jiný stupeň hlasitosti, který vítězně zaburácel aulou.

Provázela ho pohledem a vnímala to, co nikdo další v sále. Zaváhání, ohlédnutí přes rameno, jestli zas nebude za cosi malicherného peskován. Letité úsilí vybojovat si své místo a důstojnost poznávala v důvěrně známých pohybech. V pohledu však stále živil naději, že jednou bude pochválen, že jednou splní očekávání svého otce.

Ona už věděla, jak je to nesplnitelné – musel by být snad jeho kopií, ale i tak – kopie se přece nikdy nemůže rovnat originálu!.

Spolu s ostatními vyšli na terasu u školy. Olin držel tubus s diplomem jako svátost. Dlažba byla po přeháňce mokrá a jarní slunce už se dralo ke slovu.

Mlčky došli do pěkného podniku, kde měli rezervované pohoštění. Olin pověsil Sonin plášť a přisunul jí židli.

„Mamko, objednej si, já jsem za pár minut zpět. Ještě někoho jsem pozval, někoho, kdo si dnešní sváteční oběd zaslouží stejně jako ty. Nebýt vás dvou, nikdy bych nevystudoval.“

Vychutnávala si vídeňskou kávu, když se otevřely dveře restaurace. Olin už byl zpět.

Postava muže za ním byla ještě vyšší než synova. Elegantní pán v dobře padnoucím obleku s vestou, luxusních botách s vzornou pěšinkou se uklonil před její židlí.

„Dovolte, abych si přisednul, madame. Je mi velikou ctí s vámi a Olinkem poobědvat. Nedal jinak, než že se musím připojit. Parkoviště zatím obstará brigádník, študent z fakulty. Ještě bych se představil jménem, jmenuji se Artur Popper.“

Soňa zůstala jako opařená - tenhle sympatický a vůbec ne starý člověk že je ten důchodce, co ho před nějakou hodinkou poznala, ten „děda z parkoviště“, místní rázovitá figurka v kšiltovce?

Nezmohla se na slovo a bezradně pohlédla na syna. Ten se culil a pásl na jejích rozpacích.

„Neříkal jsem ti, mamko, že děda z parkoviště je třída? Pozval jsem ho, aby s námi poseděl. Vám dvěma chci dnes poděkovat za podporu, nikomu jinému. Pěkně si dnešní den užijeme, ano?“

Do oken zasvítilo slunce. Pohltilo stíny v restauraci.

Soňa narovnala záda a pohodlně se posadila na celou židli. Oslava právě začala.


43 názorů

Gora
14. 06. 2020
Dát tip

Hanko, díky za opakované čtení, potěšilo:-)

Důležité je, že synové / i můj/ se narodili zdraví a inteligentní - pak mají všechny cesty otevřené... ovšem - musí chtít...


8hanka
14. 06. 2020
Dát tip

tak som tu znova a znova mi zvlhli oči...spomínam na promócie synov, mali tam "len" mňa, iní mali aj otcov, hrdých na svoje úspešné deti...obdivujem synov, vážim si ich, vybrali si náročné školy, čerpali pôžičky, zvládli štúdiá na výbornú, pracujú  vo vyštudovaných odboroch...ktovie, či by boli takí úspešní, keby žili v majetnej rodine, keby za každý diplom dostali dary vo forme bytu, auta, mali by dostatočnú motiváciu?...asi je všetko tak, ako byť má...

 


Gora
05. 09. 2019
Dát tip

Děkuju, Přemku, jsem ráda, že ti text je blízký :-)


lastgasp
05. 09. 2019
Dát tip

Přidám se po návratu také. Tento poutavý vypravěčský styl je mi blízký. Životní příběh je nejen o morálce, ale o vztazích, které posilují víru v lidskou sounáležitost a vděčnost. Rád jsem si příběh přečetl. Cítil jsem v něm své pozitivní normy chování. Velmi mě to zaujalo. Díky.


K3
31. 08. 2019
Dát tip

To klidně můžež, čím víc kvalitních povídek, tím lepší soutěž. Mě ale momentálně nanapadá, co bych měl v dalším kole psát, je toho najednou na mě asi příliš. To je ale můj problém:).


Gora
31. 08. 2019
Dát tip

Díky, Karle... dalších kol se jako autorka již nezúčastním, aby měli šance také jiní...zůstanu u organizace spolu s redaktorkou bixley v pozadí... anebo mimo spoutěž, pokud mi to nedá :-)


K3
31. 08. 2019
Dát tip

Blahopřeji povídce i autorce k zaslouženému vítězství.


K námětu Cesta tam a zase zpět /Tématické dny vyhlášené Redakcí prózy/ se tento příspěvek umístil na prvním místě. Redakce děkuje za ůčast všem autorům...


Gora
31. 08. 2019
Dát tip

Tak dík!! Jsem ráda, že bavilo číst tak - zdánlivě - neakční mini :-)


Lakrov
31. 08. 2019
Dát tip

> ...Cesta tam a zase zpět...

Jo, je ztoho to téma (velmi nenásilně, spíš až zpětným rozborem) znát. Na první pohled o ničem, ale velmi citlivě napsané se spoustou meziřádkových náznaků.


Gora
30. 08. 2019
Dát tip

Lakrove, děkuju, téma bylo tuším: Cesta tam a zase zpět :-)


Lakrov
30. 08. 2019
Dát tip

Působí to jako takové zvláštní písemné pohlazení. Není co tomu vytknout,  není co dodat, snad jen  tip.

P.S. Co že je zadáním onoho tematickéhop dne?  


Gora
24. 08. 2019
Dát tip

avi PM


Gora
24. 08. 2019
Dát tip

Nejsem... díky, Karle, rovnou si pošlu avízko:-)


K3
23. 08. 2019
Dát tip

Já bych nominoval i tuhle povídku do PP. Jestli není autorka proti:).


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Karle, děkuju, je to tak...


K3
18. 08. 2019
Dát tip

Má to hloubku, je to hrozně smutné, když vlastní táta takhle selže. Hezky jsi to vystihla.


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Ivi, tak to mne MOC těší, děkuju:-)


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Evži, to určitě ne :-)) a moc si cením, díky...


Ty vypravěčko.....vždy mě chytíš..............*/**


Tak pěkně to dovedeš napsat jen ty. /T


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

dík moc, Čudlí!


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Luboši, lépe bych to nenapsala než ty, diky, věrný glosátore :-)


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Díky, Hanko!!


Čudla
18. 08. 2019
Dát tip

Líbí /*


Kočkodan
18. 08. 2019
Dát tip
Já si nejdřív myslel, že si Olda přivede nějakou slečnu, dlouho tajenou lásku. Ale zjevení se pana Artura Poppera je mnohem hezčí závěr. Jenom doufám, že neráčkuje. (mrk) Děda si zaslouží poplácání po ramenou, otec spíš nakopnutí do zadku...

8hanka
18. 08. 2019
Dát tip

ďakujem za tip, už som si e-knihu kúpila a čítam pri dezerte, prajem krásnu nedeľu


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Hani, tak vidím, že rozumíš... je to dost smutné, ale nakonec nejvíc přichází vlastně o vše ten, kdo se nezajímal... dík"

Vyšla mi nová e-kniha a je tam i pár povídek, které jsem na Písmáka nedávala, tak jen, kdyby zajímalo: http://eknihyjedou.cz/zlutej_pes


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Jani, moc děkuju! 


8hanka
18. 08. 2019
Dát tip

Tvoje príbehy čítam veľmi rada, dýchajú čloečinou, láskou ku všetkému živému...tento vo mne obzvlášť zarezonoval... keď mal mladší syn magisterské promócie bola som sama...starší syn nemohol pricestovať zo zahraničia, pozerala som na syna s červeným diplomom, neskutočne hrdá a zárioveň smutná, že jeho otec ani netuší, akých skvelých má synov...na doktorandských promóciách nás už bolo viac,  krásny deň to bol,  aj keď "otec" nebol, či skôr, dobre, že nebol...

*****


vesuvanka
18. 08. 2019
Dát tip

Moc hezký příběh krásně napsaný :-))) TIP


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Jardo, děkuju, moc těší :-))


revírník
18. 08. 2019
Dát tip

No, to je krásné vyústění! A bezvadně napsané. Moc rád dávám povídce tip.


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

TVůj komentář se opozdil za mým, zajímavý úkaz ... ještě jednou dík!


Oldjerry
18. 08. 2019
Dát tip

Zdánlivě banální příběh jsi svým vypravěčským uměním dostala mezi  zajímavé příběhy, v němž hrají podstatnou roli jemné nuance.  ***


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Old, barde, díky, moc jsi potěšil!


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

Di, moc děkuji!


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

díky, Renato... ano, příběhy se odehrávají neustále, "jen" je umět zachytit :)


Diana
18. 08. 2019
Dát tip Oldjerry
Velice dobrá povídka, krásně a napínavě vyprávěná ***

bixley
18. 08. 2019
Dát tip

Kolik je kolem nás takových dědů z parkoviště, kteří by si to zasloužili! Hezký příběh ze života, který jsi nám krásně zpřístupnila. T.


Gora
18. 08. 2019
Dát tip

yss, děkuju - jsem ráda, že se líbí :-))


ysslandia
18. 08. 2019
Dát tip Oldjerry

pekn príbeh, s dobrou pointou, ktorá dodáva "nádej "- práve to spomínané slnko. Poviedky píšeš naozaj veľmi čisto, precízne, premyslene. Pekné, také zo života-všedné maličkosti, ktoré aj tak majú svoje čaro a prínos


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru