Jak se Láďa vdával

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Moji vnuci za mnou někdy přijdou a řeknou: Dědečku, řekneš nám nějakou pěknou pohádku?

Já řeknu: Ano.

A pak povídám ale často nepovídám pohádku, ale pravdivou historku, která je úplně jako pohádka, což je ale u nás v Pickovicích běžné. Nejraději jim vyprávím historku o tom, jak se Láďa vdával. Dnes ji povím i vám.

Jednoho dne jel Láďa na svém mopedu ve stoje. To on musel, protože ten moped neměl sedátko, pouze špičatou železnou trubku, na kterou když se sedne, tak zezadu pronikne do pozadí a to je strašné. Jak Láďa jel, tak byl mladý. Taky byl svalnatý a obnažený do poloviny těla. Měl dlouhé vlasy a ty mu hrdinně vlály. Byl zkrátka úplně jako pohádkový princ pouze s mopedem místo koně.

Jak Láďa jel, tak dojel až k chalupě Netolických na konci Pickovic. Tam moc vykulil oči a řekl: Jůůů! U potoka tam totiž prala prádlo moc krásná mladá žena dívka stará asi tak přibližně zhruba dvacet let. To je strašně moc nízký věc, já vím, ale Láďa byl tenkrát taky asi jen dvacetiletý. Jak ta dívka prala prádlo, tak se najednou přihnala velmi velká vlna a spláchla z Boženky všechno oblečení. To je pro každou ženu moc hrozná věc, když je najednou nahatá. Ještěže tu byl Láďa. Seskočil ze svého mopedu, natrhal spoustu lopuchových listů, vyrobil z nich náhražkové šaty zelené barvy a nahaté pradlence je hodil. Přitom se na ni vůbec nepodíval, nebojte se, pouze trochu levým okem. On je moc slušný.

Když se dívka oblékla, řekla: Děkuji.

Láďa řekl: Není zač.

Dívka řekla: Jak se jmenujete?

Láďa řekl: Láďa.

Dívka řekla: Aha.

Láďa řekl: A jak se jmenujete vy?

Dívka řekla: Boženka.

Láďa řekl: Aha.

Jeden druhému se moc líbil, protože se velice červenali. Byli velmi rudí, hlavy měli úplně jako dvě obří rajská jablka jménem paradajky. Pak si Láďa uvědomil, že už má nejvyšší čas, aby se vdal, tak řekl: Boženko, vy jste moc hezká mladá dívka, já bych se za vás chtěl provdat.

Boženka řekla: Aha.

Láďa řekl: Hm.

Pak dlouho mlčeli, Boženka si prohlížela Láďovy svaly, vlasy a moped, přemýšlela a pak řekla: Tak dobře. Svatba bude za týden, jo?

Láďa vykřikl: Jo!

Následně se konaly velmi velké přípravy. Napekly se svatební koláče a hubník, klepl čuník, nadělaly jitrnice a jelita a podobné lahodné věci určené k okamžité konzumaci. Týden utekl jako nic, to je vždycky takhle rychlé, víte? Před Pickovickým kostelem stály davy hladových lidí a všichni se těšili, že dostanou trochu jídla. Já tam taky stál, ale ne kvůli jídlu, já byl totiž Láďův svědek. Byl jsem moc nervózní, aby se nestalo něco špatného.

Pak se objevil Láďa ve slavnostním obleku. Byl to moc krásný a málo záplatovaný oblek ještě po dědečkovi. Na hlavě měl Láďa cylindr a na nohách nic, protože doma nemohl najít tmavé ponožky a bez tmavých ponožek nesmí společenská obuv na nohy. Jak šel, tak občas juchl, protože šlápl na ostrý kamínek. Láďa došel do kostela, postavil se před oltář a panu faráři řekl: Ahoj!

Pan farář řekl taky: Ahoj!

Nevěsta se objevila záhy. Byla úplně celá zahalená do bílého závoje a k oltáři jí vedl její tatínek pan Netolický. Vypadalo to moc pěkně a všichni, kteří to viděli, říkali ách nebo jé!

Ale mně se to nějak nezdálo. Díval jsem se na nevěstu a přišlo mi, že je něco spatně. Když procházela kolem mě, tak jsem zavětřil a ucítil něco jako kysané zelí. Pak jsem se podíval, jak jde a bylo vidět, že kulhá.

Kulhavec, napadlo mě. Jenže Kulhavce stál kus ode mě, protože měl chuť na svatební koláče a na svatební hostině si jich chtěl mnoho ukrást. Měl s sebou dokonce připravený pytel, kam by si je mohl nahrabat.

Nevěsta došla k oltáři a pan Farář řekl: Nevěsto a ženichu, chcete se vzít a být muž a žena manželka, ale nejdřív si něco chvíli budeme poví...

A chtěl něco chvíli povídat, ale nevěsta mu do toho skočila a hned řekla: Ano!

Její hlas zněl hrozně divně a vůbec ne jako hlas Boženky Netolické!

To už jsem nevydržel. Skočil k nevěstě, strhl jí závoj a co myslíte? Kulhavec to nebyl, byla to jeho nastrčená sestra Josefa, nejošklivější děvče ze vsi, celé pupínkovaté, kulhavé, fousaté, hrbaté a taky zlé, protože například rádo topilo koťátko nebo schválně krmilo králíky zapařenou trávou, aby se nadmuli.

Láďa vykřikl: No jejda!

Pan farář vykřikl: No tedy?

Nevěsta vykřikla: Ach jo.

Kulhavec vykřikl: Sakra!

Abyste tomu rozuměli, tak dřív, když chtěl někdo oženit škaredé děvče, tak ho podstrčil za cizí nevěstu a pod závojem to nebylo vidět. Byl to sice podvod, ale pan farář na to cákl svěcenou vodu a schválil to a s tím se pak už nedalo nic dělat. Původní nevěsta měla smůlu a ta podstrčená si mohla s ženichem dělat co si zamanula, dokonce ho i tlouct a brát mu výplatu.

Rychle jsme Kulhavce i jeho kulhavou sestru chytili, přivázali je k mlýnskému kolu a tam je tak dlouho nechali točit a máchat se ve strouze, dokud Kulhavec nepřiznal, že to celé bylo jeho nápad, a že Boženka je zavřená v panském seníku a svázaná ostružinovými šlahouny, aby se ušetřilo za provazy.

Láďa rychle pro Boženku dojel, osvobodil úplně jako princ a pak už mohla být opravdová pěkná svatba. Ta se nakonec moc povedla, všichni hladoví svatebčané se moc dobře najedli, pouze Kulhavec se sestrou nic nedostali a to bylo jedině dobře, protože podvodníci si jídlo nezaslouží, maximálně tak chlebovou polévku, ze které bolí břicho.

Tak to byla pravdivá pohádka o Láďově svatbě. Snad se vám líbila a ahoj!