Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Přihořívám, tedy jsem
datum / id24.08.2019 / 498610Vytisknout |
autorPuškyn
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno81x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Přihořívám, tedy jsem

 

Redaktor poezie Vilibald Krasoduch se rozněžnil nad povedeným volným veršem, na který zrovna narazil při brouzdání na internetu. Ani trošku se nerýmoval, což mu vždy imponovalo. Básněmi s rýmem vrcholně opovrhoval, připomínaly mu literární pravěk.

„Psát básně s rýmem je neskutečně primitivní, není divu, že takto píšou jen diletanti,“ rozvášnil se vždy v literárním klubu, když na podobné téma přišla řeč. „Je tak snadné, nechat se vézt libozvučným souzvukem. Slova s rýmem na konec sloky se hledají skoro sama. Zato volný verš, to je kumšt. Mnohem víc možností,“ dodával a moudře u toho pokuřoval.

„Ale Vili, to přece není pravda,“ pokoušeli se mu oponovat řadoví básníci, sedící každý večer kolem něj. „Najít vhodný rým, aby text dával smysl, je těžké.“

„Kdo je tady redaktor!“ okřikl je vždy Vilibald. „Vy jste jenom obyčejní básníci, nemůžete tomu rozumět.“

„A jak to, že ty sám básně nepíšeš, když tomu tak rozumíš?“ opatrně vyzvídal jeden z řadových bardů, píšících pod pseudonymem Vonoklas. „To pak vypadá jako bys to neuměl.“

„Kdybych chtěl, všechny bych vás strčil do kapsy,“ začal se naparovat Krasoduch, „ale dělám to kvůli vám! Básně nepíšu především proto, že by mě vlastní tvorba nevyhnutelně ovlivňovala při kritice a nebyl bych objektivní.“

„Ale stejně bys jednou něco napsat mohl,“ zkoušeli to dál. „Abychom si to mohli porovnat s tvými kritikami.“

„Tím bych ale popřel své poslání,“ vyskočil s fanatickým zanícením Krasoduch. „Kritizuji, tedy jsem!“

Jenomže jak vyskočil, tak převrhnul misku se svíčkou, na jejíž dně už byla spousta roztaveného vosku. Jakmile se mu vosk rozlil do rozkroku a spadla mu do něj i svíčka, vzplály mu rifle v onom místě líným plamenem.

„Pomoc, já hořím!“ začal ječet redaktor.

„Neboj se,“ zasmál se jeden z přísedících básníků. „Ještě nehoříš. Jenom přihoříváš.“

Nikdo se nezvedl, aby mu pomohl hasit, jen se se zájmem dívali, jak Vilibald poskakuje a plácá se rukama v rozkroku.

„Přihoříváš, tedy jseš!“ dodal za smíchu ostatních básník Vonoklas a celý klub začal burácet smíchy. Redaktory poezie má přece každý rád.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.08.2019 18:42:46dát kritice tipCalifornia Memory

literární kavárny, kde se jen tlachalo ale nečetlo, jsem nikdy nemohla vystát. co si člověk sám nezorganizuje... třeba taková Fra. to bylo veledílo. nebo Unijazz. to by jeden blil.

24.08.2019 19:02:54dát kritice tipHnětač smyslu

Zřejmě mi prospěješ. U sebe přehlížím, u druhých konečně procitám: je malé si z ještě menších střílet.

24.08.2019 17:46:35dát kritice tipAlegna

mile úsměvné :-)

24.08.2019 14:49:24dát kritice tipqíčala
:)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.