Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Oběti
datum / id21.08.2019 / 498505Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídky
zobrazeno150x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Oběti

Před očima se mu zjevila umývárna.

Zatuchlá, sto let stará, oprejskaná místnost lemovaná několika plastikově černýma sprchama, ve který ho Karlík s Honzou strčili pod ledovou sprchu.

Celej ten letní tábor byl jeden velkej průser. Už druhý den prohrál v ping-pongu, byl nejhorší z celého čtvrtého oddílu. Porazily ho dokonce dvě holky, Tereza a Lenka. Měly krásné dlouhé blond vlasy, vypadaly jako dvojčata. Do Terezy se zamiloval. Obě byly u toho, když ho kluci topili v kýblu, dokonce to byl nápad jedný z nich.

Jak se dal do kupy, všechno to na ně napráskal.

Řešila to policie.

Tereza odjela a trvalo mnoho let, než se s ní setkal znova.

 

Automaty rolují hrušky, dolary i melouny. Nikdy nevidíš tři stejný symboly.

Zábava se bude muset ubírat směrem k ní. K tomu hloupýmu štěňátku s blond přelivem, ze kterýho se chce zvracet. K tý, co pije ocet, protože nemá na víc, co má nehty lesklý víc, než by se slušelo na tenhle pajzl.

Kdy už ji vyhodíte z lokálu?

Vstanu.

Hostinskej po mně hodí pohledem. Vrátím mu ho a on se stáhne.

Neboj, zaplatím ti, ty skrčku.

Všichni zaplatíme.

 

Přešla hlavní.

Na rohu minula banku.

Pokračovala rovně. Nevšimla si stínu, který se vydělil z davu – považovala ho za jeden z dílů šedivé skládačky letního odpoledne.

Dohnal ji, když vstupovala do knihkupectví.  

Počkal si, až se začte do jedné z knih.

„Tuhle vám můžu doporučit,“ prohlásil.

Trhla sebou, jejich pohledy se střetly.

Ne, nepoznala ho.

„Neřeknete mi, kdo je vrah?“ ujistila se.

„Nebojte. Neměla byste chuť na šálek kávy či na skleničku bílého?“ zeptal se.

„Kávu? To ani ne. Ale bílé víno, to můžu.“

„Znám tu v patře klidnou kavárničku, co vy na to?“

„Super. Já jsem Tereza,“ podala mu ruku.

„Robert.“

Když vešli na jezdící schody, aby se svezli – stoupla si i s nově koupenou krimi o schod výš, byli teď zhruba stejně vysocí – pomyslela si, že to jde jako po drátku.

To samé si pomyslel on.

„Dvakrát Chardonnay. Je to v pořádku?“ ujistil se.

„Trefa do černého,“ vrátila mu úsměv.

 „To nosíte do práce oblek?“

„Když mám důležité jednání, jinak ne.“

Ťukli si sklenicemi.

„Tak na tykání,“ navrhla.

„Tak na tykání,“ zopakoval její slova jako nějakou mantru.

 

Světla splývají s tmou.  

Žena na chodbě máchá rukama, co to jde. Chce, aby si jí všimla ta debilní fotobuňka.

Klíč je utopený na dně. A hledat v kabelce po paměti, to je nadlidský výkon.

Když ho najde a odemkne, vejde dovnitř a jako první odkopne svoje lodě. Už takhle skoro leze po čtyřech, jak se jí motá palice a barvy se jí slévají dohromady.

Není však v bytě sama.

Smrdí hospodou a vínem.

Ze šatů vystoupí jako z tramvaje. Zakopne je pod botník. Pro dnešek stačilo. Zbaví se i ostatního oblečení.

Do obýváku nakráčí ve fialových kalhotkách.

Mine zrcadlo, do kterého div nevrazí. Ve skle se odrazí její blonďaté vlasy.

Podle odrazu v zrcadle pozná, jak se klepe. Neví, jestli je to chlastem nebo zimou. Nebo protože je to se vším v prdeli.

Protože teče voda, napustí si vanu. Dolije si do ní zbytek pěny, dá si relax a pak se uvidí, co bude (nebo spíš nebude) dál.

V tom za sebou ucítí pohyb.

Opravdu sem vešel?

Nebo jsem tolik vožralá nebo je to tímhle pitomým světlem reflektorů nad umyvadlem, který kreslí po zdech přízraky?

Na hruď jí dopadne nůž.

Jasně, ať to je se vším všudy, proletí ženě hlavou, než začne řvát.

Útočník popadne ženu za vlasy jako hadrovou panenku.

Strčí jí hlavu do vany a drží jako v kleštích.

Její snaha osvobodit se polevuje.

Vrah začne počítat vteřiny do minuty, jako tenkrát, když na dětském táboře počítali, jak dlouho kdo vydrží pod vodou.

Pak počítá dál.

 

„Dáme to víno ještě jednou?“

Nemusela odpovídat, zase se trefil.

„Mám doma flašku bílýho,“ poznamenala, když dopili.

Tereza bojovala s fotobuňkou, aby měla dost světla na odemknutí dveří. Povedlo se, vešli do chodby, která smrděla po cigaretách. V obýváku posadila Roberta do koženého křesla.

„Donesu víno,“ zamrkala na něj.

Zpod křesla vykukovala cosi fialového.

Robert nahmatal kalhotky.  Vytáhl je na světlo a přivoněl k nim, pak je schoval zpátky, kde byly.

Tereza jim nalila bílé do svátečních sklenic.

Přiťukli si. Robert do sebe nalil celou decku.

„Tak na to, že jsem tě vypátral,“ prohlásil.

„Vypátral?“ zarazila se. „Jak to myslíš?“

„Víš, já nejsem Robert. Říkám si tak, protože svoje jméno jsem začal od jisté události nenávidět. Ta událost se nazývá topení v kýblu. Myslím, že víš, kdo jsem, Terezo.“

„Víš, já nejsem Tereza.“

Polkl naprázdno.

„Co je s ní?“ vypravil ze sebe Robert.

Lenka pokrčila rameny.

Chtěl vstát.

Nešlo to. Svinstvo, co mu dala do vína, začalo úřadovat.

Nedokázal odlepit zadek od křesla. Zíral do prázdna a připadal si stejně bezmocný jako tehdy, když se mu vysmála do očí v umývárně.

Lenka vyndala z příborníku nůž.

„Kolik litrů krve máš v těle, co mysíš?“

„Nedělej to,“ prosil Robert.

„Máš pravdu,“ zasvítily jí oči, „možná bych tě měla utopit. V tom už mám praxi.“

„Nemusela jsi…,“ vykoktal se sebe.

Došla až k němu.

„Poslední práskač ze čtyřky. Toho si koukej vážit, taky je to tvoje vina, že jsem se vocitla ve cvokárně. Nebudu ti ani vykládat, co všecko tam jeden zažije.“

Přejela mu po hrdle tupou stranou nože.

Nepřestávala se usmívat.

„Jaké to asi bude, až ten nůž otočím?“

„Terezo,“ zašeptal Robert.

Všechno se mu slilo do jednoho obrazu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.08.2019 13:02:25dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Děkuji za zastavení. 

27.08.2019 11:42:21dát kritice tipBystroočko

Výborné.

22.08.2019 14:17:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za vysvětlení a přikláním se k názoru Lakrova - méně obvykle bývá více.

22.08.2019 14:17:06dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Zdravím a děkuji za komentář.

Odlehčit by se to dalo, ale počítá se každý mrtvý, ne? :)

Hezké odpoledne.

22.08.2019 14:08:06dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

 Zajímavě poskládaná je tahle dějová mozaika, v níž do více než půlky není  tušitelná ani pointa, ani tragedie, k níž se schyluje (a a ni ta, k níž  v minulosti došlo). Všechno to vytvoří jeden "akord" až v posledních několika  větách. O tu poslední (chystanou) vraždu by se to dalo "odlehčit", aniž  by se text minul účinkem.  

22.08.2019 09:52:30dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Zdravím.

Mým cílem bylo pokusit se čtenáře dvakrát třikrát zmást a nabídnout překvapivý závěr. Je dost možné, že ne každý pochopí a může pochopit z textu vše tak, jak jsem to zamýšlel, protože je i dost stručný a místy možná roztříštěný. Určitá květnatost by místy určitě nebyla na obtíž. A je možné, že snaha čtenáře překvapit a šokovat je někdy na škodě logičnosti, jak tomu ostatně někdy bývá i v některých severských krimi románech.

Příběh začíná vzpomínkou "Roberta" na osudný letní tábor, na kterém byly dvě holky (fyzicky velmi si navzájem podobné). Záměrem tedy bylo, aby si čtenář nejprve myslelm, že Robert se chce mstít za to, že ho onehdy málem utopili v kýblu (ale ve skutečnosti je vrahem psychicky narušená Lenka, jedna z dívek).Je to tedy tak, že on si myslel, že vyhledal ji, ale zatím ona vyhledala jeho.

Pak je tu ta druhá dívka, Tereza.

// U toho octa, to slovo "víc"je navíc. :) ... "Zábava se bude muset ubírat" ... jakože vrah je znuděný z lokálu a chce přejít do akce...//

Tereza je první oběť zavražděná a utopená ve vaně Lenkou (která se rozhodla zabít všechny bývalé účastníky Robertova topení v kýblu). Ćtenář si má myslet, že vrahem je Robert, který ji předtím pozoroval v té hospodě. Ale to byla Lenka, která ji pozorovala a pak utopila.) Pak bere Lenka Roberta k sobě "domů" (ve skutečnosti je to byt zavražděné Terezy). Pak je finále, ona není Tereza, kterou i přes to všechno miloval (a proto se snažil ji vyhledat), je to psychicky naručená Lenka, která Roberta zabíjí.

21.08.2019 16:55:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

 

Upřímně, napsaný je text /podle mého/ slušně, ale já to moc nechápu, jak vše probíhalo. Dětství, topení v kýblu, pomsta na jedné z blondýnek/vražda/, ale co ta dívka, která chce zabít Roberta? Nějak mi to není zřejmé, jestli je to ta druhá blondýnka...

Věty jsou dost stručné, přivítala bych trochu květnatosti, aby to nebylo tak stručné... jinak bez gramatických chyb a solidně napsané :-)

.................

 K tý, co pije ocet, protože nemá na víc, co má nehty lesklý víc, než by se slušelo na tenhle pajzl. - dvakrát víc, nevím, jestli úmyslně?

Zábava se bude muset ubírat směrem k ní - nerozumím tomu, proč bude muset?/ten výraz bude muset - a směrem k ní?/

21.08.2019 15:51:35dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Děkuji za komentář.

Stručně... někdy se člověk bojí, aby toho nevyškrtal až moc a aby to ještě dávalo smysl...

Hezké odpoledne.

21.08.2019 15:34:39dát kritice tipK3
redaktor prózy

Sám název to asi vystihuje nejlíp. Oběti jsou asi oba, jistě žalovat se nemá. Ale topit někoho? Perfektně, stručně napsané. Nevšiml jsem si žádné chyby, ani nedostatku. Povídka jak má být.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.